HOFBAUER Clemens Maria 1751–1820

Z Biografický slovník českých zemí
Clemens Maria HOFBAUER
Datum narození 26. 12. 1751
Místo narození Tasovice (u Znojma)
Datum úmrtí 15. 3. 1820
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání Náboženský nebo církevní činitel‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 715–716. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/138359

HOFBAUER, Clemens Maria (též HOFFBAUER, vl. jm. Jan Dvořák), * 26. 12. 1751 Tasovice (u Znojma), † 15. 3. 1820 Vídeň (Rakousko), římskokatolický kněz, redemptorista, kazatel

Deváté dítě řezníka a rolníka Pavla Petra Dvořáka († 26. 7. 1758), Čecha z Moravských Budějovic, který si v Němci obydlených Tasovicích změnil příjmení na Hofbauer, a Němky Marie, roz. Steerové († 3. 6. 1785), dcery tasovického rolníka a rychtáře. Od matky H. získal náboženskou výchovu, ministroval a na faře se učil latinsky. Z období před jeho vysvěcením na kněze se dochovaly nepřesné informace. 1767 ve Znojmě vstoupil do učení k pekaři Františku Dobešovi. Odtud pravděpodobně 1769 zběhl a putoval poprvé do Říma. Od 1770 vypomáhal v pekárně premonstrátského kláštera v Louce i jeho opatovi, 1771 se opět vydal do Říma, v Louce poté čtyři roky navštěvoval latinské gymnázium. Od 1776 žil u Znojma dva roky v poustevně v Dyji (tehdy Mühlfraun). Po další cestě na jih složil v Římě 1778 dočasné sliby. Od 1780 pracoval ve vídeňském pekařství U Železné hrušky (1782–83 pobýval půl roku v poustevně na římském venkově nedaleko Tivoli a přijal jméno Clemens), na vídeňské univerzitě absolvoval dvouleté filozofické studium. V té době byl ovlivněn bratrstvem švýcarského exjezuity Josefa Alberta Diessbacha, jenž mu doporučil ke studiu spisy zakladatele kongregace redemptoristů (Nejsvětějšího Vykupitele) Alfonsa Marii z Liguori. H. zahájil studium na teologické fakultě, avšak záhy odešel kvůli dobovému výkladu dogmatiky (po celý život mu vadily osvícenský racionalismus, státní církevnictví i zednářství, šlo mu o prostou víru). V Římě 1784 vstoupil do řádu redemptoristů v Alatri u Frosinone (první slovanský řeholník, věčné sliby a vysvěcení na kněze 1785). Už 1786 byl vyslán na misijní cestu do Ruska. Od 1787 působil dvacet let ve Varšavě, při kostele sv. Bennona zřídil centrum redemptoristické pastorace: obnovil provoz kostela, evangelizační i charitativní společenstva a katolické slavnosti, založil klášter, sirotčinec, hospic, dvě školy (pro chudé chlapce a pro dívky), tiskárnu. Jako generální vikář pro Zaalpí od 1788 neúspěšně usiloval o založení nových poboček klášterů stejné řehole. Po vyhnání redemptoristů z Varšavy císařem Napoleonem 1808 a měsíčním věznění v Küstrinu (Kostrzyn, Polsko) H. působil ve Vídni jako pomocný kněz v italském kostele, u mechitaristů a od 1813 jako zpovědník i spirituál sester a rektor kostela sv. Voršily (Ursulinenkirche), docházel do intelektuálních salónních společností Friedricha Schlegela, Adama Müllera ad., svolával večerní debatní schůzky se studující mládeží. Jako představitel katolického konzervatismu a jeho restaurace vycházel ze zbožnosti, stal se vyhledávaným kazatelem, ovlivnil částečně jednání Vídeňského kongresu (1814/15) a zasadil se o uvedení kongregace redemptoristů do Rakouska (1820). Kvůli netradičním způsobům evangelizace a katecheze a horlivému působení na široký okruh lidí byl označován za buditele církevního života ve Vídni, vysloužil si však také intriky nepřátel a policejní dohled.

Byl pohřben v Maria Enzersdorfu. 1862 byly jeho ostatky přeneseny do kaple vídeňského kostela Maria am Gestade. Na základě procesu blahořečení 1867 byl prohlášen za ctihodného, 1888 za blahoslaveného a 1909 ho svatořečil Pius X. Stal se 1914 patronem Vídně, poté i Varšavy. V jeho rodném domku vznikl 1908 klášter a 1933 kostel (další ve Vídni a Brně), 15. března se v Tasovicích konají pekařské poutě. Od 1910 měl pamětní desku na znojemské pekárně (Václavské nám. 3, bronzová deska od 2004) a na vídeňském klášteře voršilek, H. socha stojí u kostela v Hlubokých Mašůvkách a busta u minoritského chrámu ve Vídni. Jinde byly k jeho poctě vybudovány řeholní domy, muzeum (mj. v louckém klášteře byla 2009 otevřena stálá expozice se sochou) či Svatoklementská stezka z Tasovic do Znojma (od 2009) a stezka poutnická z Tasovic do Vídně (2020) a vydána poštovní známka.

Šárka Novotná

Literatura (výběr)

  • Wurzbach 9, s. 154–158
  • ADB 12, s. 565–567
  • ÖBL 2, s. 371–372
  • NDB 9, s. 376–377
  • OSN 28, s. 308
  • Czeike 3, s. 219–220
  • Monumenta Hofbaueriana, 1–15, Krakau 1915–1951
  • J. Hofer, Der heilige K. M. H. Ein Lebensbild, Freiburg im Breisgau 1923
  • F. Theofil, Sv. K. H. Apoštol Vídně, 1941
  • R. Till, H. und sein Kreis, Wien 1951
  • O. Weiss, Klement M. H., Repräsentant des konservativen Katholizismus und Begründer der katholischen Restauration in Österreich, in: Zeitschrift für Bayerische Landesgeschichte 34, 1971, s. 211–237
  • J. Heinzmann, Svatý K. M. H., Řím 1989
  • Biographisch- -Bibliographische Kirchenlexikon 1, F. W. Bautz (ed.), 1990, sl. 943–946
  • R. Grulich, K. M. H. und Osteuropa, in: Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen–Mähren–Schlesien 12, 1993, s. 97–126
  • E. Dudel, K. M. H., 2001 (s neúplným soupisem literatury)
  • F. Dirsch, C. M. H. „Heiliger der Romantik“ und „Überwinder der Aufklärung“, in: Konservative Profile. Ideen & Praxis in der Politik zwischen FM Radetzky, Karl Kraus und Alois Mock, Graz 2003, s. 9–24
  • K. Kaiserová – M. Macková, Dějiny rakouské provincie redemptoristů. Se zaměřením na domy v oblastech českých Němců, 2019, passim
  • de.wikipedia.org
  • cs.wikipedia.org (vše stav k 10. 6. 2021).

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOFBAUER_Clemens_Maria_1751–1820&oldid=706544“