HARDTMUTH Joseph 1758–1816

Joseph HARDTMUTH
Narození	13. 2. 1758
Místo narození	Asparn an der Zaya (Rakousko)
Úmrtí	23. 5. 1816
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	Stavař‎ Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství‎ Ostatní průmyslová odvětví‎ Architekt‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 239-240
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/136465

HARDTMUTH, Joseph (pův. jm. Hartmuth), * 13. 2. 1758 Asparn an der Zaya (Rakousko), † 23. 5. 1816 Vídeň (Rakousko), architekt, vynálezce, průmyslový podnikatel

Syn Antona Hartmutha (1720/22–1793) a Theresie, roz. Meisslové (1726–1788). Ve starší literatuře se traduje datum narození 20. 2. 1752, které uváděl také sám H. (Výzkum matrik provedený I. Wodiczkou prokázal, že se manželům tehdy narodil stejnojmenný syn, který však zemřel jako dítě a byl pochován 11. 3. 1754 v obci Asparn an der Zaya. Důvod, proč H. uváděl toto datum narození, není znám.) Od dětství byl nadaným kreslířem. 1771–74 se v Poysdorfu učil zedníkem a kameníkem u strýce Franze Meissla, s nímž jako tovaryš později odešel do Vídně, kam byl strýc povolán jako městský stavitel; svého talentovaného synovce záhy pověřoval vypracováním výkresů. 1787 strýc získal místo architekta u knížete Aloise Lichtenštejna a při přestavbě paláce na Herrengasse (zbořen 1913) se H. také poprvé významně uplatnil. 1789 byl jmenován kreslířem a vrchním dozorcem vídeňských lichtenštejnských staveb a 1790 (po smrti strýce) knížecím architektem. 1803 Lichtenštejn založil stavební úřad pro své panství (Lednice, Valtice, Břeclav, Rabensburg) a H. stanul v jeho čele. Od 1805 zastával funkci lichtenštejnského stavebního ředitele, jemuž byl svěřen dozor nad všemi stavbami na moravských, východočeských a dolnorakouských knížecích majetcích. 1812 na toto místo rezignoval a zcela se věnoval vlastnímu podnikání. Během působení v knížecích službách navrhl či realizoval řadu staveb nejen v lednicko-valtickém areálu (dochované stavby: akvadukt, Belveder, Dianin chrám, Janův hrad /1801–02/, kolonáda na Rajstně, lovecký zámeček, minaret /1798–1802/, nový dvůr, poplužní dvůr, lednický obelisk. Nedochované stavby: čínský pavilon, chrám slunce, chrámek múz, nové a staré lázně, obelisk uprostřed lednického rybníka, obelisk „facka“ v aleji z Valtic do Lednice, „valtický“ obelisk v aleji z Valtic do Schrattenbergu) i na dalších knížecích majetcích. Zřejmě se podílel také na úpravách jeskyní ve vranovsko-křtinském areálu.

H. patřil k talentovaným vynálezcům. Již 1798 obdržel privilegium na výrobu své nové, tzv. vídeňské kameniny s bezolovnatou glazurou, která svými výbornými vlastnostmi a kvalitou úspěšně konkurovala finančně nákladnému porcelánu a fajánsi. O rok později zahájil její tovární výrobu. H. nejvýznamnějším vynálezem, který později proslavil jméno rodiny v celém světě, se stala nová grafitová hmota na výrobu tuhy (1804). H. místo grafitových směsí, do nichž se do té doby přidávaly příměsi síry a antimonu, použil jíl. To umožnilo výrobu kvalitních a odolných tužek různé tvrdosti. Uspěly i další jeho vynálezy, např. černá tuš (1808), umělá pemza (1810), pružné psací tabulky či zdokonalená neapolská žluť.

H. se 1793 oženil s vdovou Elizabethou Marchandovou, roz. Kisslerovou (1762–1828), s níž měl čtyři syny: Josepha (* 13. 7. 1793 Vídeň, Rakousko), Georga (* 6. 7. 1797 Vídeň, Rakousko, † 18. 8. 1879 Linec, Rakousko), Ludwiga (1800 –1861) a Carla (1804–1881). H. změnil původní rodové jméno vložením písmene d. Jeho jméno nese od 1894 ulice v X. vídeňském obvodu Favoriten.

D: výběr: zámek Adamov; Nový hrad (u Blanska); Nové zámky (u Litovle); zámek Bučovice (vše stavební úpravy); kostel sv. Jakuba Většího v České Třebové, 1794–1801; farní kostel sv. Petra a Pavla v Rudolticích; kostel sv. Mikuláše a škola v Libchavách (oboje u Ústí nad Orlicí); děkanství v Moravské Třebové; lázeňský dům Moravský Beroun – Ondřejov (dnes Ondrášov); přestavba a stavební úpravy paláce ve Vídni-Rossau; přestavba zámku, výstavba chrámu, poplužního dvora a obelisku – Hadersfeld-Greifenstein (u Klosterneuburgu); romantizující úpravy hradu Greifenstein; Schwarzer Turm (Kalenderberg), Husarentempel, počátek přestavby hradu Liechtenstein a poplužního dvora na zámek, lovecký dům, amfiteátr (vše u Mödlingu); přestavba zámku Sparbach, ruina Johannstein, ruina uhlířské hutě a triumfální brána (vše Naturpark Sparbach u Vídně).

L: výběr: Wurzbach 7, s. 362–365; RSN 3, s. 646; OSN 10, s. 884; NDB 7, s. 669–670; BL 1, s. 536; Die Merkwürdigkeiten zu Eisgrub in Mähren, 1804; J. Haderer, Die schönsten Bauten und Gartenanlagen Seiner Durchlaucht des regierenden Fürsten Johann von Liechtenstein, in: Neues Archiv für Geschichte, Staatenkunde, Literatur und Kunst 6. 3. 1829, s. 147–149; 9. 3. 1829, s. 155–158; J. W. Häufler – J. Feil, Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen, Wien [1840]; M. Witzany, Die Markgrafschaft Mähren und die Marktgemeinde Eisgrub 2, 1901; Die keramische Bleistiftmine. Zum 200. Geburtstag von Joseph H. Blätter für Technikgeschichte, Wien 1958, seš. 20, s. 43–52; B. Schättinger – V. Vondra, Příspěvek ke genealogii zakladatele budějovické továrny J. H., in: Výběr 13, 1976, s. 163–184; B. Schättinger, Conté nebo H.?, in: JSH 47, 1978, s. 132–143; G. Wilhelm, J. H. 1758–1816. Architekt und Erfinder, Wien–Köln 1990; Czeike 3, s. 58 (s další literaturou); Myška 1, s. 155–156; Architekti, s. 215–216 (se soupisem staveb a další literaturou); D. Hodeček, Stavební dějiny minaretu v Lednici, in: Jižní Morava 45, 2009, sv. 48, s. 63–87; J. Kräftner, J. H. a venkovské stavitelství Lichtenštejnů na přelomu 18. a 19. století, in: ČMM 132, supplementum 5, 2013, s. 269–286; D. Lyčka, Norbert Boccius, J. H., Vinzenz Weiland, knížecí rod Lichtenštejnů a Valtice, in: Valtice a Lichtenštejnové. Zámecká zahrada, památky, 2018, s. 25–68; https://cs.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 30. 8. 2018); Architektenlexikon Wien 1770–1945 (dostupné z: http://www.architektenlexikon.at; se soupisem díla a další literaturou, foto).

P: Österreichisches Staatsarchiv, Wien, FHKA NHK Kommerz OÖ+NÖ Akten 355, Fasz. 111, fol. 162–163 (žádost o udělení privilegia ze 7. dubna 1812); Hausarchiv der regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein, Wien (HALW), sign. B-3/52 (dopis Jana I. Liechtensteina J. H. z 26. února 1812); Liechtenstein. The Pricely Collection. Fürstliche Sammlungen, Vaduz–Wien (FSL); SOA, Třeboň, pobočka České Budějovice (výuční list J. H. z roku 1774); Fond Koh-i-noor, tužkárny L. a C. H., České Budějovice; MZA, Brno, fond F 30 (Lichtenštejnská ústřední účtárna Bučovice 1580–1924); fond F 82 (velkostatek Pozořice); fond F 63 (velkostatek Lednice); fond F 94 (velkostatek Valtice); fond F 115 (Lichtenštejnský stavební úřad Lednice 1752–1945).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Hana Králová