BECKING Gustav Wilhelm 1894–1945

Gustav Wilhelm BECKING
Narození	4. 3. 1894
Místo narození	Brémy (Německo)
Úmrtí	8. 5. 1945
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 314
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40641

BECKING, Gustav Wilhelm, * 4. 3. 1894 Brémy (Německo), † 8. 5. 1945 Praha, muzikolog

Pocházel z německo-nizozemské rodiny a nizozemské občanství si ponechal až do 1921. Po maturitě na gymnáziu v Brémách (1912) studoval hudební vědu na univerzitě v Lipsku, kde se stal žákem a později asistentem H. Riemanna. Studium zakončil 1920 disertací o Beethovenově osobním stylu (publikována 1921). Habilitoval se 1922 na univerzitě v Erlangen teoretickou prací o hudebním rytmu, propojující metody filologické a muzikologické analýzy. 1923 se tam podílel na založení Muzikologického institutu, který pak řídil až do 1930, kdy byl jako řádný profesor povolán na pražskou německou univerzitu. V Praze se věnoval bádání a pedagogické činnosti. Přednášel pro studenty i širší veřejnost, pečoval o rozvoj Muzikologického ústavu a založil Collegium musicum, spolek pořádající koncertní večery se soudobou hudbou. Stal se členem Německé společnosti pro vědy a umění v Československé republice, kuratoria Německé akademie múzických umění a Spolku pro komorní hudbu. Ve druhé polovině 30. let se podílel na organizaci Sudetoněmeckých hudebních slavností v Teplicích-Šanově a stál při zrodu měsíčníku Musikblätter der Sudetendeutschen (vycházel 1936–38). V době protektorátu patřil B., jako dlouholetý člen NSDAP, k přesvědčeným nacionálním socialistům, přesto však si cenil židovských komponistů (např. Gustava Mahlera). Ve 30. letech také vedl disertace židovských studentů a nepředpojatě se zabýval hudební kulturou slovanských národů střední a jihovýchodní Evropy. Během okupace se výrazněji politicky neangažoval, vůči panujícímu režimu však zůstal loajální. Ve dnech Pražského povstání byl odvlečen do protileteckého krytu na Hanspaulce a zastřelen.

D: Studien zu Beethovens Personalstil: Das Scherzothema, Leipzig 1921; Musikalische Werke. E. T. A. Hoff mann, Leipzig 1922; Der musikalische Rhythmus als Erkenntnisquelle, Augsburg 1928; Singende Heimat, 1938.

L: Pazdírek, s. 51; G. B. zum Gedächtnis. Eine Auswahl seiner Schriften und Beiträge seiner Schüler, Tutzing 1975 (kde výběrový soupis díla); J. Doubravová, G. B. a sémantické gesto, in: Přednášky z 39. běhu Letní školy slovanských studií, 1997, s. 7n.; T. Fuchs, G. B., in: M. Gletter – A. Míšková (ed.), Prager Professoren, 2001, s. 221n.; R. Neubert, Die Rhythmuslehre G. B., disertace Mainz 2002; LDM 1, s. 148n. (se soupisem literatury); MGG, s. 632.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Boček