HANF Karel 1896–1945

Karel HANF
Narození	9. 7. 1896
Místo narození	Příbram
Úmrtí	21. 12. 1945
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Uměnovědec nebo historik umění‎ Mecenáš nebo organizátor hudebního života‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 179-180
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76682

Hanf, Karel, * 9. 7. 1896 Příbram, † 21. 12. 1945 Praha, hudební a divadelní publicista, organizátor

Otec Bohumil H. provozoval ve svém domě v Příbrami kavárnu. Rodina se přestěhovala do Prahy a otec byl od 1912 zapsán jako hoteliér. H., nejmladší z pěti sourozenců, získal mnohostranné vzdělání. Po dokončení reálky studoval paralelně zeměměřictví na stavebním odboru ČVUT (Ing. 1920) a hudební vědu na české univerzitě (do 1921). Technickému povolání se věnoval téměř celý život, současně ale rozvíjel své umělecké záliby. Hudbu studoval soukromě, klavír u Albína Šímy a hudební teorii u Václava Kálika. Často cestoval, podle stručné autobiografie ve sborníku Přítomnost, sdružení pro soudobou hudbu v Praze (1928) podnikl studijní cesty po Německu, Francii, Rakousku, Maďarsku a Švýcarsku a sbíral podklady pro zamýšlenou knihu o hudebním divadle, z níž však publikoval jen drobnosti. Celoživotně se zajímal o italské umění. 1928 se stal oficiálním československým hudebním dopisovatelem italského listu Musica d’oggii vydávaného v Miláně; sám procestoval Itálii, soustředil se přitom na výtvarné umění a na operu. 1932 byl průvodcem a rádcem Pěveckého sboru českých učitelů na zájezdu po italských městech. Spolupracoval s listy Právo lidu (1927–37), s týdeníkem České jeviště (1927–28), plzeňským měsíčníkem Za hudebním vzděláním, rozsáhlejšími texty přispíval do časopisů Hudební výchova, Dalibor a Nová Svoboda, který redigoval Emil Vachek. 1934 se podílel na založení Československé společnosti pro hudební výchovu, účastnil se jejích akcí a porad o jejím zaměření.

Od 1924 byl dvacet let jednatelem a dlouholetým exponovaným činitelem hudebního spolku Přítomnost – Sdružení pro soudobou hudbu. Zároveň se stal jeho prvním historikem; 1928 vydal sborníček s historií spolku a stručnými životopisy členů, skladatelů a interpretů. Podrobnou dokumentaci činnosti spolku mu pomáhala vést manželka Božena. 1933 po příchodu skupiny Aloise Háby do Přítomnosti s ním H. spolupracoval zejména jako redaktor nového listu Rytmus, měsíčník pro soudobou hudbu (1935/36–44, 1945/46). Na podzim 1935 převzal redakci a vedl ji do své smrti. Časopis se soustřeďoval na domácí i zahraniční hudební tvorbu, přinášel dokumenty (koncertní programy Přítomnosti a dalších pořadatelů), pravidelné zpravodajství z dění kolem Československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, tiskl odborné diskuse a portréty autorů a interpretů. Během německé okupace, kdy se název spolku musel omezit pouze na Sdružení pro soudobou hudbu, měla H. aktivita mimořádný význam. Podle svědectví Jana Hanuše vynalézavě vyhledával možnosti pořádat koncerty mladých českých autorů s novými skladbami, získával pro ně policejní povolení, obratně se vyhýbal cenzurním ustanovením, a dokázal tak udržet vědomí nepřerušené kontinuity tvůrčích sil české hudby. V červnu 1945 převzala skupina umělců s podporou Ústřední rady odborů budovu bývalého Nového německého divadla v Praze (dnes Státní opera) a zřídila v ní Divadlo 5. května. Operu zastupovali umělecký ředitel Alois Hába, dirigent a režisér Václav Kašlík a H. jako organizátor. Vzdal se proto svého občanského povolání zeměměřiče a věnoval se pouze novému divadlu. V krátkých textech formuloval jeho poslání stát se doplňkem reprezentativní historické operní scény Národního divadla, jakož i program, v němž vyvrcholily levicové představy meziválečných umělců o zpřístupnění soudobého divadelního umění v jeho revoluční interpretační podobě nejširším lidovým vrstvám. Další spolupráci s novou scénou ukončila H. nečekaná smrt.

D: výběr: Koncert současných skladatelů italských (Italský festival Přítomnosti), in: Za hudebním vzděláním 1. 3. 1928, s. 116; In orbe artium. Italské črty, 1929; Růst umělcův. O malíři Antonínu Frýdlovi, 1929; O malíři Josefu Hlaváčkovi, 1934; Pařížská divadla, in: Dalibor 49, 1925, s. 156; Otakar Jeremiáš, in: Za hudebním vzděláním 1. 5. 1928, s. 143; Současní dirigenti italští, in: Tempo. Listy Hudební matice 7, 1928/29, s. 370; J. Stanislav, in: Hudební výchova 12, 1931, č. 1, s. 11; Vladimír Polívka jako klavírista, in: tamtéž, č. 5, s. 72 (rubrika Z mladé generace skladatelské); Současní skladatelé italští, in: Česká hudba 35, 1932, s. 23, 39, 53, 103, 123, 182, 195; Život České filharmonie, in: tamtéž 36, 1933, s. 73, 89; Česká hudba v Karlových Varech, in: tamtéž 37, 1934/35, s. 21 [podepsáno –kh–]; Několik glos k poměrům v Německu, in: Rytmus 1, 1935/36, č. 5–6, s. 55; Doslov ke kongresu pro hudební výchovu, in: tamtéž, č. 10, s. 125–126; Divadlo 5. května, in: tamtéž 10, 1945/46, č. 1, s. 11; Organizace a program Opery 5. května, in: Umělec. Hudba–Opera–Koncerty–Tanec–Film–Rozhlas–Divadlo–Literatura 7. 8. 1945, s. 21.

L: Bohumil H.: Národní politika 29. 10. 1895, s. 200, ranní vydání, sl. Věstník hostinský. Karel H.: Pazdírek 1, s. 361; HS 1, 1963, s. 397; 2, s. 454 (heslo Rytmus, měsíčník pro soudobou hudbu); Rozpravy Aventina 3. 5. 1928, s. 214 (pověření funkcí hudebního referenta pro Itálii); J. Hanuš, K. H. in memoriam, in: Rytmus 10, 1945/46, č. 4, s. 1–2 (foto); -eš-, Ing. K. H. zemřel, in: Národní osvobození 22. 12. 1945; V. Holzknecht, Hudební skupina Mánesa, 1968, s. 73, 95, 120, 179, 180; V. Gregor, Československá společnost pro hudební výchovu (1934–1936) a mezinárodní dosah její činnosti, 1974, s. 25, 48; V. Kašlík, O vzniku Opery 5. května, in: Hudební rozhledy 28, 1975, s. 423; Dějiny české hudební kultury 1890–1945, 2, 1918–1945, 1981, rejstřík; Divadlo nové doby 1945–1948, J. Hájek a kol. (eds.), 1989, s. 83, 116.

P: NA, Praha, Policejní prezidium, Konskripce I, karton 158, obr. 329 (s datem * 1897).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová