AUGUSTIN Olomoucký 1467–1513
| AUGUSTIN Olomoucký | |
 | |
| Narození | 1467 |
|---|---|
| Místo narození | Olomouc |
| Úmrtí | 3. 11. 1513 |
| Místo úmrtí | Olomouc |
| Povolání |
Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ Náboženský nebo církevní činitel Náboženský publicista Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 141 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39728 |
AUGUSTIN Olomoucký (též AUGUSTINUS Olomucensis, též Moravský, ze Všehrd, Wschehrd, vl. jm. Käsenbrot), * 1467 Olomouc, † 3. 11. 1513 Olomouc, probošt, humanistický básník, tajemník Vladislava II.
Pocházel z olomoucké rodiny Käsenbrotů. Po smrti otce Jiljího, zámožného kožešníka, ho vychovával olomoucký kanovník Ondřej Ctiborius, strýc z matčiny strany. Od 1484 studoval matematiku, astronomii a astrologii v Krakově, kde získal 1486 titul bakaláře a 1487–88 magistra filozofie. Poté, pod patronátem vratislavského biskupa Jana Thurza, odešel na práva do Padovy, kde 1492–95 studoval i další humanistické vědy. Na padovské univerzitě dosáhl 1494 doktorátu církevního práva a filozofie a začal sám psát. 1496 ho Vladislav Jagellonský jmenoval scriptorem královské kanceláře v Uhrách, kde s několika humanisty (Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Jan Šlechta ze Všehrd, bratři Jan a Stanislav Thurzové) založil tzv. dunajskou literární společnost (Sodalitas litteraria Danubiana). Společnost poté přesídlila z Budína do Vídně. 1497 byl jmenován kanovníkem v Brně a 1498 kapitulním proboštem v Olomouci. 1506 jako královský tajemník získal probošství u sv. Petra a Pavla v Brně, které si podržel až do smrti. Za služby králi byl jmenován i kanovníkem v Praze a ve Vratislavi. Po odchodu z královských služeb kolem 1510 se usadil v Olomouci, která tehdy byla za biskupa Stanislava Thurza střediskem moravského humanismu. Nashromáždil mnoho rukopisů, knih, a uměleckých děl, především antických, a mincí; knihy a rukopisy odkázal olomoucké kapitule. Byl pohřben v olomouckém kapitulním kostele. A. udržoval čilé kontakty s evropskými humanisty. Stál v otevřené opozici proti jednotě bratrské a koncipoval pro krále Vladislava listy proti bratrským obranám, které přímo souvisely s českým prostředím. Své četné spisy psal humanistickou latinou, ty, které věnoval českým šlechticům nebo zaměřil proti jednotě bratrské, pak česky. Vratislavský biskup Jan, bratr olomouckého biskupa Stanislava, a humanista Štěpán Taurinus zamýšleli jeho listy vydat, avšak dříve, než to mohli uskutečnit, oba zemřeli. Ve své tvorbě A. reflektoval antická klasická témata (např. Antilogion Poggii Florentini et Guarrini Veronensis, zabývající se politickými otázkami o přednostech a výhodách republikánského a monarchického zřízení), antologické úvahy o básnictví a jeho významu (Dialogus in defensionem…, vydán 1493 v Benátkách) a politicko-náboženské otázky z českého prostředí. Skládal také oslavné básně. Pro olomouckou kapitulu a biskupa Stanislava sestavil katalog olomouckých biskupů od sv. Cyrila a Metoděje až do konce 15. století (vyšel 1511 ve Vídni).
D: Andreae Stiboriensis Prognosticon Aug. Olomucensis ex gymnasio Patavino Johanni Glogoviensi missum, Padova 1491; Dialogus in defensionem poetices, 1493; A. Moravi De numeris gestu manuum exprimendis epistola, Padova 1493; De modo epistolandi cum nonnullis epistolis quam pulcherrimis, 1495; Tabulae coelestium motuum Joannis Blanchini canones, 1495; A. de O., … ad eruditum virum magistrum Johannem Nigrum physicum tractatus de secta Waldensium et primo, quod praedicationis offi cium non omnibus passim sit in ecclesia permissum, 1500; Praestigiosa ac prorsus diabolica impostura, 1506; Duple confessio Waldensium ad regem Ungariae missa…, 1510–15; Catalogus episcoporum Olomucensium, 1511; Enchiridion Marbo dei Galli de lapidibus preciosis, 1511; Antilogion Poggii Florentini et Guarrini Veronensis de praesentia Scipionis Africani et C. Julii Caesaris, nuper doctissimi A. Moravi cura in lucem editum, 1512; Valentini Eckii Philyripolitani (Lindavského) Panegyricus in laudem, 1512; soupis díla in: RHB 1, s. 70n.; LČL 1, s. 93; M. Kouřil, A. O., Historiografie Moravy a Slezska 1, 2001, s. 19.
L: G. Bauch, A. O., in: ZGLM 8, 1904, s. 119n.; M. Bermann, Geschichte von Alt- und Neu-Wien, Wien 1880, s. 724; BL 1, s. 32; J. G. Böhme, De Augustino Olomucensi et patera eius aurea commentariolus, 1758; Bohemia docta, Knobloch 9; Kleines österreichisches Lexikon, s. 13; KSN 1, s. 342; LČL 1, s. 92; MČE 3, s. 333; MSN 3 s. 937; OSN 14 , s. 17n.; Österreichische Zeitschrift für Geschichts- und Staatskunde 1837; RHB 1, s. 111; Poggendorff 1, s. 75; RSN 1, s. 396; W. Saliger, Die gelehrte Donaugesellschaft, in: Programm des Olmützer Gymnasiums, 1876; A. Steiger, Merkwürdige Schicksale des goldenen Bechers des Olmützer Humanisten A. K., in: Nordmährerlands Hefte für Kultur und Wirtschaft, 1942, s. 79n.; G. Trautenberger, Chronik der Stadt Brünn 2, 1895, s. 210n.; A. Truhlář, Rukověť k písemnictví humanistickému, s. 69n.; J. Truhlář, Humanismus a humanisté v Čechách za krále Vladislava II. 1594, 1893; K. Wotke, A. O., in: ZGLM 2, 1898, s. 47n.; M. Kouřil, c. d.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří-Joseph Veselý