DUŠEK Čeněk 1843–1918

	Čeněk DUŠEK
	Portrét ; Hrob Čeňka Duška na evangelickém hřbitově v Kolíně ;
Datum narození	5. 10. 1843
Místo narození	Semtěš u Čáslavi
Datum úmrtí	23. 11. 1918
Místo úmrtí	Kolín
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 448. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46026

DUŠEK, Čeněk, * 5. 10. 1843 Semtěš u Čáslavi, † 23. 11. 1918 Kolín, evangelický kněz, teolog

Pocházel ze selské rodiny s evangelickou tradicí. Studoval na evangelickém gymnáziu v Těšíně, 1862 maturoval na lyceu v Prešpurku (Bratislava) a odejel studovat bohosloví do Vídně. Po povinných osmi semestrech pokračoval ve studiu v Erlangen, Edinburghu a Basileji. Po návratu do vlasti přijal 1869 místo faráře nově vzniklého reformovaného sboru v Kolíně. Bohatě se oženil (zůstal bezdětný) a své finanční prostředky věnoval na církevní účely. Vydával časopisy českých reformovaných církví Hlasy ze Siona a později Jednota (1886–91), vybudoval kostelní budovu a stal se profesorem náboženství a angličtiny na kolínském gymnáziu, kde soustředil evangelické studenty z Čech. Usiloval o presbyterské osamostatnění české reformované církve na státě (Čáslavské zřízení), ale pro nesouhlas moravské většiny neuspěl. Na jeho práci později částečně navázali zakladatelé Českobratrské církve evangelické v ČSR. Jeho společenské a církevní aktivity včetně teologické a překladatelské práce rozšiřovaly obzor českých evangelíků o evropské a světové rozměry. Zajímal se především o náboženské dění v Německu, Velké Británii a USA. Jeho vášnivá obhajoba protestantského pojetí českých dějin, averze vůči katolicismu, nesouhlas s antisemitismem, polemické útoky na projevy náboženské vlažnosti i snaha o politické prosazení českých evangelíků ho sblížily s realismem T. G. Masaryka. Cíle své církve prezentoval anonymně i na stránkách Času, čímž proti sobě vyvolal nenávist zejména ze strany mladočechů a katolíků, pro které se stal symbolem tzv. evangelického klerikalismu. 1903 D. předsedal prvnímu sjezdu českých evangelíků, zúčastnil se boje o vedení obecní samosprávy v Kolíně a připravoval sblížení českých kalvinistů s luterány. Evangelické denominace vytvořily 1905 pod jeho předsednictvím společnou Kostnickou jednotu (s listem Kostnické jiskry) a 1910 byl D. zvolen posledním reformovaným superintendantem v Čechách. Ve funkci uspořádal 1911 v Praze přípravný sjezd evangelických Slovanů. Morálně podporoval odboj proti monarchii, udržoval spojení se svými informátory J. Řezníčkem, F. Věchtem a později J. Lavičkou. 1919 byl in memoriam promován doktorem teologie pražské Evangelické bohoslovecké fakulty.

Martin Kučera

Literatura

OSND 2/1, s. 304
F. Bednář, Památník českobratrské církve evangelické, 1924, passim
A. Frinta (ed.), Č. D. Osobnost a výběr z jeho prací, 1933
O. Matějka, Č. D. Reformovaný farář mezi církví a národem, in: J. Hanuš – P. Marek (ed.), Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století, 2006, s. 66–79.

Reference