BRUNCVÍK Zachariáš ?1570–1634

	Zachariáš BRUNCVÍK
Datum narození	okolo 1570
Místo narození	Pardubice
Datum úmrtí	30. 8. 1634
Místo úmrtí
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎; Spisovatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 226–227. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42939

BRUNCVÍK, Zachariáš (též BRUNCVICIUS), * kolem 1570 Pardubice ?, † 30. 8. 1634 ?, utrakvistický duchovní, humanista, kazatel

Jako místo narození byla udávána též Praha. Pravděpodobnější jsou však Pardubice, kde byl jeho otec Ondřej děkanem. Dráhu duchovního nastoupil B. jako diákon 1595 v Chrudimi a později v Polné. Kněžské svěcení přijal 1600 z rukou arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé v kostele sv. Vojtěcha v Praze. Stal se kaplanem (v některých pramenech uváděn rok 1604) u Sv. Jindřicha v Praze na Novém Městě. 1606 byl nucen místo opustit a působil pak jako utrakvistický duchovní správce v Žatci. Ačkoliv tam setrval pouze pět let, získal si řadu přátel i značnou oblibu, jak o tom svědčí několik latinských sborníků, vzniklých k jeho poctě a vydávaných zejména u příležitosti narození jeho synů. B. měl celkem pět dětí, z nichž dva synové, Zachariáš a Václav, následovali otce v kněžské dráze. K 12. 8. 1611 byl B. potvrzen jako duchovní správce v Bělé na Plzeňsku na panství Diviše Markvarta z Hrádku. Ani tam však nezůstal dlouho: 14. 10. 1614 se stal farářem v Prachaticích, ale kvůli sporům odešel po roce do Bystřice pod Pernštýnem na panství Jana Čejky z Olbramovic. B. tamní působení ukončily pobělohorské události. Odešel do exilu do Pirny, 1628 byl ale nařčen z kalvínství. 1631 snad působil jako kazatel v Toruni, současně je doložen i v Pirně. Záznamy z přelomu 20. a 30. let 17. století svědčí o tom, že tam žil sám, bez rodiny a bez finančních prostředků. Bydlel na předměstí u Lodní brány v domě magistra J. Jentzchena s Mikulášem Nucellou, o generaci mladším a snad i poněkud majetnějším, bývalým farářem z Velvar. Zemřel v bídě.

Těžiště jeho tvorby tvoří česky psaná duchovní literatura s použitím forem, jež bezprostředně vycházely z jeho duchovenské praxe. V latině otiskoval pouze příležitostné verše. Před odchodem do exilu vydal tiskem několik kázání. V cizině publikoval krátké duchovní spisky, mezi nimiž jsou nejzajímavější dvě „obrany“. První byla zaměřena na obhajobu přijímání krve Páně a vyšla 1624 s paralelním latinsko- -českým názvem Septuaginta Rationes usum Sanguinis Coenae Adserentes … Obrana Apologetická. Druhá, Defensio Exulantium… Obrana Čechů mezi národy rozptýlených (1633), byla obhajobou českých exulantů-nekatolíků, „obviněných“ z rebelie jako příčiny válečných událostí. Zajímavým svědectvím o životě exulantské obce v Pirně bylo pohřební kázání na Alžbětu Pětikostelní z Aventýna, první manželku Jana Jiřího Pětikostela z Aventýna, která zemřela 28. 12. 1631.

Kateřina Valentová

Dílo

soupis in: Knihopis 1310–1336.

Literatura

RHB 1, s. 230n.
BOS 2, s. 521
OSN 4, s. 793
RSN 1, s. 925
L. Bobková, Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621–1639, 1999, s. 139.

Reference