DVOŘÁK Xaver 1858–1939
| Xaver DVOŘÁK | |
| Datum narození | 29. 11. 1858 |
|---|---|
| Místo narození | Hostivař (Praha) |
| Datum úmrtí | 22. 11. 1939 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Náboženský nebo církevní činitel Náboženský publicista Spisovatel |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 495. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46125 |
DVOŘÁK, Xaver (vl. jm. František Xaver), * 29. 11. 1858 Hostivař (Praha), † 22. 11. 1939 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel, pedagog
Pocházel z chudé a početné rodiny. Po maturitě (1878) na pražském Akademickém gymnáziu absolvoval teologická studia, 1882 byl vysvěcen. Krátce působil jako kaplan na Karlovarsku (Kozlov, Bochov a Žalmanov). Od 1884 až do odchodu do důchodu žil v Praze, byl kaplanem u Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici, katechetou na novoměstské měšťanské škole (1884–92) a profesorem náboženství na vyšší dívčí škole (1892–1916).
Do literatury vstoupil koncem 80. let 19. století jako náboženský lyrik a mystik snažící se překonat nábožensko-didaktické cíle české duchovní poezie a usilující o umělecké ztvárnění intimních náboženských prožitků člověka žijícího v moderní občanské společnosti. Navazoval na J. Vrchlického. D. poezie vynikala formální dokonalostí, opěvoval světce, Pannu Marii, liturgii a eucharistii. Patřil k nejvýznamnějším českým katolickým poetům.
Básnická tvorba překryla D. práci inspirovanou profesí katechety. Psal učebnice náboženství, věroučná pojednání, modlitby a kázání, hlavní pozornost však věnoval odborné přípravě učitelů náboženství. Založil a několik let řídil Katechetické listy. Působil jako editor, překládal, věnoval se redigování časopisů aj.
Patřil do okruhu zakladatelů české Katolické moderny, ale zůstal mužem v pozadí. 1918 inicioval obnovu Jednoty katolického duchovenstva a ve funkci místopředsedy prosazoval umírněné církevní reformy. Na přelomu 1921/22 připravil založení Svazu přátel ideje cyrilometodějské jako nástupnické organizace zakázané Jednoty, proto byl 1922 z katolické církve exkomunikován. Po čase se sice mohl do církve navrátit, přesto zůstal svému modernistickému přesvědčení věrný až do konce života. Užíval pseudonym Pavel Arelato.
Pavel Marek
Dílo
sbírky básní, výběr: Zlatou stezkou. Sonety, 1888; Sursum corda, 1894; Meditace, 1896; Eucharistia, 1897; Improperie, 1902; Z hlubin věků, 1904; Kontemplace, 1909; Modlitby básníkovy, 1913; Věčné touhy, 1923; Na stožáru, 1929; Praha, 1931; Mystické melodie, 1933; Zrcadlení na hlubinách, 1936; Hlas volajícího na poušti, 1938; Vánoce, 1940; dramata: Tabitha, 1895; Jidáš, 1920; učebnice a náboženské spisy: Modlitby a písně pro katolickou mládež, 1892; Mravouka katolická, 1901; Věrouka katolická, 1904; Stručná apologetika katolická, 1908; Katolický dějepis církevní, 1906; Liturgika katolická, 1909; Zpovědnice maličkých, 1919; Oheň, 1923; O „Církvi československé“, 1923; O králi mučedníkův, 1925.
Literatura
- BOS 3, s. 645
- OSND 2/1, s. 313
- Kunc, s. 135–137
- LČL 1, s. 639–640
- P. Marek – L. Soldán, Karel Dostál-Lutinov, 1998, s. 10–11
- P. Marek, Český katolicismus 1890–1914, 2003, s. 270–271
- M. Putna, Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918, 1998, s. 313–317
- J. Med, Spisovatelé ve stínu, 2004, s. 32–33
- P. Marek, Církevní krize na počátku první Československé republiky, 2005, s. 22–23
- M. Putna, Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945, 2010, s. 176–177.
Prameny
- LA PNP Praha, osobní pozůstalost (katalog P. Křivský, 1976).
Reference