BUDÍK Karel 1866–1915

Karel BUDÍK
Narození	21. 10. 1866
Místo narození	Bučovice
Úmrtí	25. 2. 1915
Místo úmrtí	Slezská Ostrava (Ostrava)
Povolání	Uměnovědec nebo historik umění‎ Hudební interpret‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 280-281
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43132

BUDÍK, Karel, * 21. 10. 1866 Bučovice, † 25. 2. 1915 Slezská Ostrava (Ostrava), varhaník, sbormistr, hudební kritik, pedagog

Pocházel z rodiny tkalce. Byl otcem Jaroslava B. (1894 až 1974), dirigenta, hudebního skladatele, kritika a pedagoga, a Jana B. (1899–1960), varhaníka, hudebního skladatele, sbormistra, klavíristy a pedagoga. Nejprve studoval český učitelský ústav v Brně, kde maturoval 1882, a pak 1885 absolvoval tamní Janáčkovu varhanickou školu. U Janáčka získal důkladné hudební vzdělání, následná hudební praxe zvýraznila jeho instrumentální pohotovost, interpretační všestrannost, kritický a pedagogický rozhled. 1887–91 působil jako kapelník Trnkovy operní společnosti a 1892–98 jako ředitel kůru ve Frenštátě pod Radhoštěm. Od 1898 žila rodina ve Slezské (tehdy Polské) Ostravě. Tam se B. stal varhaníkem katolického chrámu po Cyrilu Metoději Hrazdírovi. Rychle získal významné postavení v ostravském hudebním životě.

B. se kromě povinností regenschoriho slezskoostravského chrámu krátce věnoval sbormistrovské činnosti, a to ve významných pěveckých spolcích: v Lumíru v Moravské Ostravě a hned nato i v Záboji ve Slezské Ostravě. V období od července 1903 do počátku 1905 byl znovu sbormistrem Lumíra. Ostravská hudební veřejnost ocenila s nadšením spolkový koncert 15. 5. 1904 věnovaný dvacátému výročí úmrtí Bedřicha Smetany, stejně jako pozdější vystoupení sboru 8. 12. 1904 zasvěcené památce Pavla Křížkovského. Současně si B. získal i renomé pohotového klavírního doprovazeče a operního dirigenta. Na počátku dvacátého století patřil k prvním tzv. vedlejším, čili externím učitelům zpěvu na českém matičním gymnáziu v Moravské Ostravě, v období 1905–07 byl pomocným učitelem zpěvu a klavírní hry na učitelském ústavu ve Slezské Ostravě. Hudbě vyučoval i soukromě. Největším přínosem ostravskému hudebnímu životu se však stala B. činnost hudebněkritická, redaktorská a organizační.

Od 1899 otiskoval v Opavském týdenníku, Ostravském deníku, Ostravských listech, Lidové revui moravsko-slezské a 1913 až 1914 ve vlastním moderně koncipovaném Hudebním obzoru pod svým jménem či pod zkratkami K. B., případně -ud.-, hudebněkritické a publicistické příspěvky, jež se věnovaly řešení závažných otázek tehdejšího ostravského a pak i moravského a slezského hudebního života. Např. v únoru 1905 publikoval v Opavském týdenníku závažnou stať o potřebě dalšího sdružování pěveckých spolků v regionu, čímž téměř o šest let předešel založení Pěvecké župy Bezručovy (1910). Výkony ostravských pěveckých sborů poměřoval uměním Pěveckého sdružení moravských učitelů, které v Ostravě poprvé vystoupilo 15. 7. 1905. Se zaujetím psal o dirigentském umění Eduarda Bartoníčka a Edvarda Runda, kteří spolu s ostravskými a mimoostravskými umělci v období 1906–14 prováděli významná oratorní, kantátová a symfonická díla (mj. Novákovu Bouři, Beethovenovu IX. symfonii, Smetanovu Mou vlast ad.). Velikou pozornost věnoval operním představením, která se v Ostravě dávala nejprve v rámci zájezdů českého ND v Brně, od 1908 uměleckými silami tzv. Divadla moravských měst. V operních kritikách formuloval srozumitelně a fundovaně požadavky kritikovy nezávislosti a podoby vyjadřování. Příznivým postojem k ostravské premiéře druhé verze Její pastorkyně (25. 9. 1906) prokázal vytříbený smysl pro janáčkovsky moderní pojetí operního díla. Zajímavé podněty přinesly také jeho kritiky komorních a symfonických koncertů: zvláště hostujících Jana Kubelíka, Ševčíkova kvarteta, České filharmonie ad. Později referoval i o kantátových produkcích pěveckých spolků Lumír a Záboj (1911–14). Především ve vlastním Hudebním obzoru se věnoval i hudebněpedagogickým otázkám. 1913–14 zde otiskl stati o tendencích, které proměňovaly tradiční výuku zpěvu v moderní komplexní pojetí hudební výchovy. Informoval o činnosti Josefa Křičky a Ferdinanda Krcha, o metodě Emila Jacques-Dalcroze atd. Spolupracoval i při založení ostravské (německé) Společnosti přátel hudby (1912). Vlastní skladatelskou činnost orientoval především na duchovní kompozice (byl autorem četných chrámových skladeb) a byl také výborným zpěvákem.

L: HS 1, s. 144; Slezsko 6, s. 22 (kde neúplný soupis literatury o B.); Bučovický zpravodaj, 1996, č. 3, s. 11n.; J. Mazurek, K. B. a Ostrava, in: Sborník prací Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, řada Ars 3, 1999, s. 65n.; týž, Hudební život českých obyvatel Ostravy v období 1880–1918, in: Spisy Ostravské univerzity č. 119, 1999, passim; týž, Podíl K. B. (1866–1915) na rozvoji ostravského hudebního života počátku 20. století, in: Těšínsko 42, 1999, č. 4, s. 24n.; J. Štefanides, České divadlo v Moravské Ostravě 1908–1919, 2000, s. 32n.; J. Mazurek, Leoš Janáček a počátky moderního hudebního života na Ostravsku, 2004 (konzervator.brno.indos.cz/); Osobnosti Střední Moravy. Kalendář výročí 2006, 2005, s. 36; Český hudební slovník osob a institucí (internet: musicologica.cz).

P: MZA, fond E 67 Sbírka matrik č. 12 433, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Bučovice, sv. V, fol. 206.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Mazurek