HILMERA Jiří 1925–2009

Jiří HILMERA
Narození	26. 3. 1925
Místo narození	Praha
Úmrtí	27. 4. 2009
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 606-607
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/85930

HILMERA, Jiří, * 26. 3. 1925 Praha, † 27. 4. 2009 Praha, historik umění, teatrolog

Syn pedagoga a hudebního skladatele Oldřicha H. (1891–1948). Dějiny umění studoval 1945–50 na Filozofické fakultě UK u Antonína Matějčka, Jana Květa a Václava Mencla, absolvoval disertací Plzeňský architekt Jakub Auguston (PhDr. 1949). Od 1947 pracoval v Ústavu státní památkové péče, od 1953 redigoval časopis Zprávy památkové péče. Svůj zájem věnoval barokní architektuře a městským památkovým rezervacím (Český Krumlov, Prachatice, Hluboká, Jindřichův Hradec, Litomyšl, Domažlice). Pro české dějepisectví objevil fenomén barokního divadla. Od 1960 spolupracoval se Scénografickou laboratoří (ústavem), 1961–91 byl vědeckým pracovníkem a správcem scénografické sbírky Divadelního oddělení Národního muzea. 1963 obhájil kandidátskou disertaci Jevištní výtvarnictví 17. a 18. století v Čechách (CSc.). Externě přednášel na katedře divadelní vědy FF UK a na katedře scénografie AMU. Po odchodu do důchodu spolupracoval s Ústavem dějin umění AV ČR na umělecko-historické topografii Prahy a na slovníku architektů, zedníků a kameníků. 1999 byl kurátorem sekce architektury na Pražském Quadriennale, od 2008 členem výkonného týmu mezinárodního projektu Theatre Architecture in Central Europe. Zásadně přispěl k dějinám barokní scénografie, jeho práce mají evropský význam (monografie Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, 1965; Zámecké divadlo v Litomyšli, 1968; studie Zámecké divadlo v Českém Krumlově; K počátkům české barokní scénografie aj.). Publikoval však i práce ke scénografii 20. století (katalogy Josefa Weniga, Zdenka Seydla, Vlastislava Hofmana a Františka Zelenky; monografie František Tröster, 1989; články o Josefu Matěji Gottliebovi, Františku Muzikovi, Jiřím Frejkovi), k pojetí scénografie v 19. století (např. studie k historii Stavovského divadla) a k památkám divadelního výtvarnictví 17.–18. století ze sbírek hradů a zámků. Připravil k dalšímu badatelskému využítí obsáhlou rešerši Činnost německých divadelních společností v českých provinciích v 19. století (2006, Knihovna Divadelního ústavu, Praha). K vrcholným dílům patří H. syntéza Česká divadelní architektura (1999). Navázal na ni přípravnou studií o stavebním vývoji pražských kinosálů, kterou již ke knižnímu zpracování nedovedl.

L: SČSVU 3, s. 148; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 417–418 (s bibliografií); https://cs.isabart.org/person/13856 (stav k 21. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 21. 3. 2020); https://vis.idu.cz (bibliografie, J. H., stav k 21. 3. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera