HONZÁKOVÁ Anna 1875–1940

	Anna HONZÁKOVÁ
	;
Datum narození	16. 11. 1875
Místo narození	Kopidlno (u Jičína)
Datum úmrtí	13. 10. 1940
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Lékaři‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 19. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48778

HONZÁKOVÁ, Anna, * 16. 11. 1875 Kopidlno (u Jičína), † 13. 10. 1940 Praha, gynekoložka a porodní lékařka, první absolventka medicíny na české univerzitě

Páté ze šesti dětí lékaře a osvětového pracovníka Jana Honzáka (1844–1889) a Anny, roz. Hlaváčové (1845–1914); bratr Bedřich Honzák (1870–1933) byl známým lékařem, sestra Albína H. (1877–1973) gymnazijní profesorkou a pracovnicí ženského hnutí. H. neteř Milada Pavlíková-Petříková (1895–1985) se stala první českou inženýrkou architektkou a neteř Libuše Pasero-Pavlíková (1897–1984) operní pěvkyní.

Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Prahy, kde H. 1890–95 studovala na nově založeném dívčím gymnáziu Minerva a maturovala 1895 na chlapeckém Akademickém gymnáziu. Její přihláška na Lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity byla zamítnuta, tehdy škola nepřijímala ženy (první české lékařky Bohuslava Kecková a Anna Bayerová absolvovaly medicínu ve Švýcarsku a musely provozovat praxi mimo české země). H., které ani finanční situace rodiny neumožňovala odejít do zahraničí, díky vstřícnosti prof. Carla Rabla nastoupila nejprve jen jako hospitantka na Lékařskou fakultu německé Karlo-Ferdinandovy univerzity. 1897 ji jako hospitantku medicíny (bez možnosti skládat zkoušky) přijala lékařská fakulta univerzity české, na níž od 1900 mohla pokračovat už jako řádná studentka. Složila s výborným prospěchem všechny tři rigorózní zkoušky a 1902 byla v Karolinu jako první žena promována doktorkou medicíny. Na místo operační elévky ji přijal na chirurgickou kliniku české lékařské fakulty prof. Karel Maydl, po jeho smrti 1903 pracovala jako operační elévka na gynekologické a porodnické klinice prof. Karla Pawlíka. Neúspěšně se ucházela o místo asistenta, proto si musela 1905 otevřít soukromou gynekologicko-porodnickou praxi, kterou provozovala v Praze Na Moráni (čp. 1958; na domě je pamětní deska). Díky svému odbornému renomé a sociálnímu cítění si vybudovala rozsáhlou klientelu. Do 1914 působila také jako školní lékařka dívčího gymnázia Minerva a 1901–24 přednášela zdravovědu a tělovědu na Českoslovanské obchodní akademii.

H. se řadila ke společensky velmi angažovaným ženám, byla aktivní podporovatelkou ženského emancipačního hnutí, členkou řady spolků (Spolek pro ženské studium Minerva, Ženský klub český, Výbor pro volební právo žen, Ženská národní rada), spoluzakladatelkou Sdružení československých lékařek (1930); zakladatelkou Fondu Anny Honzákové-Hlaváčové pro stáří nebo nemoc práce neschopných žen (1937), do něhož sama vložila vysokou finanční částku. Věnovala se osvětové činnosti. Z lékařského i morálního hlediska byla odpůrkyní prostituce a umělých potratů, 1920 se vymezila proti návrhu Luisy Landové-Štychové, poslankyně Československé strany socialistické, na jejich legalizaci. Zůstala svobodná, poslední léta žila ve vile v Dobřichovicích (u Prahy), byla pohřbena v Praze na Vinohradském hřbitově.

Petr Svobodný

Dílo

Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní, 1903 (s K. Hanušovou); O prostituci z hlediska lékařského, 1906; Příčina a následky utajovaného zla, 1906; Dr. med. Anna Bayerová 1853–1924, první česká lékařka ve Švýcarech, 1937.

Literatura

Tomeš 1, s. 491
E. Uhrová, A. H. a jiné dámy, 2012, s. 10–107 (foto, s další literaturou)
M. Chadimová, A. H., první česká lékařka, 1998 (diplomová práce, PedF, Jihočeská univerzita, České Budějovice)
P. Svobodný – L. Hlaváčková, Dějiny lékařství v českých zemích, 2004, s. 140, 149
cs.wikipedia.org (s dalšími prameny a literaturou, stav k 16. 9. 2022).

Prameny

Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 2, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II. (1900–1908), s. 681

LA PNP, Praha, osobní fond (soupis zpracoval J. Bílek, 1997).

Reference