AXMAN Emil 1887–1949

Emil AXMAN
Narození	3. 6. 1887
Místo narození	Rataje u Kroměříže
Úmrtí	25. 1. 1949
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Historik‎ Uměnovědec nebo historik umění‎ Hudební skladatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 150-151
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39812

AXMAN, Emil, * 3. 6. 1887 Rataje u Kroměříže, † 25. 1. 1949 Praha, hudební skladatel, historik, archivář

Syn učitele Viléma A. a Marie A., rozené Mackové. 1893 se rodina přestěhovala do blízké Chropyně. Rodinné prostředí odmalička kultivovalo jeho hudební vlohy. Za gymnaziálních studií v Kroměříži se věnoval sborovému zpěvu (mj. u F. Vachka), hře na klavír a také historii. Již tam se projevil jeho hudební talent a vztah k lidové písni. Zpíval v Moravanu a v chrámovém sboru u sv. Mořice. Sám založil a vedl studentský pěvecký kroužek Smečka a skládal první sbory. Po maturitě 1906 odešel do Prahy na filozofickou fakultu, kde studoval historii a hudební vědu u Z. Nejedlého a estetiku u O. Hostinského. 1912 obhájil disertaci o moravských operách 18. století, 1908–10 ještě dále studoval zpěv u sbormistra a hudebního skladatele F. Spilky, skladbu u V. Nováka, později i kontrapunkt u O. Ostrčila a zpíval v Hlaholu. První studie o A. Dvořákovi a Z. Fibichovi publikoval v časopisech Smetana a Dalibor. Od 1913 pracoval v knihovně Národního muzea jako správce hudebního archivu, který vedl až do své smrti. Z práce knihovníka i komponisty jej vytrhla 1. světová válka, jíž se účastnil jako důstojník vozatajstva. Válečná zkušenost A. hluboce traumatizovala a formovala jeho humanistický a pacifistický postoj, který byl patrný i v tvorbě. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje hudbu světskou i duchovní, písně, úpravy lidových písní, sbory, kantáty, ale také klavírní, komorní, koncertantní a orchestrální skladby. A. tvorba tíhnula spíše k tradici fibichovské než novákovské. Nesouhlasil s atonalitou, plně se však angažoval v hledání nových výrazových prostředků. S modernismem se vyrovnával zvláště ve 3. klavírní sonátě, violoncellové sonátě (1924), 2. smyčcovém kvartetu a v klavírním triu (1925). Počínaje 2. symfonií se od těchto vlivů oprostil a obrátil se k českým klasikům a moravské lidové hudbě. Pod vlivem O. Hostinského sbíral a upravoval slovácké písně a tance. Také jako hudební historik vášnivě přilnul k Moravě (Morava v české hudbě 19. století, 1920). A. publikoval četné hudebněvědné články v časopisech Smetana, Zvon, Hudba, Listy Hudební matice aj. Věnoval se i lidové hudbě české a ruské, akcentoval rovněž sociální tematiku (Balada o očích topičových, 1927). S oblibou zhudebňoval texty českých básníků O. Březiny, J. Wolkra a F. Šrámka, pod dojmem hrozící války se 1938 pokusil o vlastní verzi Stabat mater. Ke konci života komponoval skladby s protiválečnou tematikou (6. symfonie, 1940–42, věnovaná při pražské premiéře 1945 „Mučedníkům, kteří se nedočkali“). 1920–27 byl jednatelem Spolku pro moderní hudbu. Za protektorátu vykonával funkci ředitele knihovny Národního muzea. V květnu 1945 krátce řídil celé muzeum, ze zdravotních důvodů musel rezignovat. Citlivost vůči sociálním tématům, rusofilské sklony a zvláště obdiv k Rudé armádě přivedly A. po skončení války do KSČ. Již 1944 u něho propuklo vážné onemocnění, kterému po několika letech podlehl. Už za života mu Rataje a Kroměříž udělily čestné občanství, k 60. narozeninám provedla Česká filharmonie jeho skladby. Byl pohřben do čestného hrobu v Kroměříži. Jeho památce byla věnována pamětní síň v chropyňském zámku.

D: soupis in: F. Pala, E. A. Život a dílo, 1966, s. 359n.

L: E. A., in: Listy Hudební matice 1927, č. 5, s. 141n.; J. Hilgartner, E. A. v životě a díle, Kroměříž 1949 (katalog výstavy); B. Vomáčka, HS 1, s. 36n.; F. Pala, c. d.

P: Muzeum Kroměřížska; Národní muzeum Praha – Muzeum české hudby.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Boček, Jan Špaček