HLINKA Ivan 1950–2004
| Ivan HLINKA | |
| Datum narození | 26. 1. 1950 |
|---|---|
| Místo narození | Most |
| Datum úmrtí | 16. 8. 2004 |
| Místo úmrtí | Karlovy Vary |
| Povolání | Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 671–672. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/81105 |
HLINKA, Ivan, * 26. 1. 1950 Most, † 16. 8. 2004 Karlovy Vary, hokejista, trenér
Syn hokejového trenéra a funkcionáře Josefa H. Dětství strávil v Louce u Litvínova, později žil v Litvínově. Sportovní kariéru zahájil v tamním hokejovém týmu a brzy se stal jeho kapitánem. Nastupoval na pozici středního útočníka. V litvínovském mužstvu (kde se stal osmkrát po sobě nejlepším střelcem) oblékal dres s číslem 14, v národním mužstvu a v NHL dres s číslem 21. V sezoně 1974/75 byl nejproduktivnějším hráčem a v sezonách 1974/75 a 1977/78 nejlepším nahrávačem ligy. 1978 obdržel Zlatou hokejku pro nejlepšího hráče ČSSR. V československé nejvyšší soutěži odehrál 544 utkání a vstřelil 347 branek. Jako hráč reprezentačního mužstva ČSSR se zúčastnil jedenácti mistrovství světa, na kterých získal tři zlaté (1972, 1976, 1977), pět stříbrných (1971, 1974, 1975, 1978, 1979) a tři bronzové medaile (1970, 1973, 1981), a také dvou olympijských turnajů (1972 v Sapporu – bronzová medaile; 1976 v Innsbrucku – stříbrná medaile). 1976 obsadil druhé místo na Kanadském poháru. V reprezentaci zaznamenal 256 utkání a 132 branek, 1977–80 byl jejím kapitánem. 1981 legálně odešel do kanadsko-americké NHL. Dvě sezony nastupoval za Vancouver Canucks a připsal si 153 utkání a 45 branek. 1982 byli s obráncem Jiřím Bublou prvními českými hokejisty, kteří zasáhli do finále bojů o Stanleyův pohár. 1983–85 hrál ve Švýcarsku za EV Zug, poté opět v týmu Litvínova.
H. absolvoval průmyslovou školu. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze (Ing.) a trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Trénoval celky Litvínova a německého EHC Freiburg. Litvínov dovedl v sezoně 1990/91 do finále nejvyšší soutěže a byl vyhlášen nejlepším trenérem ligy. Zastával také funkci generálního manažera litvínovského hokejového klubu. 1991–94 vedl nejprve československou a posléze českou hokejovou reprezentaci, s níž získal bronzové medaile na mistrovstvích světa 1992 a 1993 a na zimních olympijských hrách 1992 v Albertvillu. 1994 po neúspěších na zimních olympijských hrách v Lillehammeru a na mistrovství světa od národního týmu odešel, 1997 se k němu vrátil. Vybojoval bronzové medaile na mistrovstvích světa 1997 a 1998 a titul mistra světa 1999. H. největším trenérským úspěchem bylo vítězství v olympijském turnaji v Naganu 1998, kde výběr ČR ve vyřazovací fázi porazil postupně USA (4:1), Kanadu (2:1 po nájezdech) a Rusko (1:0), a získal tak zlaté medaile. V roce 2000 se stal H. prvním Evropanem na pozici hlavního trenéra v NHL, když přijal nabídku trénovat Pittsburgh Penguins. Jeho angažmá skončilo na začátku sezony 2001/02 kvůli nevydařeným zápasům. V téže sezoně se ujal funkce generálního manažera české hokejové reprezentace. V sezoně 2002/03 koučoval ruský celek Avangard Omsk. 2004 byl znovu jmenován trenérem národního týmu. Krátce před Světovým pohárem zahynul při autonehodě poblíž Karlových Varů. Byla mu udělena medaile Za zásluhy III. stupně (1999). Vstoupil do síní slávy Mezinárodní hokejové federace a českého hokeje. Byl členem Klubu hokejových střelců. Na Olšanských hřbitovech v Praze se nachází jeho hrob. V Louce u Litvínova je umístěna pamětní deska na domě, ve kterém vyrůstal (Husova čp. 172). H. jméno nese mezinárodní turnaj mládežnických hokejových reprezentací, zimní stadion v Litvínově a ulice v Praze-Vysočanech. H. osobnost připomněly dokumentární pořady České televize „Velkej“ (2005) a Kluk z Louky (2006), druhý z cyklu Příběhy slavných. Z prvního manželství s gymnastkou Květoslavou (* 1951) se narodil syn Ivan H. (* 1971), který se profesionálně věnoval lednímu hokeji a cyklistice. Podruhé se H. oženil 1998 s podnikatelkou Liběnou (* 1958).
Jiří Martínek
Literatura
- ETK 2/1, s. 190
- Tomeš 1, s. 468
- K. Gut – V. Pacina, Malá encyklopedie ledního hokeje, s. 139
- L. Hlinková – J. Kirchner, I. H., 2005
- I. H. (ml.), Můj táta byl I. H., 2006
- J. Nikodým – T. Nohejl – P. Vlček – A. Žatkuliak, Pan trenér, 2017, s. 68–77
- cs.wikipedia.org (stav k 6. 3. 2022)
- en.wikipedia.org (stav k 6. 3. 2022)
- https://www.mulitvinov.cz/ing-ivan-hlinka/d-420338(foto
- stav k 6. 3. 2022)
- https://www.sport.cz/clanek/hokej-ostatni-ivan-hlinka-zivotopis-1884956 (foto
- stav k 6. 3. 2022).
Reference