BAŽANT Zdeněk 1879–1954

Zdeněk BAŽANT
Narození	25. 11. 1879
Místo narození	Prostějov
Úmrtí	1. 9. 1954
Místo úmrtí	Nové Město na Moravě
Povolání	Fyzik‎ Stavař‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 307-308
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40600

BAŽANT, Zdeněk, * 25. 11. 1879 Prostějov, † 1. 9. 1954 Nové Město na Moravě, stavební inženýr, pedagog

Bratr Jana B. (1881–1966). Narodil se v rodině profesora matematiky a deskriptivy prostějovské reálky. Měl devět sourozenců. Po absolvování České zemské vyšší reálné školy v Prostějově studoval od 1896 na České vysoké škole technické v Praze a 1902 tam s vyznamenáním složil II. státní zkoušku na stavebněinženýrském odboru. Stal se pak asistentem u Josefa Šolína, profesora stavební mechaniky, grafické statiky, nauky o pružnosti a pevnosti a stereotomie. Jeho první praktickou prací byl návrh ocelového krovu vinohradské tržnice (1901). Zároveň začal pracovat jako konstruktér továrny na ocelové konstrukce firmy Fanta a Jireš, 1903–07 byl konstruktérem mostárny Pražské akciové strojírny, dříve Ruston a spol. Tam projektoval např. druhé pole Čechova mostu, ocelovou konstrukci strojnického paláce na pražském Výstavišti, viadukt lanové dráhy přes Inn u Innsbrucku. 1904 získal hodnost doktora technických věd na základě disertační práce Staticky určité spojité nosníky příhradové, která byla publikována o rok později v Rozpravách ČAVU. Ve školním roce 1904/05 začal suplovat přednášky nauky o pružnosti a pevnosti a grafické statiky, nově zřízené pro posluchače architektury a stavitelství. 1906 se habilitoval jako soukromý docent, 1909 byl jmenován mimořádným profesorem stavební mechaniky, grafické statiky, nauky o pružnosti a pevnosti a stereotomie, 1917 získal řádnou profesuru. Jeho žáky se stali např. Václav Dašek, Rudolf Bechyně, Bedřich Hacar, Ladislav Záruba ad. Úřad děkana na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT zastával ve funkčních obdobích 1917/18 a 1930/31, jako rektor stál v čele ČVUT 1923/24 a 1945/46. Význam jeho vědecké práce spočívá hlavně v řešení nosníků a prutových soustav. Stal se autorem základních prací z oboru stavební mechaniky a nauky o pružnosti a pevnosti. Studiemi z oboru statiky soustav úplně nebo částečně plnostěnných významně přispěl ke zdokonalení stavebněinženýrských teorií. Pracoval na teorii hrází. Jeho práce vycházely i v zahraničí – německy, francouzsky, anglicky. 1919 byl zvolen dopisujícím, 1922 mimořádným a 1924 řádným členem ČAVU. 1934–38 působil jako tajemník a později (od 1947) předseda její 2. třídy. Byl členem Masarykovy akademie práce (MAP, od 1920 i předsedou její vědecké rady a 1920–23 prvním generálním tajemníkem), Národní rady badatelské (od 1924), KČSN (mimořádným členem 1932) a zahraničním členem Akademie technických nauk ve Varšavě (1935). Za studii Vliv soustavy mezipásových prutů na podružná napětí získal 1923 cenu v literární soutěži MAP. Od 1914 byl odborným redaktorem pro inženýrské vědy a 1924–41 hlavním redaktorem Technického obzoru. 1919 se stal odborným redaktorem Nového Athenea a 1928–32 hlavním redaktorem Revue des Travaux scientifiques tchécoslovaques, vydávaného ČAVU a KČSN (1920–28 tam redigoval technické vědy), dále působil jako redaktor Věstníku MAP (1921–23) a Věstníku SIA (1933–41). Jako spoluredaktor se významně podílel na vydávání Technického průvodce, mnohasvazkové řady, přinášející informace ze všech technických oborů. Byl autorem názvosloví ze stavební mechaniky a stereotomie pro Slovník jazyka českého (1916), později pro Příruční slovník jazyka českého, a stálým spolupracovníkem americké revue pro užitou mechaniku (Applied Mechanics Reviews). Pracoval v SIA (1946 byl zvolen jeho čestným členem) a 1918 se stal čestným členem Spolku posluchačů inženýrství. Ve výboru České matice technické (členem od 1902, 1912–18 členem revizní komise, 1923–37 zástupcem odboru pro technickou mechaniku, od 1938 předsedou, a zároveň předsedou kuratoria Velflíkova fondu a zpravodajem pro udílení Šolínovy ceny, od 1945 čestným členem) se staral o vydávání české technické literatury. Patřil k zakládajícím členům Československého svazu pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek a konstrukcí (1918). Od 1898 se aktivně podílel na činnosti Sokola a na jeho sletech cvičil od 1901. Pracoval ve stavebním výboru všech sokolských sletů a 1939 se stal členem představenstva ČOS. Za tuto činnost byl 7. 10. 1941 zatčen a vězněn v koncentračním táboře v Terezíně a v samovazbě v Drážďanech, odkud se vrátil 6. 3. 1942. Po válce se znovu stal předsedou České matice technické a místostarostou ČOS i redaktorem Technického obzoru. Stanul v čele komise pro navrhování ústředních ředitelů znárodněného průmyslu. Udržoval odborné styky se zahraničím. Podnikl řadu studijních cest – 1902 po Německu, 1906 po Rakousku, Švýcarsku, západním Německu a Francii, 1911 po východním Německu. Účastnil se kongresů pro technickou mechaniku v Curychu (1926), ve Stockholmu (1930), v Cambridge (1934), v Paříži (1946) a kongresů Mezinárodního sdružení pro mosty a krovy ve Vídni (1928), v Paříži (1932), v Berlíně (1936). Soustavně pěstoval kontakty s praxí. Ve veřejné soutěži byl oceněn jeho návrh na Mánesův most v Praze (1905). Vyprojektoval řadu mostních a dalších konstrukcí, např. most přes Moravu u srbského Ljubičeva (realizován 1914, zničen za první světové války), 1926 se účastnil soutěže na stavbu Jiráskova mostu (jeho návrh byl odměněn 4. cenou), 1927 na přemostění nuselského údolí (3. cena), 1929 vypracoval posudek Štěchovické přehrady a 1941 se podílel na výpočtech pro největší obloukový ocelový most v Evropě o rozpětí 350 m – Žďákovský most. Projektoval ocelový silniční most přes Moravu u Kojetína apod. 1947 se zúčastnil prací při výpočtu hráze na Vltavě. 1948 obdržel státní cenu za technické vědy. Podílel se na ustavení ČSAV a stal se jedním z prvních akademiků, místopředsedou technické sekce ČSAV a předsedou její ediční rady. Pracoval v Československé normalizační společnosti.

D: Přímopásové nosníky dvojnásobné soustavy pravoúhlé, 1904; Staticky určité spojité nosníky příhradové, 1904; Teorie příčinkových čar I–III, 1909, 1910, 1912; Nauka o pružnosti a pevnosti, 1912; Příspěvek k teorii hrází zděných, 1915; Volný řetěz a oblouk vyztužený trámem, 1916; Nosník lomený, 1916; Statika stavebních konstrukcí (s F. Kloknerem, J. Kolářem, K. Hrubanem), 1917; Stavebná mechanika, 4 sv., 1918–20, 1950; Vliv soustavy mezipásových prutů na podružná napětí, 1923; Nauka o pružnosti a pevnosti, 1924; Podružná napětí prutových soustav, 1926; Vývoj teorie klenbových hrází, 1930; Spojitý nosník proměnného průřezu vetknutý do pružných pilířů, 1932; Dynamické účinky pohyblivého zatížení na mosty, 1935; Přesné řešení válcových stěn, 1936; Pevnost vzpěrná v novém mostním řádu, 1936; Stabilita tlačeného horního pásu mostu bez horního ztužení, 1942; Vzpěrná pevnost rámových soustav, 1943; Teorie pružného poloprostoru, 1943; Teorie nosných stěn, 1943; Slovník stavebné mechaniky a příbuzných oborů v pěti řečích, 1953.

L: Sedmdesát let prof. Z. B., in: Příloha Věstníku ČVUT 1948/49, 1950, s. 40; Sborník k sedmdesátinám prof. Z. B., 1952; F. Klokner, Sedmdesát let prof. ing. Dr. Z. B., in: Věstník MAP, 1949, č. 2–4, s. 90n.; M. Smetana, Životní dílo Z. B., in: Svět práce 8, 1954, č. 15, s. 5; T. Ježdík, Akademik Z. B., in: Věstník ČSAV 63, 1954, č. 9–10, s. 414n.; K. Hruban, Z. B. – život a dílo, in: Inženýrské stavby 2, 1954, č. 10, s. 361n.; týž, Akademik Z. B., in: Sborník 100 let České vysoké školy technické v Praze, 1969, s. 119n.; 100. výročí narození akademika Z. B., in: Soubor vzpomínkových statí, 1980, s. 48; Tomeš 1, s. 63.

Milada Sekyrková