CZECHURA Honorius Martin 1688–1726

Honorius Martin CZECHURA
Narození	3. 11. 1688
Místo narození	Koterov (Plzeň)
Úmrtí	16. 6. 1726
Místo úmrtí	Mariánská Týnice u Kralovic
Povolání	Botanik‎ Zoolog‎ Náboženský nebo církevní činitel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 491
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/136854

CZECHURA, Honorius Martin, * 3. 11. 1688 Koterov (Plzeň), † 16. 6. 1726 Mariánská Týnice u Kralovic, cisterciák, přírodovědec

Pocházel zřejmě z česko-německé rodiny. Již v mládí vstoupil do cisterciáckého kláštera v Plasích, tam získal řádové jméno Honorius; sliby složil 1708. Poté studoval teologii na pražské univerzitě, 1715 byl vysvěcen na kněze. Již 1718 se C. na pražské univerzitě stal profesorem filozofie, 1726 byl ustaven profesorem teologie. Jeho nejvýznamnějším dílem byl objemný přírodovědecký spis Mare philosophicum… (1724). Jednalo se o rozsáhlý popis světového vodstva, založený především na díle německého jezuity Athanasia Kirchera. Látka v něm obsažená byla předmětem disputace v arcibiskupské koleji u sv. Vojtěcha 1. 8. 1724. Zatímco v popisné části podal C. vcelku slušný přehled hydrografie světa na základě tehdejších znalostí, ve výkladu se dopustil řady až kuriózních tvrzení. Mluvil např. o polárních jícnech, kam je strhávána voda ze světového oceánu, o mořských obludách, o podzemních kanálech pod kontinenty (mj. z Baltu do Jadranu), provedl podrobný rozbor biblické potopy apod. Hlavní oporou mu byla bible, ze starověkých autorů upřednostňoval filozofy (Platón, Aristoteles) před přírodovědci (Plinius), ze soudobých vědců znal dílo Itala G. B. Riccioliho, nikoli však tzv. otce geografie Bernharda Varenia. Koperníka a Galilea striktně odmítal.

Jakkoli se C. dílo dnes zdá v řadě pasáží až úsměvné, ve své době mělo značný vliv. Přímo se jím např. inspiroval jiný plaský cisterciák M. A. Vogt v díle Bohemia et Moravia subterranea (1729).

D: Mare philosophicum Thalassophilis ad perscrutandum propositum, seu Universa Philosophia Aristotelico-Neutristica…, 1724.

L: F. X. Vilhum, Hydrografie na pražské univerzitě na počátku 18. století, 1946, passim; V. Häufler, Dějiny geografie na Universitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 26n.

Jiří Martínek