HÁLEK Ivan 1872–1945

	Ivan HÁLEK
	;
Datum narození	11. 11. 1872
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	17. 2. 1945
Místo úmrtí	Modřany (dnes Praha)
Povolání	Lékaři‎; Spisovatel‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 122. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46784

HÁLEK, Ivan, * 11. 11. 1872 Praha, † 17. 2. 1945 Modřany (dnes Praha), lékař, spisovatel, překladatel, účastník 2. odboje

Syn básníka a spisovatele Vítězslava Hálka (1835–1874) a Doroty, roz. Horáčkové (1843–1907), po otcově smrti se jeho poručníkem stal advokát a později pražský primátor Tomáš Černý. 1890 maturoval na pražském gymnáziu v Žitné ulici, 1890–96 studoval na lékařské fakultě české univerzity v Praze (MUDr. 1896). Za studií se stal obdivovatelem etických principů L. N. Tolstého, filozofie J. J. Rousseaua a politického realismu T. G. Masaryka; navázal kontakty se slovenským akademickým spolkem Detvan (A. Škarvan, D. Makovický, V. Šrobár ad.) a s představiteli mladé slovenské inteligence kolem časopisu Hlas. Od 1896 praktikoval na klinikách v Praze, potom odešel na Slovensko, 1901–05 působil jako praktický lékař v Čadci, 1905–14 v Žilině, kde převzal praxi po D. Makovickém (od 1905 osobní lékař L. N. Tolstého). Neutěšené životní podmínky a bída lidí žijících v nejchudších slovenských oblastech, které poznal během své lékařské praxe, ho přivedly k hlubokému zájmu o studium sociálních problémů; začal přednášet zdravotní osvětu. Tato činnost vzbudila nelibost státních orgánů a sledovala ho uherská policie. Během první světové války H. působil ve vojenských nemocnicích Rakousko-Uherska.

Po vzniku ČSR 1918 se stal členem Revolučního národního shromáždění, po založení ČČK 1919 členem a předsedou jeho ústředního vedení na Slovensku, učitelem v jeho ošetřovatelské škole v Martině, 1919–21 byl vládním referentem pro veřejné zdravotnictví na ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska v Žilině a v Bratislavě. Spolupracoval s V. Šrobárem, politicky se angažoval ve Slovenské národní a rolnické straně, resp. v agrární straně, za niž byl 1920 zvolen poslancem Národního shromáždění. 1920 absolvoval studijní cestu do Velké Británie a USA, aby poznal organizaci tamního zdravotnictví. V poslanecké sněmovně působil ve výboru pro zdravotnictví, zasadil se o zlepšení zdravotní situace na Slovensku, bojoval proti alkoholismu. 1923 se po politických útocích vzdal poslaneckého mandátu a funkce referenta pro zdravotnictví a vrátil se k lékařské praxi. Pracoval na dětské klinice prof. J. Brdlíka, později nastoupil na místo primáře dětské nemocnice v Žilině-Bytčici, kde zůstal do 1939. Angažoval se v levicovém hnutí a přiklonil se k marxismu, 1925 vstoupil do sociálně demokratické strany. Usiloval o sjednocení levicové inteligence, řadil se ke spoluzakladatelům Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, později se stal členem Svazu přátel SSSR. 1936–37 organizoval na Slovensku pomoc republikánskému Španělsku. 1939 byl po vzniku Slovenského státu propuštěn a vyhoštěn do protektorátu. Na sklonku života žil v ústraní u K. Šantrůčka v Modřanech (dnes Praha), navzdory zdravotním potížím se zapojil do ilegálního druhého odboje, spolupracoval s J. Fučíkem, P. Jilemnickým ad., psal a překládal. Své publicistické a literární aktivity spojoval s lékařskou, politickou a osvětovou prací. Črty z Kysuc, příběhy z lékařské praxe, vydal v knize Zápisky slovenského lekára (1932, česky 1955 s titulem Zápisky lékaře z Horní Trenčanské), sociologický přístup uplatnil v práci Kysuce. Pokus lekára o sociológiu hornatých krajín Slovenska (1937), přepracované a vydané v české verzi jako Moje cesta od Tolstého k Marxovi (1950). H. světonázorový posun od Masarykovy filozofie k marxismu zachytila kniha Vzpomínám na TGM (1948). Příležitostně překládal beletrii z ruštiny, do češtiny přeložil Engelsův spis Anti-Dühring (1933). Zdravotnické a osvětové příspěvky publikoval v periodikách Bratislavský denník, Slovenský denník, Časopis pro zdravotníctvo, Slovenské listy, Nový svet a Slovenské zvesti. Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově.

Osvětové práci na Slovensku se věnovala i H. manželka Marie Luisa, roz. Klicperová (1882–1954), která vyučovala negramotné děti a řadu let předsedala spolku Živena v Žilině. Manželé měli dvě dcery, Elenu (1907–1985), herečku a první manželku herce Zdeňka Štěpánka, a Taťánu, krátkou dobu manželku herce a režiséra Ladislava Boháče. H. osudy se staly námětem filmu Živá voda (režie J. Medveď, 1980). Od 1979 jsou v Čadci pořádány Hálkovy lékařské dny.

Alena Táborecká

Dílo

výběr: Zdravotnícke závady a úkoly na Slovensku, Žilina 1928; Ako ozdraviť našu dedinu, Bratislava 1929. Překlady: L. N. Tolstoj, Kruh četby 1–2, 1906 (s dalšími); týž, Kornej Vasilev a jiné povídky, 1906; A. A. Bogomolec, Prodloužení života, 1946; I. A. Krylov, Bajky, 1947.

Literatura

LČL 2/1, s. 44–46 (se soupisem díla a literaturou)
SČF, s. 154–155
Kolář Elity, s. 77
J. Tkadlečková, MUDr. I. H., Bratislava 1959
L. Štekláčová, Životopisný medailón Dr. I. H., Čadca 1972
MUDr. I. H., tamtéž 1982
B. Smoleňáková-Binková, I. H. – šíriteľ osvety na Slovensku, in: Vlastivedný zborník Považia 15, 1985, s. 167–200
J. Szantó, Lekár, publicista I. H., 11. novembra 1872 – 17. februára 1945, in: Medicínsky monitor, 8, 2002, č. 4, s. 46–47
Osobnosti Kysúc, Prešov 2004, s. 40–41
BLS 3, s. 321–322
A. Falisová, Lekári na Slovensku do roku 2000, Bratislava 2010, s. 84–85
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Hálek (stav k 8. 3. 2017).

Reference