DU TOY Franz Joseph 1722–1784
| Franz Joseph DU TOY | |
| |
| Datum narození | 10. 7. 1722 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 24. 12. 1784 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Lékaři |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 396. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/68187 |
DU TOY, Franz Joseph (též DU TOII, DUTOI, TUTOY, TU DOY), * 10. 7. 1722 Praha, † 24. 12. 1784 Praha, lékař-anatom, chirurg, botanik, fyziolog, pedagog
Na pražské univerzitě se imatrikuloval 1739. Po pěti letech získal 1744 titul doktora filozofie a medicíny na základě disertace De spina ventosa. Během studií a po jejich dokončení pod nikl řadu cest na zahraniční univerzity (Lipsko, Leyden, Míšeň, Würzburg, Halle). Zvláště přínosný byl jeho pobyt v Leydenu, kde získal nové poznatky o anatomických nástrojích a preparátech. Ze zahraničí přivážel do Prahy i rostliny a semena.
D. patřil k profesorům lékařství 18. století, kteří se postupně či současně věnovali několika oborům. 1747 byl jmenován na pražské lékařské fakultě mimořádným profesorem anatomie, chirurgie a botaniky. 1749 získal řádnou profesuru anatomie a fyziologie. Od 1747 pořádal soukromé přednášky pro porodní báby a 1751–59 byl pověřen přednáškami z porodnictví. 1761 rezignoval ze zdravotních důvodů na profesuru (mj. slábnoucí paměť). Opakovaně byl volen do akademických funkcí: děkan fakulty (1752, 1754, 1773, 1779), rektor univerzity (1767/68, 1776/77). Působil také ve veřejných zdravotních službách: 1752–53 přísedící zemské zdravotní komise a od 1766 až do smrti fyzik na Novém Městě v Praze.
Kladně byl hodnocen zejména proto, že pitval častěji než jeho předchůdci a že při jeho veřejné pitvě (1744) demonstrovali jeho kolegové A. V. Rings a J. I. Mayer chirurgické operace. Také při přednáškách z porodnictví předváděl podle jeho pokynů chirurg L. G. Gastayer praktické demonstrace, což nepochybně přispívalo ke zkvalitnění výuky mediků, která do té doby většinou probíhala jen teoreticky. Svoji sbírku nástrojů a preparátů, jež získal na zahraničních cestách (více než 100 kusů), věnoval univerzitě; stala se základem anatomického muzea.
Ludmila Hlaváčková
Literatura
- A. Jungmann, Skizzirte Geschichte der medizinischen Anstalten an der Universität zu Prag, Wien 1840, s. 17–18
- J. J. Hyrtl, Geschichte der Anatomie an der Carl-Ferdinands-Universität in Prag, 1841, s. 27–28 V. Weiss, Dějiny chirurgie v Čechách, 1891, s. 21, 23, 29
- BSPLF 1, s. 64 až 65
- P. Čech, 2002 – rok české morfologie. Plzeňský lékařský sborník, suppl. 78, 2003, s. 189–197.
Prameny
- Archiv UK Praha, A 31, I, s. 349, 486, A 31, II, s. 78
- C 101
- Archiv hl. města Prahy, ŠT N 4, s. 34
- HV Z 3. f. 164
- NA Praha, ČG Publ. 1848 až 1855 7N/3/2, 15, Zemské dekrety M IX T 1748–1749, SM U 1/3/4, UK C 1–19.
Reference
