HODANOVÁ Táňa 1892–1982

	Táňa HODANOVÁ
	;
Datum narození	22. 8. 1892
Místo narození	Strakonice
Datum úmrtí	4. 6. 1982
Místo úmrtí	Bystré (č. o. Janovice /u Frýdku-Místku/)
Povolání	Divadelní interpret nebo herec‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 699–700. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47486

HODANOVÁ, Táňa (vl. jm. Hladká, Františka), * 22. 8. 1892 Strakonice, † 4. 6. 1982 Bystré (č. o. Janovice /u Frýdku-Místku/), herečka, režisérka

Dcera učitele Františka Hladkého a Anny, roz. Sladkovské. 1935 si úředně změnila příjmení. Vystudovala učitelský ústav v Plzni a krátce pracovala jako učitelka. Již v době studií se připravovala na hereckou dráhu pod vedením plzeňských herců Jaroslava Puldy a Otýlie Beníškové. Ve studentské skupině Intimní družina Mládí se věnovala ochotnickému divadlu. 1916–20 vystupovala u několika divadelních společností (např. u Anny Konětopské-Havlíčkové, Jana Evangelisty Sedláčka a Otakara Nováka). 1920 získala angažmá v činohře Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (od 1948 Státního divadla v Ostravě), kde působila do 1974 (od 1960, kdy odešla do penze, už jen pohostinsky). Na své mateřské scéně vytvořila více než čtyři sta rolí. Jednalo se převážně o psychologické studie tragických ženských postav českého a světového repertoáru (titulní role, G. B. Shaw: Svatá Jana; týž: Živnost paní Warrenové; M. Gorkij: Vassa Železnovová; W. S. Maugham: Myslíte, že konstance jednala správně?; K. Čapek: Matka; týž: Věc Makropulos; Euripides: Medeia; V. Hugo: Marie Tudorovna ad.). K jejím dalším významným rolím patřily např. Anna Arkadijevna (L. N. Tolstoj, J. Bor: Anna Karenina); Ofélie (W. Shakespeare: Hamlet); Viola (týž: Večer tříkrálový); Abbie Putmanová (E. O’Neill: Toužení pod jilmy). H. byla jednou z nejvýraznějších osobností ostravského divadla s širokým hereckým rejstříkem. Obstála v postavách vnitřně nevyrovnaných žen, ovládala rovněž konverzační a komediální polohu.

V druhé polovině dvacátých let 20. století hostovala v pražském a brněnském Národním divadle. 1928 absolvovala studijní pobyt v divadle Maxe Reinhardta v Berlíně a navštěvovala přednášky na tamní Sternově konzervatoři. To patrně přispělo k tomu, že se stala přední herečkou 1929 založeného Studia Národního divadla moravskoslezského, které kladlo důraz na tvořivou práci a uplatňovalo metody avantgardního divadla. 1939–49 se věnovala také režii. V Národním divadle moravskoslezském a v Divadle mladých (dnes Divadlo Petra Bezruče) režírovala hry českých i zahraničních autorů (např. R. Jesenská: Devátá Louka; H. Ch. Andersen: Sněhová královna). Recitovala poezii, zabývala se uměleckým přednesem. Od 1929 spolupracovala s ostravským rozhlasem jako herečka, režisérka a recitátorka. 1946 obdržela Cenu města Ostravy a 1954 titul zasloužilá umělkyně. Objevila se ve filmu Štika v rybníce (1951, režie V. Čech), později byla obsazena do televizní inscenace Pírko (1973, režie B. Jansa).

Tereza Osmančíková

Literatura

OSND 2/2, s. 1166
MČE 2, s. 800
ČBS, s. 216
Slezsko 3, s. 52–53 (se soupisem literatury)
Tomeš 1, s. 472
M. Zbavitel, Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, 1985, s. 90−132
Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, J. Ivánek – Z. Smolka (eds.), 2013, s. 331–332
https://vis.idu.cz/Persons.aspx
http://encyklopedie.idu.cz/
cs.wikipedia.org (vše se soupisem rolí, pramenů a literatury a s H. fotografií, stav k 24. 4. 2021).

Prameny

SOA, Třeboň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Strakonice, matrika nar. (1891–1901), sign. 19, fol. 48
Divadelní archiv Národního divadla moravskoslezského, Ostrava, sign. OS 114, osobní spis
Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Reference