DREYER Johann Traugott 1804–1871

	Johann Traugott DREYER
	;
Datum narození	5. 12. 1804
Místo narození	Aš
Datum úmrtí	17. 9. 1871
Místo úmrtí	Zwettl (Rakousko)
Povolání	Lékaři‎; Pedagog‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 378–379. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/136664

DREYER, Johann Traugott, * 5. 12. 1804 Aš, † 17. 9. 1871 Zwettl (Rakousko), lékař, pedagog, organizátor vojenského zdravotnictví

Syn vrchního lékaře 47. pěšího pluku. Absolvoval ve Štýrském Hradci filozofickou přípravu a ve Vídni dva semestry medicíny, 1824 byl odveden k 54. pěšímu pluku jako podlékař a 1825 povolán ke studiu vyššího kursu na právě obnovené lékařsko-chirurgické akademii (Josefinum) ve Vídni. 1830–33 pracoval jako asistent stolice očního lékařství F. Jaegera, sepsal disertaci o nových blefaroplastických operačních postupech svého učitele a 1831 byl promován. 1833 se stal polním lékařem 59. pěšího pluku; 1835 byl však povolán zpět na Josefinum jako prozatímní, od 1838 skutečný profesor obecného přírodopisu a botaniky s hodností rady a štábního polního lékaře a přísedícího stálé polní zdravotní komise. 1840 byl ustanoven inspektorem Vojenského ředitelství léků. Po sloučení Josefina s Lékařskou fakultou vídeňské univerzity 1849 byl při kázán ke stálé polní zdravotní komisi, 1850 jmenován koreferentem zdravotního odboru ministerstva války, téhož roku převzal vedení odboru jako nejvyšší polní lékař armády a dvorní rada. Pod jeho záštitou se od 1852 konala vědecká shromáždění polních lékařů vídeňské i dalších posádek. Pro citelný nedostatek vojenských lékařů 1852 z jeho podnětu otevřelo Josefinum ústav pro dvouleté doškolování podlékařů. Potřebě armády však nestačil, a tak byla akademie ještě jednou obnovena, 1854 zahájila třetí a poslední éru, v níž dosáhla evropského významu. D. patřil k prvním vojenským lékařům cestujícím v doprovodu císaře (do Olomouce a Varšavy, kde byl poctěn ruským řádem sv. Anny). 1855 vykonal tříměsíční inspekční cestu do Haliče a dunajských knížectví k posádkám zachváceným tyfem a cholerou. Hodnosti, platy a penze polních lékařů zvedl na úroveň důstojníků, řídící štábní lékaři byli povýšeni na vrchní, on sám jako nejvyšší polní lékař na nejvyššího štábního lékaře a byl povýšen do rytířského stavu s predikátem von Iller. 1858 vykonal inspekci v trachomem sužovaných rakouských posádkách německých spolkových pevností v Mohuči, Ulmu a Rastattu; z Heidelbergu získal pro Josefinum jako profesora vnitřního lékařství A. Duchka. Během neúspěšného italského tažení konal inspekci u vojska v Lombardii. 1862 byla polní lékařská služba z jeho iniciativy reorganizována. Na odpočinek odešel 1864.

Dílo

Diss. inaug. medico-chirurgica, pertractans novam Blepharoplastices methodum, Vindobonae 1831.

Literatura

Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Wien 1833 Allgemeine Militärärztliche Zeitung, 1871, s. 233
T. Puschmann, Die Medizin in Wien während der letzten 100 Jahre, Wien 1884, s. 184, 304 A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 216
S. K. Kirchenberger, Lebensbilder hervorragender österreichisch-ungarischer Militär- und Marineärzte, Wien – Leipzig 1913, s. 28n.
L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Wien 1947, s. 265, 429
ÖBL 1, s. 200n.
E. Wondrák, Vídeňské „Josefinum“ a podíl lékařů z Čech a Moravy na jeho činnosti a historii, 1968, s. 10, 12, 18
BL 1, s. 281
H. Wyklicky, Das Josephinum: Biographie eines Hauses. Wien 1985, passim. Pavel Čech

Reference