BENEŠ Jaroslav 1892–1963

	Jaroslav BENEŠ
	;
Datum narození	6. 4. 1892
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	24. 6. 1963
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎; Filozof‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 389. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40944

BENEŠ, Jaroslav, * 6. 4. 1892 Praha, † 24. 6. 1963 Praha, římskokatolický kněz, teolog, filozof, pedagog

Narodil se v rodině pražského stavitele. Na gymnáziu, kde 1911 maturoval, ho nejvíce ovlivnil profesor filozofie Gustav Zába. 1911–16 studoval křesťanskou filozofii a teologii na univerzitě v Praze, 1912–15 Collegium Urbanum v Římě. 1916 byl vysvěcen na kněze; 1916–17 působil jako kaplan u P. Marie před Týnem v Praze, 1917–18 v Touškově u Plzně, 1919 ve Všerubech u Plzně, 1919–20 jako katecheta v Nýřanech, 1920–23 v Uhlířských Janovicích. 1923 odjel znovu do Říma, kde 1924 získal doktorát filozofie na Akademii sv. Tomáše Akvinského a na Collegiu Urbanu doktorát teologie (titul byl 1926 nostrifikován na UK, kde B. obhájil disertační práce z biblistiky Messias promissus – Messias missus). Po dvouletém kurzu na římské Gregoriánské univerzitě získal 1925 jako první český kněz titul Magister Aggregatus, který mu zaručoval církevní aprobaci pro všechny světové univerzity a semináře. Po návratu z Říma přednášel na pražské teologické fakultě filozofii. V tomto období napsal většinu svých děl. Studií Valor „possibilium“ apud S. Thomam, Henricum Gandavensem, B. Iacobum de Viterbio (1925) se habilitoval pro obor křesťanská filozofie; 1927 byl jmenován docentem, 1929 mimořádným a 1936 řádným profesorem filozofie na Teologické fakultě UK v Praze. Kromě výuky filozofie suploval též přednášky z dogmatiky. Ve 30. letech spolupracoval s tomistickou Filozofickou revuí, vydávanou olomouckými dominikány. Podnikl studijní cesty do Itálie, Francie, 1933 cestoval přes Balkán, Malou Asii, Sýrii, Palestinu až do Egypta. 1936/37 a 1948/49 byl děkanem teologické fakulty. Po uzavření českých vysokých škol za německé okupace se ocitl na nucené dovolené. 1948 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých na Pražském hradě a uvažovalo se o něm i jako o možném arcibiskupském kandidátovi. Po komunistickém převratu 1948 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu. Do konce života pak sloužil mše v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. Kromě popularizačních děl (Rozumem ke zdroji pravdy, 1939; Duch a hmota v theorii poznání, 1946) byl autorem odborných filozofických děl Freudova psychoanalysa a poměr křesťanské filosofie k ní (1929) a René Descartes či Tomáš Akvinský? (1935, reedice 1991), která patřila k nejlepším dobovým filozofickým pracím. Z hlediska tomismu kriticky zkoumal a hodnotil noetický subjektivismus v díle René Descarta a aktualizoval Tomáše Akvinského. Ostře kritizoval a odmítal Freudovu psychoanalýzu, označoval ji za pouhý duševní materialismus, stavějící člověka na úroveň zvířete. Zformuloval též moderní českou scholastickou terminologii. V rukopisech zůstala díla Základ poznání (1962), Jak je možná metafyzika (1962) a Nauka Immanuela Kanta ve světle Tomáše Akvinského (1963).

Eva Novotná

Literatura

L. H. Augustin, Žák „andělského učitele“, in: Katolický týdeník, 1992, č. 15, s. 8
Tomeš 1, s. 78n.
J. Lány, Vinohradský hřbitov 1885–1998, 1998, s. 16
Catalogus cleri, 1948, s. 19, 49
Handbuch des Erzbistums Prag, 1945, s. 21
O. Štampach, J. B., in: Teologické texty, 1992, č. 5, s. 191
G. Čejka, Zdání a skutečnost, in: Duchovní pastýř, 1974, č. 4, s. 59n.
A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR 2, Praha 1936, s. 30.
V. Vaško, Neumlčená, 1990, s. 206n. Časopis katolického duchovenstva 76, 1935, s. 605n.
Padesátiny J. B., in: Česká mysl, 1942, s. 93
F. Fuchs, Psychoanalyse, in: Život, 1931, s. 31
P. Suchomel, J. B., in: Časopis katolického duchovenstva, 1931, s. 206
M. Habáň, René Descartes či Tomáš Akvinský, in: Filosofická revue, 1935, s. 176
T. Spáčil, Gregorianum, Roma 1936, s. 160
Fr. R. Bizzarri, Palestra del Clero, Rovigo 1937, s. 83n.
R. Garrigou-Lagrange, Quomodo Cartesius problema criticum posuerit et solverit. Edizione Divus Thomas, Piacenza 1937, s. 17
A. Forest, La structure métaphysique Du Concret selon Saint Thomas d’Aquin, Paris, 1931, s. 152
Seznam osob a ústavů University Karlovy v Praze, 1948, s. 8
J. Král, Československá filosofie, 1937, s. 66, 123
M. Vaňáč, Výuka jednotlivých oborů na Katolické teologické fakultě UK v letech 1891–1939, in: Sborník Katolické teologické fakulty UK, sv. 3, 2000, s. 127n.

Prameny

J. B. Vlastní životopis z 5. 5. 1925, Katolická teologická fakulta TF UK – Personálie, J. B.
Matrika rigoros, fol. 86.

Reference