HLAVA Jaroslav 1855–1924

	Jaroslav HLAVA
	;
Datum narození	7. 5. 1855
Místo narození	Dolní Kralovice (z. l. u Humpolce)
Datum úmrtí	31. 10. 1924
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Lékaři‎; Pedagog‎
Významnost	B
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 636–637. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47421

HLAVA, Jaroslav, * 7. 5. 1855 Dolní Kralovice (z. l. u Humpolce), † 31. 10. 1924 Praha, lékař patologický anatom

Syn soudního úředníka Václava H. a Marie, roz. Lancové. Vyrůstal ve skrovných rodinných poměrech. Maturoval 1874 na pražském malostranském gymnáziu a absolvoval Lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1879). Ještě před promocí pracoval jako demonstrátor a asistent patologicko-anatomického ústavu, který tehdy vedl světoznámý Edwin Klebs. 1882 po Klebsově odchodu z Prahy a v době složitého dělení pražské univerzity na českou a německou, podnikl H. studijní cesty do Německa, Francie a Vídně. Po návratu se na podzim 1883 jako jeden z prvních a nejmladších habilitoval na nově zřízené české Lékařské fakultě a hned nato mu bylo svěřeno profesorské suplování a vedení katedry patologické anatomie. Mimořádným profesorem byl jmenován v září 1884, v říjnu 1887 profesorem řádným. Jako talentovaný a oblíbený pedagog vychoval řadu významných žáků. Byl opakovaně volen děkanem LF (1891/92, 1897/98, 1903/04 a 1912/13); funkci rektora české univerzity zastával 1906/07. Vedle pedagogické a vědecké práce H. musel – podobně jako všichni první učitelé na české univerzitě – vybudovat vlastní pracoviště. V říjnu 1883 sídlily všechny teoretické ústavy Lékařské fakulty v narychlo postavené a kapacitně zcela nevyhovující části budovy v Kateřinské ulici. H. neprodleně začal jednat o jejím rozšíření do ulice Na Bojišti a později o vybudování samostatného ústavu na Albertově. Tato ve své době moderní a architektonicky zajímavá účelová stavba byla zahájena těsně před začátkem první světové války, dokončena a slavnostně otevřena 1921; na počest svého zakladatele dodnes nese název Hlavův ústav. Na Albertově byla po H. pojmenována ulice.

K neodkladným úkolům, které musel H. po založení české fakulty splnit, patřilo sepsání učebnice. Spolu s patologickým histologem Ondřejem Obrzutem vydali dvousvazkovou Patologickou anatomii a bakteriologii (1894, 1898), první českou učebnici tohoto oboru. Po odchodu Obrzuta do Lvova (1896) napsal H. ve spolupráci s bakteriologem Ivanem Honlem velmi ceněnou příručku Bakteriologie (1900), a proto je právem nazýván také průkopníkem české bakteriologie. Od 1922 vycházelo jeho rozsáhlé kompendium patologické anatomie, které však zůstalo nedokončeno. H. zveřejnil více než stovku publikací se zvláštním přínosem v oborech infekčních chorob a onkologie. Jeho mimořádné organizační schopnosti dokládá též založení fakultního vědeckého periodika Sborník lékařský (s podtitulem Časopis pro pěstování vědy lékařské), který inicioval se svým vrstevníkem, internistou Josefem Thomayerem.

S obměněným názvem periodikum vychází dosud, od 2004 s titulem Prague Medical Report. H. podporoval Spolek českých mediků, stal se jeho čestným členem, členství mu udělily zahraniční odborné společnosti (např. francouzská Académie de médecine nebo lékařské společnosti v Srbsku a Slovinsku). Po vzniku samostatného Československa se stal předsedou Státní zdravotní rady a zástupcem ČSR v Mezinárodním úřadu pro vědecké zdravotnictví v Paříži (Office international d’hygiène publique). Stál také v čele Spolku pro zkoumání a potírání rakoviny a spolu s Rudolfem Jedličkou v Praze neúspěšně usiloval o zřízení léčebny pro onkologické pacienty. H. předsedal 1897–1924 Spolku českých lékařů.

Díky rodině manželky Olgy (1871–1951), která byla dcerou známého textilního podnikatele Antonína Čerycha (1829 až 1902), se dobře orientoval také v otázkách ekonomických. Vedle intenzivní odborné práce se H. v Praze aktivně účastnil veřejného uměleckého, literárního a politického života. Jako příjemný a vzdělaný společník byl vyhledáván též v uměleckých kruzích, k jeho přátelům se řadili např. manželé Hana a Jaroslav Kvapilovi a sám H. předsedal řadu let Společnosti Národního divadla. Syn Karel (1892–1957) vystudoval medicínu (MUDr. 1915) a byl primářem protialkoholní léčebny.

Ludmila Hlaváčková

Dílo

bibliografie in: ČLČ 63, 1924, s. 1646–1648.

Literatura

OSN 11, s. 346
OSN 28, s. 573
OSND 2/2, s. 1138
AČL, s. 91
J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des neunzehnten Jahrhunderts, Berlin–Wien 1901, s. 1963
Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte der letzten fünfzig Jahre, Bd. 1, I. Fischer (ed.), Berlin 1932, s. 639
ÖBL 2, s. 341
V. Vondráček, Lékař vzpomíná, 1973, s. 319
týž, Lékař dále vzpomíná, 1977, rejstřík
Tomeš 1, s. 462
BSPLF 1, s. 110
ČLČ 44, 1905, s. 550–551, 579–580
54, 1915, s. 607
63, 1924, s. 1621–1651
Praktický lékař 4, 1924, s. 325
Věstník českých lékařů 34, 1924, s. 619
ČLČ 65, 1926, s. 190
F. Dreuschuch, Vzpomínky…, in: tamtéž 70, 1931, s. 328–331
73, 1934, s. 1235–1236
86, 1947, s. 1386
V. Neumann, Památce prof. J. H., in: tamtéž 94, 1955, s. 1382–1389
113, 1974, s. 1328
Československá patologie 7, 1971, s. 169
Sborník lékařský 95, 1994, s. 43
DUK 3, rejstřík
cs.wikipedia.org (stav k 11. 6. 2021, s další literaturou).

Prameny

SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú., Dolní Kralovice 33, N 1853–1892, fol. 17
Archiv UK, Praha, osobní spis
osobní fond: část Zdravotnické muzeum, Praha, část I. patologicko-anatomický ústav 1. LF UK, Praha, část Archiv AV ČR, Praha.

Reference