DITTRICH Arnošt 1878–1959

Arnošt DITTRICH
Narození	23. 7. 1878
Místo narození	Dubá u České Lípy
Úmrtí	15. 12. 1959
Místo úmrtí	Lomnice nad Lužnicí
Povolání	Fyzik‎ Astronom nebo astrolog‎ Historik‎ Filozof‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 227-228
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43385

DITTRICH, Arnošt (též DITRICH), * 23. 7. 1878 Dubá u České Lípy, † 15. 12. 1959 Lomnice nad Lužnicí, fyzik, astronom, pedagog

Syn finančního poradce Hypolita D. a Rosy, roz. Friedrichové. Studoval na reálném gymnáziu a 1897–1901 na české univerzitě v Praze. Po státních zkouškách a zisku doktorského titulu za rigorózní práci O centrifugálních jevech elektromagnetických (1901) dostal stipendium na vídeňské univerzitě. 1902–20 učil na reálných gymnáziích v Jičíně, Třeboni a 1920 krátce v Praze. 1920 byl přidělen jako dočasný správce astrofyzikální observatoře v Hurbanově na Slovensku, kterou 1927–36 vedl jako ředitel. Potom byl přeložen do pražské hvězdárny v Klementinu na podřadné místo, proto 1938 odešel na odpočinek a nadále žil v Třeboni a Lomnici nad Lužnicí. Věnoval se rovněž pedagogické činnosti, 1921 se habilitoval a 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Přednášel astrofyziku a od 1929 vedl seminář pro metodologii a historii přírodních exaktních věd.

V astronomické práci se zabýval především gravitační teorií, vztahem gravitace a kosmického magnetismu a teorií relativity. Jako jeden z prvních v Čechách přednášel o Einsteinově teorii relativity. D. vědecké práce téměř výlučně souvisely s relativistickou fyzikou, na niž aplikoval i astronomické poznatky. Zabýval se použitím euklidovské geometrie v astronomii ještě předtím, než Einstein vystoupil s teorií relativity, jak dosvědčuje jeho první tiskem vydaná studie Jak volit vazby a síly, aby soustava jimi daná se dala realisovat (1902). Nové myšlenky do klasické termodynamiky přinesla další D. práce O lineární závislosti kapilárního napětí na teplotě (1904). Ve studii Zur Frage nach der Geometrie der Lichtstrahlen und starren Körper (1910) chápal geometrii jako základní přírodní vědu. Poté, co Einstein publikoval první práci o teorii relativity, vydal také D. relativistické studie, např. Rovnice Maxwellovy o prostoru Lobačevského (1910–11). Speciální relativitou se zabýval 1906–08 a od 1911 také v sešitových textech nazvaných Ilustrované přednášky, které vydával A. Batěk v Kralovicích u Plzně. Jednalo se o první populární české texty o relativitě, proto musel D. vymýšlet i české názvosloví pro tuto teorii. Jeho hlavním dílem o této problematice se stala kniha O principu relativnosti, nové teorii světa 4-rozměrna (1922). S vlastní gravitační teorií vystoupil 1911 ve studii Vliv principu relativnosti na formu rovnic vektorového pole. V práci O souvislosti gravitace s kosmickým magnetismem (1916) použil vlastní objev – dvouvektorovou teorii gravitace. Od 1913 se začal věnovat také astronomii a filozofickým otázkám s ní souvisejícími, např. vztahu teorie relativity a Koperníkova systému, souvislosti duševní činnosti s elektromagnetickými jevy. V práci Hvězda Syrius (1913) podal astronomický důkaz, že Euklidova geometrie platí prakticky i pro útvary řádové velikosti jednoho siriometru (jednotka odvozená od vzdálenosti mezi Sluncem a Siriem).

Po válce se věnoval také dějinám astronomie a popularizaci vědy, psal články o astronomii Mayů a jejich obrázkovém kalendáři, o kometách, cestách lidstva k astronomii, astronomickém významu Cheopsovy pyramidy, předpovídání zatmění Měsíce, nejstarších pomůckách na měření času ad. Jeho bibliografie čítá více než 180 vědeckých studií a populárně-naučných článků, které uveřejňoval v domácích i zahraničních časopisech a sbornících: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, Říše hvězd, Rozhledy matematicko-přírodovědecké, Věda a život, Vesmír, Věstník Královské české společnosti nauk, Živa, Astronomische Nachrichten, Berliner Berichte, Die Sterne, Orientalische Literatur-zeitung, Oswald’s Annalen der Naturwissenschaften, Scientia, Sirius, Weltall aj. Byl čestným členem Československé astronomické společnosti, členem Učené Šafaříkovy společnosti v Bratislavě, KČSN, Československé národní rady badatelské, Mezinárodní astronomické unie, Mezinárodního výboru pro dějiny věd, německé Astronomische Gesellschaft, švédské Samfundents for astronomisk historicforskning aj.

D: výběr: Slunce, Měsíc a hvězdy. Po cestách lidstva k hvězdářství, 1923; Die astronomischen Inschriften in Quiringuá, Berlin 1943; Das Kreuzigungsdatum Jesu von Nazareth, Leiden 1957; studie: Problém gravitace, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 52, 1923, s. 387–402; Methoda Hamilton-Jakobiho v mechanice Einsteinově, in: tamtéž 53, 1924, s. 38–60; Dvě poznámky k článku B. Hostinského o transformacích mechanických rovnic, in: tamtéž 54, 1925, s. 152–156; Epicykl jako prostředek k ovládnutí libovolného pohybu periodického, in: tamtéž, s. 248–265; Die Bärin, in: Sirius, 1926, č. 1/2; Objasnění základů užší relativistiky pomocí Russelova kalkulu relačního. Nová cesta k transformaci Lorentzově, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 59, 1929, s. 35–54; Metonův slunovrat, in: Říše hvězd 13, 1932, s. 66–70; Náhrada astronomických tabulek babylonských trigonometrickými vzorci, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 63, 1934, s. 82–96.

L: A. Dratvová, K osmdesátým narozeninám A. D., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 3, 1958, s. 366–368; táž, K úmrtí univ. profesora PhDr. A. D., in: Říše hvězd 41, 1960, s. 53–54; J. Soumar, Astronom a historik A. D., in: 125 rokov hvezdárne v Hurbanove, Hurbanovo 1998, s. 53–57; M. Šolc, A. D. – jeden z prvních našich stoupenců Einsteinovy teorie relativity, in: tamtéž, s. 58–62 (s bibliografickým soupisem); SBS 1, s. 473–474; ČBS, s. 110; Tomeš 1, s. 236; BLS 2, s. 257–258; J. Grygar, Česká astronomie a astrofyzika ve XX. století, in: Co daly naše země Evropě a lidstvu 3, 2000, s. 328–342.

P: Archiv Štefánikovy hvězdárny Praha, vlastní soupis publikační činnosti.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ľudmila Ďuranová