COLLOREDO-WALLSEE Antonín Theodor 1729–1811

Anton Theodor COLLOREDO-WALLSEE
Narození	17. 7. 1729
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	12. 9. 1811
Místo úmrtí	Kroměříž
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 446-447
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44084

COLLOREDO-WALLSEE, Antonín Theodor (též WALDSEE), * 17. 7. 1729 Vídeň (Rakousko), † 12. 9. 1811 Kroměříž, olomoucký arcibiskup, kardinál

Narodil se v rodině hraběte Karla Ludvíka C. a markraběnky Eleonory, roz. Gonzagové. (V literatuře existuje několik chybných dat narození.) C. se věnoval církevní dráze, 9. 6. 1747 byl jmenován nesídelním kanovníkem v olomoucké dómské kapitule. Teologická a právnická studia absolvoval v Modeně, Římě a Padově, 1752 získal doktorský titul. Na kněze byl vysvěcen 20. 8. 1758 v Brixenu. Jeho kariéra v olomoucké diecézi se rychle rozvíjela, 1764 se stal sídelním kanovníkem, proboštem kolegiátní kapituly v Kroměříži 7. 9. 1766, prvním prelátem – děkanem v olomoucké kapitule 30. 5. 1776. Olomouckým biskupem byl kapitulou zvolen jednomyslně již v prvém skrutiniu 6. 10. 1777. Na papežské potvrzení i na intronizaci však musel počkat. Vzhledem k velkému počtu tajných nekatolíků na Moravě si panovnice Marie Terezie přála rozšířit síť far a rozdělit jednu z největších diecézí ve střední Evropě. Z olomoucké církevní provincie se měla vydělit diecéze brněnská a opavská. Nakonec bylo zřízeno jen biskupství brněnské a olomoucké bylo povýšeno na arcibiskupství. Jak bylo v osvícenské době běžné, rozhodla o tom císařovna dekretem z 24. 5. 1777 a až poté požádala papeže Pia VI. o souhlas, který získala 5. 12. 1777. Prvním olomouckým arcibiskupem se C. stal 30. 3. 1778. Kvůli vpádu pruských vojsk do českých zemí 1778–79 se však intronizace uskutečnila až 11. 7. 1779. Jeho episkopát ztížily reformy císaře Josefa II. (např. toleranční patent 1781 či rušení četných klášterů i kostelů) a poté napoleonské války. Přesto C. usiloval o prohloubení náboženského života věřících, rozšířil počet arcikněžství ze čtyř na osm a zřídil padesát dvě děkanství. 1780 vizitoval třináct z nich, tedy čtvrtinu. Podporoval nastupující nové směry v ekonomice, např. inicioval založení první textilní manufaktury v biskupské Kroměříži, později známé i svým exportem. 1786 souhlasil s parcelací panského dvora na arcibiskupském panství Mírov a s jeho předáním do rukou poddaných. Nově vzniklá osada byla po něm pojmenována Koloredov (od 1919 součást Zvole u Šumperka). Podobně vznikl 1790 Kolorédov na panství Hukvaldy (od 1907 součást města Frýdku, nyní Frýdek-Místek). Arcibiskup měl též pochopení pro přání obyvatel Olomouce, na jeho žádost a prosby městské rady se 1782 (po čtyřletém působení v Brně) vrátila do Olomouce univerzita, ovšem přeměněná na lyceum s třemi fakultami a s medicínsko-chirurgickým učením. 1790 byl jmenován mimořádným legátem pro císařskou volbu ve Frankfurtu, kde svůj kurfiřtský hlas odevzdal pro Leopolda II.

C. patřil k olomouckým ordinářům s velkým pochopením pro umění, zvláště pro hudbu. Na kroměřížském zámku měl vlastní kapelu. Již večer po jeho volbě biskupem hrála na bálu, který uspořádal pro úředníky v budově kapitulního děkanství. V olomouckém arcibiskupském paláci pokračoval v dřívější tradici pravidelných koncertů za vstupné pod názvem Collegium musicum. Velkou péči věnoval své oblíbené Kroměříži. K zámku nechal 1795 postavit směrem k přilehlé Podzámecké zahradě kolonádu, při rekonstrukci zahrady opustil dřívější přísný geometrický rozvrh ve prospěch romantických ideálů návratu k přírodě, pořídil v ní několik drobných staveb, např. Chrámek přátelství. Při obnově interiérů zámku (po požáru 1752) použil podle dobových zvyklostí některé tamní i olomoucké obrazy jako dekorační materiál k panelování jídelny a trůnního sálu. Tamní kapitule dal 1802 sestavit první písemné stanovy. Pius VII. mu udělil 1803 hodnost kardinála. Získal i světská vyznamenání, např. velkokříž sv. Štěpána. 1805 se jeho koadjutorem stal teprve sedmnáctiletý arcivévoda Rudolf Jan. C. byl pohřben v Kroměříži v kolegiátním kostele sv. Mořice.

L: OSN 5, s. 518; F. J. Schwoy, Topographie vom Markgraftum Maehren 1, Wien 1793, s. 52; G. Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren 1/1, 1855, s. 111n.; R. Lichnowsky-Werdenberg – E. Meyer, Des fürstlichen Hochstiftes Olmütz Münzen und Medaillen, 1873, s. 134n., 176n.; J. Matzke, Die Olmützer Erzbischöfe, Königstein/Taunus 1973, s. 12n.; J. Sehnal, Hudební kapela A. T. C.-W. (1777–1811) v Kroměříži a Olomouci, in: Hudební věda 13, 1976, s. 291n.; Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, 1977, s. 85; A. Zelenka, Die Wappen der böhmischen und mährischen Bischöfe, Regensburg 1979, s. 251n.; E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648 bis 1803, Berlin 1990, s. 67n.; M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 51n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Kouřil