GORAZD 1879–1942

	GORAZD
	Portrét ; Pamětní deska na budově pankrácké věznice v Praze ;
Datum narození	26. 5. 1879
Místo narození	Hrubá Vrbka (u Veselí nad Moravou)
Datum úmrtí	4. 9. 1942
Místo úmrtí	Praha
Jiná jména	Matěj PAVLÍK
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 685–686. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48131

GORAZD (vl. jm. Pavlík, Matěj), * 26. 5. 1879 Hrubá Vrbka (u Veselí nad Moravou), † 4. 9. 1942 Praha, duchovní, biskup pravoslavné církve

Pocházel ze zbožné katolické rodiny na Slovácku; otec Jan (1839–1904) vlastnil grunt a byl starostou obce, matka Anna, roz. Bělčíková (1848–1906), pečovala o domácnost s pěti dětmi, z nichž zůstali naživu synové Matěj, Martin a Cyril. 1890–98 G. absolvoval gymnázium v Kroměříži a 1898–1902, jako jeden z nejlepších studentů, katolickou teologickou fakultu v Olomouci, 1902 byl vysvěcen arcibiskupem T. Kohnem. Jako kaplan působil ve Slezsku, krátce v Karlovicích a v Brumovicích (1902–05). Po přeložení do Kroměříže se stal knězem v chrámu P. Marie a po F. Světlíkovi redaktorem týdeníku Pozorovatel, zapojil se do místního spolkového života. Od 1908 G. působil jako duchovní správce Zemského ústavu pro choromyslné v Kroměříži; uplatnil se jako novátor v práci s mentálně postiženými a rehabilitoval postavení ošetřovatele. Absolvoval řadu studijních cest a přednášel v zemích střední a západní Evropy, organizoval rozsáhlá celostátní šetření a dotazníkové akce, vytvářel statistiky a posílal memoranda a návrhy státním a zemským orgánům na zlepšení práce s nemocnými. Za obětavou práci ve prospěch raněných vojáků za první světové války získal medaili Červeného kříže. Současně se angažoval v katolických politických stranách, jako poradce se stýkal s M. Hrubanem a J. Šrámkem, byl sekretářem kanovníka, probošta a poslance A. C. Stojana. Kvůli útokům a nepochopení kolegů z lékařského prostředí a politických konkurentů G. usiloval o přechod do Brna, narazil však na překážky ze strany olomoucké konsistoře a některých kruhů Národní strany katolické. 1918 z ústavu pro choromyslné odešel a 1919 se stal jako kněz-deficient v Praze jednatelem Jednoty katolického duchovenstva a redaktorem jejího Věstníku. Od listopadu 1919 do července 1920 se po těžké oční nemoci léčil v lázních Dolní Lipová a v Košicích. Poté se v Kroměříži věnoval práci ve prospěch Církve československé (CČS); následovala exkomunikace z římskokatolické církve. 1921 byl jmenován zemským duchovním správcem CČS pro Moravu a Slezsko, 25. 9. téhož roku ho v Bělehradu patriarcha srbské pravoslavné církve Dimitrij (Pavlović) vysvětil prvním biskupem CČS. Ve druhé polovině roku 1922 G. absolvoval misijní pobyt v USA. V té době v CČS akceleroval zápas o její teologické směřování mezi Farského modernistickým a G. pravoslavným proudem. 1924 G. vystoupil z CČS a přešel do České náboženské obce pravoslavné (ČNOP), vedené arcibiskupem Savvatijem (Vrabec). Krátce předsedal eparchiální radě pro Moravu a Slezsko; po vnitřním převratu v ČNOP v prosinci 1925 se na sjezdu v České Třebové postavil do jejího čela. 1926–42 budoval českou pravoslavnou eparchii jako organizační součást srbské pravoslavné církve. Po Mnichovu se účastnil jednání o fúzi mezi československou a pravoslavnou církví. 1940–41, po ztrátě spojení s mateřskou církví, vyjednával s metropolitou Serafimem (Lade) o připojení k berlínské eparchii, k němuž došlo v březnu 1942.

Od 11. června 1942 G. věděl o úkrytu parašutistů, kteří 27. 5. 1942 provedli atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici. Po jejím dobytí gestapem (18. 6.) G. převzal za skrývání odpovědnost, zatčen byl 25. 6. Stanným soudem byl odsouzen k trestu smrti a popraven na vojenské střelnici v Kobylisích. Následně byla zakázána výnosem protektorátních úřadů z 27. 9. pravoslavná církev v českých zemích, její majetek zabaven a duchovní perzekvováni.

G. náboženský vývoj je charakteristický pro chování řady příslušníků kněžské generace devadesátých let 19. století, kteří hledali vyrovnání s důsledky nástupu moderní občanské společnosti. Jako bohoslovec a kaplan se G. nadchl pro myšlenky moravského cyrilometodějství a unionismu. Jeho první historické práce ukazují hlubší zájem o životní dílo první generace kněží-obrozenců, přicházejících s myšlenkami reformy katolické církve. Zaujaly ho názory německého katolického modernisty H. Schella a činnost české katolické moderny sdružené kolem K. Dostála-Lutinova. Po válce se G. ztotožnil s reformním hnutím katolického duchovenstva, jeho programovým směřováním a radikální taktikou. Založením CČS (1920), na němž se bezprostředně nepodílel, byl zaskočen a zpočátku vůči této církvi zaujal zdrženlivý postoj jako k unáhlenému a nepřipravenému kroku. Svůj postoj však brzy revidoval a poté patřil mezi její nejvýraznější vůdčí postavy a organizátory. Farského vizi moderní církve 20. století brzy odmítl jako nerealistickou a přiklonil se k tradicionalismu. Jakožto reformní kněz přijal pravoslaví s cílem přizpůsobit je národním církevním tradicím a české spiritualitě. Jako biskup se stal zakladatelem české pravoslavné církve a v zápase s arcibiskupem Savvatijem prosadil její jurisdikční orientaci na srbskou pravoslavnou církev. Za G. vedení byla přijata ústava církve (1929) a podařilo se vyřešit hlavní problémy související s liturgií, výchovou bohoslovců, kostely, církevními obcemi, finančním zajištěním existence církve, církevním tiskem a osvětovým a kulturním působením. G. svým dílem naplnil ideál reformního hnutí duchovenstva toužícího po národní a demokraticky uspořádané církvi.

G. zásluhy o pravoslavnou církev byly oceněny jugoslávskými vyznamenáními Řádem bílého orla (1930) a Řádem sv. Sávy I. a II. třídy a rumunským Řádem koruny 1. třídy s meči. Synod srbské pravoslavné církve 1961 G. kanonizoval jako svatého novomučedníka; Československá pravoslavná církev ho kanonizovala 1987 jako sv. Gorazda II. Za zásluhy v boji proti fašismu byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem (1945) a Řádem T. G. Masaryka (1997). G. památku připomíná Monastýr sv. novomučedníka Gorazda v Hrubé Vrbce (1993).

Pavel Marek

Dílo

výběr: Z dob pojosefinských, in: Hlídka 21, 1904, passim; Ze slezského obecného školství, in: tamtéž, passim; Promluva bratrů M. Pavlíka a E. Dlouhého-Pokorného ve dnech sjezdu československé církve 8. a 9. ledna 1921 v Praze, 1921; Otázka kostelů a jiné časové otázky církevně-politické. Stav církve československé na Moravě a ve Slezsku dne 1. května 1922, 1922; O úkolech a orientaci církve československé, 1922; O krizi v církvi československé. Otázka pravoslavné církve v Československu, 1924; Pamětní spis o právním postavení církve pravoslavné v Republice československé, 1932; Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve, 1933; P. Malý (pseud.), Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu, 1936; Osnova pro vyučování pravoslavného náboženství na školách obecných a měšťanských, 1937; Pravoslavný katechismus, 1940; Pravidla pro duchovní osoby české pravoslavné eparchie, 1941; Odvodní spis, 1941; Průvodce po katedrálním chrámu svatého Gorazda v Olomouci, P. Aleš (ed.), 1987; Z díla, týž (ed.), 1988; Teorie o nerovnocennosti lidských ras; Co život přinášel; Po první světové válce; Nebezpečí, týž (ed.), 1999.

Literatura (výběr)

Threskeutike kai Ethike Egkyklopaideia, 4, Athen 1964, s. 614
Kolář Elity, s. 66
Pravoslavnaja enciklopedija 12, Moskva 2006, s. 88–92
E. G. Farrugia, Encyklopedický slovník křesťanského východu, 2008, s. 355–356
Kdo byl kdo na východní Moravě 2 (Fi–Ju), J. Fabián – H. Ševčíková (eds.), 2010, s. 38
A. Spisar, Ideové směrnice církve Československé a bratr biskup G., 1924
V. Grigorič, Pravoslavná církev v Republice československé, 1926, passim
Pravoslavná církev svým příslušníkům, 1936, s. 13–14
Velký čin malé církve, 1945
Spomenica pravoslavnich sveštenika – žrtva fašističkog terora i palich u narodnoosvobodiačnoj borbi, D. Štrbac (ed.), Beograd 1960, s. 27–28
Dorotej (Filipp), G. – archipastyr – patriot, in: Žur nal moskovskoj patriarchii 1967, č. 9, s. 53–64
P. Aleš, Na památku 25. výročí smrti biskupa G., in: Pravoslavný teologický sborník 2, 1968, s. 3–13
J. Šuvarský, Biskup G., 1979
Dorotej (Filipp), Archipastyrskoje služenije vladyki-mučenika G., in: Žurnal moskovskoj patriarchii 1979, č. 5, s. 55–58, č. 6, s. 50–53
P. Aleš, Cerkovnaja dejatelnosť episkopa moravskovo i silezijskovo G., in: tamtéž, č. 11, s. 52–54
V. Buchta, Vladyka G. – průkopník praktického ekumenismu, in: Pravoslavný teologický sborník 12, 1985, s. 115–125
Č. Kráčmar, Panychida za statečné, 1989
P. Aleš, Vztah svatého biskupa G. k ruskému pravoslaví, in: Pravoslavný teologický sborník 15, 1989, s. 5–16
R. Jedlinski, G. episkop češkomoravski, Kragujevac 1991
Pastýř a martyr, P. Aleš (ed.), 1992–1995
Směřování, týž (ed.), 2002
týž, Pravoslavná církev u nás, 1993
V. Đ. Đurić, Golgota Srpske pravoslavne crkve 1941–1945, Beograd 1997, s. 366–367
V. V. Bureha, Osobennosti bo go služebnoj žizni pravoslavnou cerkvi v češskich zemljach, in: Cerkov i vremja, 2004, č. 4 (29), s. 250–269
P. Balcárek, Myšlenkový vývoj biskupa G., in: Andros Probabilis, 2005, s. 299–305
P. Marek, Kněz reformista. Příklad Matěje Pavlíka-G., in: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, 2006, s. 378–394
V. V. Bureha, Problema jurisdikcii pravoslavnoj cerkvi v češskich zemljach v 20. veke, in: Cerkovno-istoričeskij vestnik 2002, č. 9, s. 154–185
P. Marek – V. V. Bureha, Pravoslavní v Československu v letech 1918–1953, 2007, s. 447–458
P. Marek, The „Eastern-Orthodox Crisis“ in the Czechoslovak Church Through the Eyes of the Old-Catholics…, in: Cosmas 21, 2008, č. 2, s. 22–42
J. Šuvarský – E. Šuvarská, Svatý G., 2009
P. Marek, Setkání, 2010, s. 362–376
týž, Josef Žídek, 2010, passim
P. Marek – M. Lupčo, Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století, 2012
P. Marek, G. vs. Žídek. On the Clash of Two Views…, in: Czech und Slovak Journal of Humanities 2014, č. 1, s. 107–120
M. Jindra, Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945, 2015
P. Marek, Česká reformace 20. století?, 2015.

Prameny

Archiv olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v Olomouci, osobní fond M. Pavlíka-G.
Moskevská pravoslavná duchovní akademie v Sergijev Posadu, rkp. Kirill (Pospíšil), Trudy ep. G. (Pavlika) po vozroždeniju i utverždeniju pravoslavija v Čechoslovakii.

Reference