GUTH Karel 1883–1943

Karel GUTH
Narození	21. 9. 1883
Místo narození	Praha
Úmrtí	30. 10. 1943
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Archeolog‎ Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 821-822
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46665

GUTH, Karel, * 21. 9. 1883 Praha, † 30. 10. 1943 Praha, archeolog, historik umění, pedagog

Syn varhanáře na Starém Městě pražském, absolvoval gymnázium na Novém Městě. Na české univerzitě studoval nejprve práva (1902–07), poté historii a dějiny umění (žák K. Chytila, G. Friedricha, J. Pekaře a J. Šusty; PhDr. 1910). Už od studií se zajímal o archeologii a stavebně historickou dokumentaci v asanovaných částech Prahy. S památkářskou praxí ze zemského konservatorátu v Praze (1913–15, zemský památkový úřad 1915–17) G. 1917 nahradil jako adjunkt J. Koulu v Národním muzeu v Praze; 1920 se stal správcem (přednostou) oddělení historické archeologie, jehož sbírky 1924 poprvé vystavil v historickém pojetí. 1930–32 instaloval Lapidárium Národního muzea na pražském Výstavišti jako nový typ muzea. Ve třicátých letech působil též jako člen kolektivního vedení Náprstkova muzea.

Od raně historické architektury předrománské a románské (1924 vznikla G. největší práce o českých rotundách) se dostal k archeologii, kombinované s doklady archivními a literárními. V Národním muzeu připravil řadu historických výstav (o Janu Žižkovi, 1924; Albrechtu z Valdštejna, 1934; padělaných starožitnostech, 1938) a byl redaktorem a spoluautorem jejich katalogů.

G. se stal prvním významným českým archeologem středověku. Účastnil se výzkumu Vyšehradu (vedl jej 1923–24) a od 1925 téměř do konce života vedl výzkumy na Pražském hradě (rotunda sv. Víta, klášter sv. Jiří aj., studoval vývoj hradu). Závěry zobecnil 1934 v habilitační práci, odrážející zájem o česká raně středověká hradiště. Další výzkumy prováděl v Praze (kostel sv. Václava na Zderaze, Karolinum, staroměstské hradby či románské domy, průzkum a hypotetická rekonstrukce Betlémské kaple) i jinde (Stará Boleslav, klášter Ostrov /u Davle/, Levý Hradec, Budeč, rotunda na Řípu). Jejich výsledky však většinou již nestačil zpracovat, mj. kvůli své rozsáhlé činnosti veřejné a spolkové (člen KČSN a jednatel Archeologické komise ČAVU, 1919 spoluzakladatel a jednatel Svazu československých muzeí, zemský inspektor pro muzea v Čechách), redakční (Časopis společnosti přátel starožitností českých, 1914–18; Zprávy Památkového sboru hl. města Prahy, jehož byl členem, Věstník Klubu Za starou Prahu, Zprávy Svazu československých museí, Musejní obzor, 1925–26, Sborník NM, 1938–39 s V. Vojtíškem, či spoluredakce Svatováclavského sborníku, 1934–39) a rovněž činnosti vědecko-pedagogické. G. vyučoval muzeologii na Státní archivní škole, 1935 se stal soukromým docentem dějin umění a historické archeologie na Filozofické fakultě UK. V čele oddělení historické archeologie Národního muzea stál do června 1941 a zasloužil se o řádnou evidenci jeho sbírek. 1942 byl předčasně penzionován a zakrátko nato zemřel po úrazu, který utrpěl při nařízeném zatemňování oken bytu.

D: Palác hrabat Příchovských na Příkopě v Praze, 1913 (s V. Vojtíškem); Kaple Betlémská, 1917; České rotundy, in: PA 34, 1924–1925, s. 113–188; Počátky Prahy, in: Českou minulostí (sborník V. Novotného), 1929, s. 50–64; Žižkův hrob v Čáslavi, in: Od pravěku k dnešku (Pekařův sborník) 1, 1930, s. 285–313; Praha a Libušín, in: ČSPSČ 39, 1931, s. 30–42; Hrad Pražský, in: PA 37, 1931 (hist.), s. 23–25; Vyšehrad, in: tamtéž 1931, s. 63–64; Koruna sv. Václava, in: Sborník prací věnovaných prf. Dru Gustavu Friedrichovi…, 1931, s. 104–136; Praha, Budeč a Boleslav, in: Svatováclavský sborník 1, 1934, s. 686–818; Jan Žižka ve výtvarném umění, in: Sborník Žižkův 1424–1924, 1924; Praha středověká, in: Jak rostla Praha, 1939, s. 45–79; Říp, 1940; Ochrana památek a musea, 1941.

L: nekrology: J. Květ, in: PA 42, 1939–1946 (hist.), s. 141–143; V. Denkstein, in: ČNM (odd. duchovědný) 115, 1946, 85–86; B. Nechvátal, Vzpomínka na K. G. (1883–1943), in: OSND 2/2, s. 974; AR 25, 1973, s. 552–553; ČBS, s. 177; Sklenář, s. 196.

P: ANM, Praha, osobní fond; Archiv hl. m. Prahy, osobní fond; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, osobní fond; Archiv UK, Praha, fond Filozofická fakulta.

Karel Sklenář