ČERNÝ Petr 1434/1435-?1483
| Petr ČERNÝ | |
 | |
| Datum narození | 1434 nebo 1435 |
|---|---|
| Místo narození | Kadaň |
| Datum úmrtí | asi 1483 |
| Místo úmrtí | Budín (dnes Budapešť, Maďarsko) |
| Povolání | Náboženský nebo církevní činitel |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 45. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/137704 |
ČERNÝ, Petr (též NIGER), * 1434/35 Kadaň, † asi 1483 Budín (dnes Budapešť, Maďarsko), kazatel, teolog
Studoval na univerzitách v Montpellieru či Salamance. Po vstupu do dominikánského řádu 1452 pokračoval ve studiu teologie a kanonického práva na univerzitě v Bologni. Ve druhé polovině 60. let 15. století vyučoval teologii a filozofii na řádových studiích v Kolíně nad Rýnem (1465) a Ulmu (1467), později také v Řezně (1474). Ve stejné době se začal intenzivně věnovat kazatelství. 1469/70 byl zvolen převorem v dominikánském klášteře v Eichstättu v Bavorsku. Univerzitní vzdělání završil 1474 titulem doktor teologie. 1478 přednášel starozákonní teologii na univerzitě v Ingolstadtu. V univerzitní kariéře pokračoval také na nově založeném generálním studiu v Budíně, kam odcestoval na pozvání uherského krále Matyáše Korvína a kde se stal rektorem. Tento pokus o založení univerzity z původní dominikánské koleje však záhy ztroskotal. Č. zůstal v Uhrách až do konce svého života. Č. patřil k nejvýznamnějším teologům druhé poloviny 15. století a řadil se k výrazným stoupencům díla sv. Tomáše Akvinského a jeho tradičního učení. Aktivně polemizoval s nominalisty a přívrženci J. Dunse Scota. Byl ve své době uznávaným hebraistou a znalcem talmudu. V kázáních i dílech však vystupoval výrazně protižidovsky.
Eva Doležalová
Dílo
Tractatus contra Perfidos Judaeos, Esslingen 1475; Stern des Messias, Esslingen 1477; Clypeus Thomistarum adversus omnes doctrinae doctoris angelici obtrectatores, Venetia 1481; Commentatio de primis linguae Hebraicae elementis, Altdorf 1764 (zvlášť publikovaná hebrejská gramatika z díla P. Č.).
Literatura
- A. Touron, Histoire des Hommes Illustres de l’Ordre de St. Dominique III, 1743, s. 531–532
- ADB 33, 1891, s. 247n.
- Analecta Sacri Ordinis Fratrum Praedicatorum II, 1895–96, s. 367
- The catholic encyklopedia 11, 1911 (jako P. G. Niger)
- J. Quétif – J. Echard, Scriptores Ordinis Praedicatorum recensiti 1, 1909, s. 861n.
Reference