HODANOVÁ Táňa 1892–1982
| Táňa HODANOVÁ | |
| Datum narození | 22. 8. 1892 |
|---|---|
| Místo narození | Strakonice |
| Datum úmrtí | 4. 6. 1982 |
| Místo úmrtí | Bystré (č. o. Janovice /u Frýdku-Místku/) |
| Povolání | Divadelní interpret nebo herec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 699–700. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47486 |
HODANOVÁ, Táňa (vl. jm. Hladká, Františka), * 22. 8. 1892 Strakonice, † 4. 6. 1982 Bystré (č. o. Janovice /u Frýdku-Místku/), herečka, režisérka
Dcera učitele Františka Hladkého a Anny, roz. Sladkovské. 1935 si úředně změnila příjmení. Vystudovala učitelský ústav v Plzni a krátce pracovala jako učitelka. Již v době studií se připravovala na hereckou dráhu pod vedením plzeňských herců Jaroslava Puldy a Otýlie Beníškové. Ve studentské skupině Intimní družina Mládí se věnovala ochotnickému divadlu. 1916–20 vystupovala u několika divadelních společností (např. u Anny Konětopské-Havlíčkové, Jana Evangelisty Sedláčka a Otakara Nováka). 1920 získala angažmá v činohře Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (od 1948 Státního divadla v Ostravě), kde působila do 1974 (od 1960, kdy odešla do penze, už jen pohostinsky). Na své mateřské scéně vytvořila více než čtyři sta rolí. Jednalo se převážně o psychologické studie tragických ženských postav českého a světového repertoáru (titulní role, G. B. Shaw: Svatá Jana; týž: Živnost paní Warrenové; M. Gorkij: Vassa Železnovová; W. S. Maugham: Myslíte, že konstance jednala správně?; K. Čapek: Matka; týž: Věc Makropulos; Euripides: Medeia; V. Hugo: Marie Tudorovna ad.). K jejím dalším významným rolím patřily např. Anna Arkadijevna (L. N. Tolstoj, J. Bor: Anna Karenina); Ofélie (W. Shakespeare: Hamlet); Viola (týž: Večer tříkrálový); Abbie Putmanová (E. O’Neill: Toužení pod jilmy). H. byla jednou z nejvýraznějších osobností ostravského divadla s širokým hereckým rejstříkem. Obstála v postavách vnitřně nevyrovnaných žen, ovládala rovněž konverzační a komediální polohu.
V druhé polovině dvacátých let 20. století hostovala v pražském a brněnském Národním divadle. 1928 absolvovala studijní pobyt v divadle Maxe Reinhardta v Berlíně a navštěvovala přednášky na tamní Sternově konzervatoři. To patrně přispělo k tomu, že se stala přední herečkou 1929 založeného Studia Národního divadla moravskoslezského, které kladlo důraz na tvořivou práci a uplatňovalo metody avantgardního divadla. 1939–49 se věnovala také režii. V Národním divadle moravskoslezském a v Divadle mladých (dnes Divadlo Petra Bezruče) režírovala hry českých i zahraničních autorů (např. R. Jesenská: Devátá Louka; H. Ch. Andersen: Sněhová královna). Recitovala poezii, zabývala se uměleckým přednesem. Od 1929 spolupracovala s ostravským rozhlasem jako herečka, režisérka a recitátorka. 1946 obdržela Cenu města Ostravy a 1954 titul zasloužilá umělkyně. Objevila se ve filmu Štika v rybníce (1951, režie V. Čech), později byla obsazena do televizní inscenace Pírko (1973, režie B. Jansa).
Tereza Osmančíková
Literatura
- OSND 2/2, s. 1166
- MČE 2, s. 800
- ČBS, s. 216
- Slezsko 3, s. 52–53 (se soupisem literatury)
- Tomeš 1, s. 472
- M. Zbavitel, Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, 1985, s. 90−132
- Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, J. Ivánek – Z. Smolka (eds.), 2013, s. 331–332
- https://vis.idu.cz/Persons.aspx
- http://encyklopedie.idu.cz/
- cs.wikipedia.org (vše se soupisem rolí, pramenů a literatury a s H. fotografií, stav k 24. 4. 2021).
Prameny
- SOA, Třeboň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Strakonice, matrika nar. (1891–1901), sign. 19, fol. 48
- Divadelní archiv Národního divadla moravskoslezského, Ostrava, sign. OS 114, osobní spis
- Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Reference