HOFMEISTER Franz 1850–1922

Franz HOFMEISTER
Narození	30. 8. 1850
Místo narození	Praha
Úmrtí	26. 7. 1922
Místo úmrtí	Würzburg (Německo)
Povolání	Chemik nebo alchymista‎ Lékaři‎ Farmakolog nebo farmaceut‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 745
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47541

HOFMEISTER, Franz, * 30. 8. 1850 Praha, † 26. 7. 1922 Würzburg (Německo), lékař, farmakolog, pedagog

Syn lékaře a děkana pražské lékařské fakulty Franze H. (1808–1878) a jeho druhé manželky Anny, roz. Hessové (* 1830), se narodil v domě U Tří zlatých řetězů, čp. 225. Vystudoval novoměstské gymnázium a medicínu v Praze, Lipsku a Štrasburku (MUDr. 1874). Od 1873 pracoval na pražské fakultě jako asistent chemika Karla Huga Hupperta. 1879 se H. habilitoval z lékařské chemie a 1880 mu byla venia docendi rozšířena o farmakologii. Ohlašoval přednášky o výživě, alkaloidech, nižších houbách (se zřetelem k teorii infekčních nemocí) a o minerálních jedech. 1881/82 působil ve Štrasburku u Oswalda Schmiedeberga, jednoho ze zakladatelů moderní farmakologie. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity byl H. 1883 na německé Lékařské fakultě jmenován mimořádným a 1884 řádným profesorem farmakologie a současně přednostou farmakologického ústavu. 1887 se ještě ujal vedení farmakognostického kabinetu. 1888/89 vykonával úřad děkana německé Lékařské fakulty.

H. jako první soustavně studoval účinky neutrálních solí na bílkoviny, a to rozpouštění (vsolování) bílkovin ve zředěných roztocích a vysrážení (vysolování) bílkovin z koncentrovaných roztoků. 1890 zkrystalizoval vaječný bílek pomocí síranu amonného. 1896 byl povolán do Štrasburku, kde jako profesor fyziologické chemie nahradil zemřelého zakladatele oboru Felixe Hoppeho-Seylera. Pro studenty medicíny sepsal příručku praktické chemie, která opakovaně vycházela až do 1914. Založil a od 1901 vydával odborný časopis Beiträge zur chemischen Physiologie und Pathologie, s podtitulem Zeitschrift für die gesamte Biochemie. Na výročním shromáždění Společnosti německých přírodovědců a lékařů, které se konalo v září 1902 v Karlových Varech, přednášel o své peptidové teorii stavby bílkovin z aminokyselin. S podobným objevem tam vystoupil také berlínský chemik Hermann Emil Fischer (nositel Nobelovy ceny za chemii 1902). H. byl dvakrát zvolen děkanem lékařské fakulty ve Štrasburku. Nabízené profesury v Heidelbergu, ve Vídni a v Berlíně odmítl. Po první světové válce, kdy univerzita ve Štrasburku připadla pod francouzskou správu, odešel do Würzburgu; v Patologickém ústavu univerzity pracoval do konce života.

H. se 1891 v Sokolově oženil s Johannou Grögerovou (* 1869), manželům se narodili syn Franz (* 1892) a dcera Johanna (* 1894, † 17. 1. 1895). Na domě U Nemocnice 497/4, kde H. pracoval, mu byla 2010 odhalena pamětní deska od sochaře Milana Knoblocha.

D: Ueber die chemische Structur des Collagens, in: Zeitschrift für Physiologische Chemie 2, 1878–1879, s. 299–323; Zur Lehre vom Pepton. 1. Ueber den Nachweis von Pepton im Harn, in: tamtéž 4, 1880, s. 253–267; Zur Lehre von der Wirkung der Salze, in: Archiv für experimentelle Pathologie und Pharmakologie 24, 1888, s. 247–260; Ueber die Darstellung von krystallisirtem Eieralbumin und die Krystallisirbarkeit colloider Stoffe, in: Zeitschrift für Physiologische Chemie 14, 1890, s. 165–172; Ueber die Bildung des Harnstoffs durch Oxydation, in: Archiv für experimentelle Pathologie und Pharmakologie 37, 1896, s. 426–444; Leitfaden für den praktisch-chemischen Unterricht der Mediciner, Braunschweig 1899; Die chemische Organisation der Zelle, tamtéž 1901; Ueber Ablagerung und Resorption von Kalksalzen in den Geweben, in: Ergebnisse Physiologie 10, 1910, s. 429–453; Ueber qualitativ unzureichende Ernährung, in: tamtéž 16, 1918, s. 1–39, 510–589.

L: Prager Medizinische Wochenschrift 21, 1896, s. 445–446; OSN 11, s. 463; Die Deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung Seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 207, 212–213, 475, 480; K. Spiro, F. H. †, in: Archiv für experimentelle Pathologie und Pharmakologie 95, 1922, s. I–VII; J. Pohl – K. Spiro, F. H., sein Leben und Wirken, in: Ergebnisse Physiologie 22, 1923, s. 1–50, 177–180; ÖBL 2, s. 387; NDB 9, s. 470; BSPLF 1, s. 112–114; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 319–328; BLDMF, s. 95; K. D. Collins, Ions from the H. series and osmolytes, in: Methods 34, 2004, s. 300–311; P. Svobodný, Chemie na lékařských fakultách v Praze, Vídni a Lipsku (1872–1945), in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 50 (2), 2010, s. 15–86; P. Jungwirth, Slaná voda, bílkoviny a pražský rodák F. H., in: Vesmír 90, 2011, s. 227–228; P. S. Cremer – P. Jungwirth, Beyond H., in: Nature Chemistry 6, 2014, s. 261–263; S. Z. Moghaddam – E. Thormann, The H. series. Specific ion effects in aqueous polymer solutions, in: Journal of colloid and interface science 2019, 555, s. 615–635.

P: AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Staré Město – sv. Jiljí, matrika nar. (1847 až 1855), sign. JIL N 14, fol. 171 (174); Archiv UK, Praha, fond Lékařská fakulta Německé univerzity, osobní spis; Archiv AV ČR, Praha, osobní spis (foto); NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 186, obraz 487 a 491.

Pavel Čech