HOŘEJŠÍ Jiří 1920–1996

	Jiří HOŘEJŠÍ
Datum narození	16. 1. 1920
Místo narození	Písek
Datum úmrtí	29. 12. 1996
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Fyzik‎; Stavař‎; Pedagog‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 109–110. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69801

HOŘEJŠÍ, Jiří, * 16. 1. 1920 Písek, † 29. 12. 1996 Praha, stavební mechanik

Syn z rodiny středoškolského profesora. Maturoval 1938 na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích a zapsal se ke studiu na Vysoké škole inženýrského stavitelství (VŠIS) ČVUT v Praze. Po německé okupaci byl 17. listopadu 1939 spolu s dalšími studenty koleje, kde bydlel, zatčen a vězněn v Ruzyni, vzhledem k nízkému věku záhy propuštěn. Během druhé světové války a nuceného přerušení studia pracoval v Českých Budějovicích na stavbě vltavské regulace, později jako technický pracovník v laboratoři pro zkoušení materiálu. Po osvobození pokračoval od června 1945 ve studiu, obě státní zkoušky (6. 10. 1945 a 28. 11. 1947) složil s vyznamenáním. Ještě jako posluchač (od února 1946) byl ustanoven asistentem ústavu statiky a dynamiky při VŠIS. Koncem roku 1949 předložil disertační práci Účinek spojitého zatížení na vzdušní líc tížných hrází a v lednu následujícího roku vykonal rigorózní zkoušku (Dr. techn. 1950). H. přednášel dynamiku a statiku stavebních konstrukcí na VŠSI a po 1960 (kdy byla sloučena VŠSI se dvěma dalšími fakultami) na Stavební fakultě ČVUT. Od 1953 vyučoval současně na katedře stavební mechaniky samostatné Vysoké školy železniční v Praze (VŠŽ), kterou pomáhal budovat a na níž byl 1957 jmenován docentem stavební mechaniky. Po přeložení školy na Slovensko a současně při jejím přejmenování na Vysokou školu dopravní H. působil od akademického roku 1962/63 na katedře stavební mechaniky Fakulty provozu a ekonomiky dopravy v Žilině, nejprve jako docent, 1966 byl jmenován mimořádným a 1980 řádným profesorem. Do důchodu odešel 1985, do 1990 však byl na škole dále zaměstnán jako profesor konzultant. 1962−64 externě přednášel také na Univerzitě 17. listopadu v Praze.

H. se zabýval především statikou stavebních konstrukcí, teorií kmitání spojitých nosníků na pružném podkladě a dynamikou jízdy. V Praze externě spolupracoval s Výzkumným ústavem železničním a s ministerstvem dopravy. Provedl několik desítek statických výpočtů železobetonových konstrukcí pro průmyslové stavby. Byl členem expertního týmu, který posuzoval návrhy na přemostění Nuselského údolí v Praze. Později se věnoval provádění statických a dynamických zkoušek mostů (Nový ivančický viadukt na trati Brno–Znojmo). Řadil se k zakládajícím členům České i Slovenské společnosti pro mechaniku při ČSAV (resp. SAV), byl členem České matice technické a Jednoty československých matematiků a fyziků. Zúčastňoval se domácích a zahraničních odborných a vědeckých konferencí. Stal se nositelem řady ocenění (medaile Jana Pernera, medaile Za zásluhy o rozvoj mechaniky). V časopisech uveřejnil na padesát původních vědeckých prací, napsal několik monografií a opakovaně vydávaných studijních textů. Hesly z oborů statika, stavební mechanika a dynamika přispěl do sedmi svazků Technického slovníku naučného (1981–86).

Ivo Kraus

Dílo

výběr: Nosník na pružném podkladě, 1958; Sbírka úloh z dynamiky, 1967; Vetknutý trám a spojitý nosník, Bratislava 1967; Stavební mechanika dopravních staveb 1–2, tamtéž 1975, 1982; Technická mechanika, 1977; Statické tabulky pro stavební praxi, 1978; Základy technické mechaniky, 1984; Osobnosti stavební mechaniky v českých zemích (s M. Pirnerem), 1997.

Literatura

ČBS, s. 231
Tomeš 1, s. 504
J. Hořejší – M. Pirner, Osobnosti stavební mechaniky, 1997, s. 78–82 (s částečnou bibliografií).

Prameny

Archiv ČVUT, Praha

Archív Žilinskej Univerzity, osobní spis.

Reference