HELD Jan Theobald 1770–1851

Z Biografický slovník českých zemí
Jan Theobald HELD
Datum narození 11. 12. 1770
Místo narození Třebechovice pod Orebem
Datum úmrtí 30. 6. 1851
Místo úmrtí Praha
Povolání Lékaři‎
Hudební skladatel‎
Významnost B
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 444. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47138

HELD, Jan Theobald (též Johann, Jan Děpold, pseud. Jan Orebský), * 11. 12. 1770 Třebechovice pod Orebem, † 30. 6. 1851 Praha, lékař, hudebník, pedagog

Narodil se v rodině třebechovického městského chirurga Františka H. a jeho ženy Magdaleny, roz. Černé. Bratr Ignáce H. (1764–1816). Z osmi dětí se dožily dospělého věku jen dva synové a dvě dcery. Otec tragicky zemřel již 1781 a rodina se ocitla v těžké finanční situaci. Talentovanému, ale nemajetnému H. se zejména díky hudebnímu nadání podařilo v Praze studovat na novoměstském gymnáziu u piaristů a na staroměstském gymnáziu. Jako výborný vokalista zpíval pod vedením V. Praupnera v několika staroměstských kostelech a díky tomu byl osvobozen od placení školného. 1792 se rozhodl pro studium medicíny, 1797 získal doktorský titul a 1798 titul magistra porodnictví na pražské lékařské fakultě. Po promoci si začal budovat soukromou praxi, během let se stal jedním z nejznámějších pražských lékařů. Zároveň 1797 nastoupil do Nemocnice Milosrdných bratří Na Františku jako zástupce fyzika (nemocničního lékaře). 1799–1827 tam zastával funkci fyzika, napsal také stručné dějiny tohoto ústavu. 1806–14 působil zároveň jako primář interního oddělení ve Všeobecné nemocnici a v oddělení pro choromyslné. Krátce se tam vrátil ještě 1822 a 1826. V jeho době mohly zastávat univerzitní funkce i osoby, které na univerzitě nepřednášely. H. opakovaně vykonával funkci děkana lékařské fakulty mezi 1817–19 a 1822–25. V roce 1826/27 byl rektorem pražské univerzity. Ve svém projevu, který pronesl při předávání funkce a který mu připravil F. Palacký, se věnoval roku 1409 a Dekretu kutnohorskému. H. sám vědecky nepracoval, byl eklektikem. V medicíně odmítal ve své době módní směry, jako byly brownianismus (podle skotského lékaře J. Browna život spočívá ve schopnosti organismu reagovat na dráždění) a homeopatie. S rostoucím věkem zastával konzervativní názory, např. kritizoval nesporně přínosnou metodu poklepu a poslechu. Stárnoucí H. se opakovaně léčil v Karlových Varech, cestoval po okolí a navázal tam kontakty s řadou významných současníků, mj. se švýcarským lékařem Jeanem de Carro, kterému adresoval tři obšírné dopisy, později vydané tiskem pod titulem Pohledy na Karlovy Vary. Zanechal obsáhlé paměti, které jsou bohatým dobovým pramenem, z nějž čerpal podklady pro svůj pětidílný román F. L. Věk Alois Jirásek.

Mezi H. celoživotní záliby patřila hudba. Měl vynikající hudební paměť i sluch. V mládí zpíval v operách provozovaných u pražských křižovníků, později se stal režisérem a basistou ochotnické hudební společnosti lobkovického kapelníka F. Strobacha, která příležitostně vystupovala na zámku v Roudnici nad Labem. Kromě toho výborně hrál na housle, violu a osvojil si hru na kytaru, tehdy módní nástroj. Rád se pohyboval v urozené i měšťanské pražské společnosti, kde byl vítán jako vyhledávaný společník i pohotový hudební interpret. Přátelil se s významnými osobnostmi hudebního a společenského života, k nimž se řadili F. Palacký, V. J. Tomášek, J. L. Dusík, F. X. Němeček nebo J. N. Vitásek. 1837 stál v čele Spolku pro pěstování hudby církevní v Čechách. Jako obdivovatel W. A. Mozarta a L. van Beethovena sám také komponoval písně a drobné příležitostné instrumentální skladby.

Nikdy se neoženil; měl nemanželského syna Friedricha Eila (1799–1879), s nímž se stýkal celý život. Dlouholeté intimní přátelství udržoval s kultivovanou hraběnkou Aloisií Příchovskou (1766–1831). Byl pohřben na Orebu v Třebechovicích, ve městě mu byla odhalena busta a pamětní deska na rodném domě.

Ludmila Hlaváčková

Dílo

Kurze Geschichte der Heilanstalt der Barmherzigen Brüder in Prag, 1823; Blick auf Karlsbad, 1835; Zweiter Blick auf Karlsbad, 1838; Dritter Blick auf Karlsbad, 1849; Blick auf die praktische Medizin der Neuzeit, 1850. Hudební, výběr: Minuetto scherzoso, 1805; Ein Wort an die Zöglinge der vom Vereine der Kunstfreunde für Kirchenmusik begründeten Orgelschule, 1837; Šestero selských písní, 1846 (jako J. Orebský). Autobiografie: Fakta a poznámky k mému budoucímu nekrologu I. Vzpomínky pražského lékaře na léta 1770–1779, J. Květ – D. Tinková (eds.), 2017 (s bibliografií).

Literatura

Prameny

  • SOA, Zámrsk, Sbírka matrik, sign. 164–3, N 1748–1784 ukn 9775, fol. 218
  • LA PNP, Praha, osobní fond
  • SOkA, Hradec Králové
  • Archiv UK, Praha, M 64 s. 11 a 1155.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HELD_Jan_Theobald_1770–1851&oldid=712187“