HERRING Johann Paulus 1758–1836

	Johann Paulus HERRING
Datum narození	14. 2. 1758
Místo narození	Tennenlohe (č. o. Erlangen, Německo)
Datum úmrtí	15. 1. 1836
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Finančník nebo pojišťovák‎; Odborník rostlinné výroby‎; Odborník živočišné výroby‎; Bánský odborník nebo energetik‎; Odborník textilního nebo oděvního průmyslu‎; Obchod, služby, cestovní ruch‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 535–536. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/82107

HERRING, Johann Paulus, * 14. 2. 1758 Tennenlohe (č. o. Erlangen, Německo), † 15. 1. 1836 Brno, velkoobchodník, bankéř, průmyslový podnikatel

Pocházel z evangelické rodiny bavorského obchodníka s moukou, sedláka a hostinského Georga Pauluse H. (1720–1769) a Kathariny, roz. Höraufové (1724–1771). Vyučil se obchodníkem u norimberské firmy Mayer & Sohn. Od 1776 pracoval pro tamní Wollrabův, resp. Herzogenrathův obchodní dům, navštěvoval trhy v Mikulově, na Starém Brně a v Brně. Od 1780 pracoval pro filiálku v Brně a provozoval vlastní obchod.

Osamostatnil se a od 1789 podnikal především s koloniálním zbožím. 1789–91 se podílel na transakcích se státními dluhopisy a 1791 zřídil samostatný velkoobchod a v Brně ovládl obchod spolu s domem Herzogenrath-Greisinger. 1793 se dvěma obchodníky získal koncesi k vedení Moravské úvěrní banky na patnáct let, s privilegiem bylo spojeno vydávání úředního listu Brünner Zeitung (1811 přešlo na moravské stavy). 1794 založil s Johannem Karlem Endsmannem a Josefem Vincenzem Müllerem vlnařskou manufakturu v Křižanově (u Velkého Meziříčí), dále podnik na zpracovávání kůží. Od 1793 si také pronajal brněnskou barvírnu látek, a to se strojním a vlnařským podnikatelem Jakobem Friedrichem Schöllem. 1795 získal dům U Zlaté lodi (nyní nám. Svobody č. 8, tzv. Herringův palác), který sloužil jako reprezentační rodinné sídlo a obchodní ústředí.

Na přelomu 18. a 19. století H. zásadně ovlivnil svými penězi a projekty počátky industrializace Brna. 1796 vstoupil do unikátní společnosti pro stavbu přádelních strojů na vlnu (Verein zur Anlage einer Wollen-Maschinen-Spinnerei nach englischer Art), která 1804 představila nejstarší přádelní stroj na vlnu vyrobený v Brně díky plánům, které v Londýně tajně pořídili starohrabě Hugo Salm-Reifferscheidt a Vincenz Petke, jejichž cestu H. uhradil. Salmovi vedl účetnictví, působil také v dolování kamenného uhlí, 1802 získal oprávnění k těžbě uhlí a kamenečných břidlic na rosickém panství a 1803 založil důlní společnost Ritter Herring & Co. v Božím Požehnání (dnes Zastávka /u Brna/), která se proměnila v největší těžařskou firmu v celém rosicko-oslavanském revíru poté, co postupně ovládla konkurenční podniky. 1811 poskytl Johannu Schickerovi úvěr na založení továrny na výrobu kočárů v Králově Poli (Brno), první svého druhu v českých zemích.

V době napoleonských válek se H. podílel na armádních dodávkách. 1805 se dohodl na odkupu erárního zboží, které tím ochránil před konfiskacemi, a 1809, kdy byl Francouzi nařízen prodej ovčáren a zásob vlny a obilí na císařském panství Hodonín, se prohlásil za jejich majitele a odvedl předepsanou kontribuci, ačkoliv mohl být uvězněn či popraven. Za to mu císař František I. propůjčil 1810 Malý kříž Leopoldova řádu. 1816 obdržel inkolát pro Čechy a Moravu a stal se členem c. k. moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy v Brně (K. k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn). Pro ni odkoupil kabinet Herzogenrathova syna, vybavený fyzikálními přístroji a později umístěný ve zdejším Františkově muzeu. Byl rovněž prvním představeným evangelické obce v Brně, podporoval její školy a kostely a stal se členem Humanitní společnosti (1802–04).

Část získaného kapitálu uložil do nemovitostí. Od Kouniců 1815 koupil statek Nezdenice (u Uherského Brodu) a dal tamní zámek přestavět v klasicistním stylu. 1824 tento majetek prodal hraběti Alexandru Mottetovi a v dražbě odkoupil z erárního studijního fondu statek Habrovany na Vyškovsku a ze zámku učinil po klasicistní přestavbě své letní sídlo.

H. manželkou byla od 1795 katolička Franziska Anna Susanna Josefa, dcera Karla Ungera, měšťana a obuvníka v Brně, vdova po obchodníkovi a H. společníkovi J. V. Müllerovi. Manželství zůstalo bezdětné. Po smrti svého synovce Andrease H. (1778–1824) vychovával a adoptoval jeho syna Ernsta Johanna H. a dceru Franzisku H., což Moravskoslezské zemské gubernium 1836 potvrdilo bez nároku na užívání rytířského titulu.

Aleš Vyskočil

Literatura

Mährisch-ständische Brünner Zeitung 20. 1. 1836, s. 90, 6. 2. 1836, s. 163–164 (nekrolog)
Wurzbach 8, s. 399‒401
NDB 8, s. 684–685
BL 1, s. 608‒609
ÖBL 2, s. 290
B. Smutný, Brněnští podnikatelé a jejich podniky 1764–1948, 2013, s. 156–157
G. Deutsch, Adelsverleihungen an Industrielle und Kaufleute in Mähren und Schlesien, 1884, s. 8
P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 353
Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2016, s. 151
G. Trautenberger, Die Chronik der Landeshauptstadt Brünn 4, 1897, s. 127, 174–175, 200, 210, 215, 233
J. Janák, Počátky strojního předení vlny v brněnském soukenictví, in: SPFFBU C 28, 1981, s. 116–122
M. Matěj – J. Klát – J. Plchová – J. Kyselák, Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace, 2012, s. 86, 102
M. Flodrová, Dům U Zlaté lodi, in: Brno očima Mileny Flodrové, 2015, s. 204–208
Dějiny Brna 4. Modernizace města 1790–1918, L. Fasora – J. Malíř (eds.), 2020, s. 89, 254, 282.

Prameny

MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, matrika oddaných a zemřelých č. 17 832, s. 182, matrika oddaných a zemřelých č. 17 833, s. 81
fond F 50 Velkostatek Habrovany–Hlubočany, kart. 64, sign. 32.

Reference