CASANI Pietro 1572–1647

Pietro CASANI
Narození	8. 9. 1572
Místo narození	Lucca (Itálie)
Úmrtí	17. 10. 1647
Místo úmrtí	Řím (Itálie)
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 392-393
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/79784

CASANI, Pietro (též Petrus a Nativitate Beatae Mariae Virginis), * 8. 9. 1572 Lucca (Itálie), † 17. 10. 1647 Řím (Itálie), piarista, pedagog, misionář, filozof, spisovatel

Středoškolské vzdělání získal v rodišti, kde 1592 vstoupil do minoritského řádu. Od 1598 studoval teologii u jezuitů v Římě. Studia zakončil 23. 9. 1600 kněžským svěcením v lateránské bazilice sv. Jana. Potom působil v různých kněžských funkcích hlavně v Kongregaci sv. Marie v Lucce a v Římě. Společnost vyvíjela charitativní a výchovně vzdělávací činnost a 1614 se sloučila s obdobnou institucí, která sídlila v Římě při chrámu sv. Pantaleona. Po povýšení společenstva na pavlínskou kongregaci Zbožných škol absolvoval C. 1617 noviciát a přijal řádové jméno Petrus a Nativitate Beatae Mariae Virginis. 18. 11. 1621 byla kongregace znovu povýšena bulou papeže Řehoře XV. In supremo apostolatus na piaristický řád a C. tam pak zastával vysoké funkce. 1622 byl jmenován zástupcem generála piaristického řádu. Osobně pomáhal při zakládání nových řádových kolejí. 1623 byl vyslán do Janova jako nejvyšší provinciál. 1626 poskytl pomoc při vzniku provincie Sicilia a koleje v Messině. Následujícího roku byl jmenován provinciálem nově vytvořené provincie Neapol. 1632 ho jmenoval papež Urban VIII. doživotně prvním asistentem generála piaristického řádu.

V dubnu 1638 nastoupil cestu z Říma na Moravu, kde piaristé působili od 1631. Jmenování generálním komisařem 1634 pro nově vzniklou provincii Germania přijal 10. 4. 1638. Spolupracoval s Maxmiliánem z Ditrichštejna, majitelem panství v Mikulově a Františkem Magnisem, majitelem panství ve Strážnici. Působil rovněž v piaristickém noviciátu při koleji v Lipníku. Na Moravě provozoval i misijní činnost, kterou doprovázely údajně i zázraky. Z nich bylo nejznámější uzdravení nemocné ženy od bolesti hlavy na podzim 1638 ve Vyškově a odvrácení sucha ve Strážnici, kde existuje C. studánka se zázračnou vodou. Na přání polského krále Vladislava IV. Vasy a generála řádu, kteří podpořili žádost kanovníka Matyáše Judického z pomořanského Leoburku (Lauenburg, nyní Łębork, Polsko), se vypravil se skupinou piaristů na misijní cestu do Polska, kterou však pro nemoc a další potíže předčasně ukončil v Krakově. 1641 se vrátil do Říma.

V době pronásledování piaristického řádu vyvolaného kladným postojem řádu ke Galileu Galieimu a jeho dílu byl C. nucen 1643 zúčastnit se zinscenované řádové apoštolské vizitace s jezuitou P. Pietrasanctou. Ta přispěla ke zrušení piaristického řádu 16. 3. 1646. Spolu s generálem řádu J. Kalasanským byl C. též krátce vězněn a vyslýchán inkvizicí. Ve svém životě se kromě řádové spirituality řídil i životním příkladem sv. Františka z Assisi. C. byl papežem Janem Pavlem II. 1. 10. 1995 blahoslaven. Jeho památka v liturgii připadá na 16. 10.

D: Meditazioni sopra la passione e morte di N. S. Gesù Cristo. Roma Grignani 1648. Pusilli gregis idea, in: Archivum Scholarum Piarum 1978, s. 87n.; Lettere di P. Casani. Epistolario del Beato Pietro Casani delle Scuole Pie, Roma 1995.

L: Diccionario enciclopedico escolapio II., Biografias escolapias, Salamanca 1983, s. 141n.; K. A. F. Fischer, Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmischen Ordensprovinz, München 1985, s. 149; A. Horányi, Scriptores Piarum Scholarum liberaliumque artium magistri, vol. II., Budae 1809, s. 353n.; J. Schaller, Kurze Lebensbeschreibungen jener verstorbenen gelehr ten Männer aus dem Orden der Frommen Schulen, 1799, s. 28n., 48; M. Zemek – J. Bombera – A. Filip, Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631–1950, Prievidza 1992, s. 7, 42, 61, 216; K. Fischer, Beiträge zu einem Verzeichniss berühmter Männer und Schriftsteller aus dem eherwürdigen und XXX Orden der Frommen Schulen aus mehreren Werken in jeweligen Nebenstunden gesammelt und verfasst (rkp.) 1834, NK XVIC28, s. 158n.,160; V. Bartůšek, Blahoslavený P. C. a počátky piaristů ve střední Evropě, in: Muzejní a vlastivědná práce 35, 1997, s. 141n. a též in: Svatý Josef Kalasanský a zbožné školy. Informátor o řádu piaristů, 2004, s. 38n.; V. Bartůšek a kol., Piaristé, in: Tradice benešovské vzdělanosti a kultury, 1995, s. 26; D. Foltýn a kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů, 2005, s. 430, 652, 653.

P: G. Sántha (ed.), Epistulae ad S. Iosephum Calasantium ex Europa centrali 1625–1648, Romae 1969, s. 117n.; B. Bartlík, Annales ordinis nostri, in: Ephemerides Calasanctiani 1932–1958 a Archivum Scholarum Piarum, 1/1977–5/1979; G. Caputi, Notizi Historiche (ed. A. García-Durán), in: Archivum Scholarum Piarum 61, 2007, s. 37n., 62, 2007, s. 7n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Václav Bartůšek