DOBERSKÝ Josef 1888–1967

Josef DOBERSKÝ
Narození	16. 3. 1888
Místo narození	Dobré u Dobrušky
Úmrtí	11. 2. 1967
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Geograf‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 250-251
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45545

DOBERSKÝ, Josef (do 1946 POHL, též POHLDOBERSKÝ), * 16. 3. 1888 Dobré u Dobrušky, † 11. 2. 1967 Praha, geograf

Byl synem chalupníka Františka P. a Kristiny, roz. Svatošové. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a 1909 až 1914 dějepis a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity. Tématem disertační práce (PhDr. 1916) byl Vývoj isochron v Čechách (s Prahou jako východiskem) v letech 1904–1913. Učil na gymnáziích v Pardubicích a Praze. 1927 se na podnět V. Švambery habilitoval z antropogeografie na UK, od 1929 byl postupně uvolňován pro přednášky a semináře, 1937 se stal mimořádným (na stolici po V. Dvorském) a po válečném přerušení 1946 řádným profesorem. Německé příjmení si počeštil podle rodné obce, změnil i politickou orientaci a z agrárníka se stal komunistou. 1950–52 krátce vedl Geografický ústav UK, na odpočinek odešel 1958. Mnoho energie věnoval i práci v Československé společnosti zeměpisné, 1945–56 byl jejím předsedou. Byl velmi konfliktní. Spory vedl např. s J. Korčákem, jemuž blokoval habilitaci, ale i třeba s J. Králem a B. Šalamonem, jejichž činnost za války dokonce nechal v červnu 1945 prověřit bezpečnostními orgány.

Životním tématem se D. stala geografie obyvatelstva a sídel. Po několika drobnějších pracích, věnovaných obyvatelstvu tehdy německého Kladska a přilehlých oblastí Čech, vytvořil důležitou studii o hustotě obyvatelstva v Čechách Densité de la population dans la République Tchécoslovaque (1926), v které na základě hustoty zalidnění v jednotlivých obcích pomocí matematických metod analyzoval prostorové rozmístění obyvatelstva v Československu. Podobnému tématu, spojenému se studiem migrace obyvatelstva, se věnoval i v následující práci Vylidňování venkova v Čechách v letech 1850–1930 (1932). Během třicátých let se D. propracoval ke geografii sídel (Typy vesnických sídel v Čechách, 1935, později ovšem kritizované jako deskriptivní, nepřihlížející ke genezi sídla a půdorysu) a k sociologickým otázkám. Spolupracoval též s redakcí Ottova slovníku naučného nové doby. Po válce publikoval drobnější práce, např. se podílel na vytváření nedokončeného Nového zeměpisného atlasu světa (1947), studii Kladsko politicky-zeměpisně (1946; zpracoval i mapu této oblasti s českým názvoslovím), ale také Úspěchy ruské a sovětské geografie (1951). Rozsáhlé studie o Královéhradecku a Dobrušsku, stejně jako syntéza sídelního zeměpisu, zůstaly v rukopise.

Syn Přemysl D. (* 20. 8. 1918, Pardubice, † 26. 12. 1983, Praha) byl lékařem a předním dietologem, zakladatelem a přednostou dietologické laboratoře Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Praha.

D: soupisy: J. Kunský, J. D. šedesátníkem, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 53, 1948, s. 87–93; O. Vrána, Za profesorem J. D., in: tamtéž 72, 1967, s. 251–252.

L: MSN 5, s. 798; OSND 4/2, s. 1184; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 166, 236, 249–250, 391; (redakce), Univ. prof. dr. J. D. zemřel, in: Lidé a země 16, 1967, č. 3, s. 106; BL 3, s. 257–258; ČBS, s. 111; Kutnar, s. 767; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 343 (Pohl-D.); Tomeš 2, s. 596; DUK 4, s. 176, 486; R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2007, s. 175–176. K Přemyslu D.: nekrolog in: ČLČ 123, 1984, s. 208.

P: Archiv UK, Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis č. 45; SOA Zámrsk, matrika narozených Dobré (1839–1897), sign. 25–3865, fol. 193.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek