BOJER Václav 1795–1856

Václav BOJER
Narození	23. 9. 1795
Místo narození	Řesanice u Nepomuku
Úmrtí	4. 6. 1856
Místo úmrtí	Port Louis (Mauritius)
Povolání	Botanik‎ Zoolog‎ Geolog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 30
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42519

BOJER, Václav (též POJER), * 23. 9. 1795 Řesanice u Nepomuku, † 4. 6. 1856 Port Louis (Mauritius), přírodovědec, botanik, cestovatel

Byl nejmladším potomkem rodiny s osmi dětmi. Vyučil se, tak jako jeho starší bratr, zahradníkem na liblínském panství na Kralovicku. Asi v osmnácti letech odejel do Vídně, kde se seznámil s česko-německým cestovatelem F. W. Sieberem a byl doporučen a přidělen jako společník rakouského botanika C. Th. Hilsenbergera pro přírodovědnou expedici 1819–20 na východní pobřeží Afriky a Madagaskar. B. se v práci expedice velmi osvědčil; věnoval se africké květeně a stal se jejím dobrým znalcem. Nasbíral rozsáhlý herbář, který poslal do Vídně jako dar pro Přírodovědné muzeum. Za vykonanou práci obdržel dvorské vyznamenání a doživotní rentu. Tím byl existenčně zabezpečen a do Čech se už nevrátil. 1821 navštívil Mauritius a načas se tam usídlil, aby uspořádal nové druhy rostlin, které nashromáždil na cestách po Madagaskaru. Poté ho vybídl madagaskarský gubernátor, aby ostrov navštívil podruhé a provedl tam přírodovědecký průzkum. Během následujících let B. procestoval vedle Madagaskaru také Komory, Zanzibar, Pembu, Seychely, Amiranty a Réunion. Na cestách získal bohaté sbírky rostlin i živočichů a významně přispěl k poznání flóry i fauny ostrovů v Indickém oceánu. Na Madagaskaru popsal několik set nových rostlin; řada nově nalezených druhů byla po něm pojmenována. Na ostrově navázal společenské kontakty s Evropany, kteří se tam usadili, a stýkal se i s místním panovníkem Radamou I. Spolu s Hilsenbergerem popsali své zážitky v cestopisu Nástin zeměpisný království Emeriny uprostřed Madagaskaru ostrovu, za celoročního přebytí. Dílko vyšlo anglicky, francouzsky a 1836 tento první český cestopis po Madagaskaru v českém překladu uveřejnil Preslův časopis Krok. Na ostrov Mauritius se vrátil 1826 a trvale pak žil v Port Louis, kde byl po řadu let kustodem místního muzea. V botanické zahradě domestikoval řadu nových druhů rostlin přivezených z krajin, které na svých badatelských cestách navštívil. V Port Louis založil také přírodozpytnou společnost a vyučoval přírodní vědy na tamní střední škole. Za zásluhy o vědu ho německá přírodovědná akademie v Halle jmenovala dopisujícím členem. B. se osvědčil též jako dobrý entomolog, zvláště při boji se škodlivým hmyzem na plantážích cukrové třtiny. Všestranné přírodovědné znalosti (botanika, zoologie, geologie, chemie) uplatnil při popisu života země, která se mu stala druhým domovem. Stěžejní dílo, které vyšlo 1837, nazval Zahrada mauricijská aneb Přírodovědecká vypsání rostlin na Mauritiu rostoucích. V poslední vůli odkázal své sbírky přírodnin, obrazy, rukopisy a herbář muzeu ve Vídni a finančně zabezpečil i své příbuzné v Čechách. B. zemřel na mrtvici a je pohřben v Port Louis.

D: Hortus Mauritianus ou Énumération des plantes exotiques et indigènes, qui croissent à l’île Maurice disposées d’après la méthode naturelle, Maurice 1837.

L: Wurzbach 2, s. 27n.; ADB 3, s. 86; RSN 1, s. 779; OSN 4, s. 276; J. Kořenský, Výzkumné cesty našeho krajana B. na ostrovech Indického oceánu, in: Vesmír 1923, č. 6–7, s. 132n.; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo. Naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 69; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 546; P. Hošek, V. B. – první český botanik na Madagaskaru, in: Nový Orient 2002, č. 4, s. 136n.

P: SOA Plzeň, matrika narozených Kotouň č. 5, s. 190, křtěn jako V. Pojer, syn Šimona P. z Řasenic (dnes Řesanice) čp. 25 a Barbory roz. Staub.

Zdeněk Koleška, Marie Makariusová