HORČICKÝ z Tepence Jakub 1575–1622

	Jakub HORČICKÝ z Tepence
	;
Datum narození	1575
Místo narození	Český Krumlov
Datum úmrtí	25. 2. 1622
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Lékaři‎; Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 65–66. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47700

HORČICKÝ z Tepence, Jakub (též Sinapius, Synapius), * 1575 Český Krumlov ?, † 25. 9. 1622 Praha, lékárník, lékař, alchymista

Pocházel z chudé rodiny, v dětství pracoval jako kuchyňský pomocník u jezuitů v Českém Krumlově. Zásluhou tamního rektora Kocha se dostal do jezuitského semináře pro chudé studenty. Po jeho absolvování praktikoval u lékárníka krumlovské koleje Martina Schaffnera, který zároveň působil jako lékař. 1598 odešel do Prahy studovat filozofii a logiku v jezuitské koleji sv. Klimenta, kde také působil jako šafář a vedl účetní knihy refektáře. Staral se o dvě zahrady Klementina, pěstoval v nich byliny a vyráběl z nich léčivé vody, tzv. aquae Sinapianae, které se souhlasem koleje prodával. Díky zkušenostem s vedením hospodářství byl 1600 poslán jako provizor do nové jezuitské koleje v Jindřichově Hradci, odtud přešel 1606 na vyžádání abatyše do svatojiřského kláštera v Praze, kde sloužil jako správce všech jeho panství. Pokračoval přitom ve svých farmaceutických výzkumech, které zaujaly císaře Rudolfa II. Na jeho dvoře udělal H. kariéru nejen jako alchymista, ale též jako císařův lékař a lékárník. Když 1608 uzdravil Rudolfa z choroby považované za nevyléčitelnou, byl jím odměněn a povýšen do rytířského stavu, získal erb i predikát z Tepence a funkci dvořana se stálým platem. U dvora se zasazoval o katolické a jezuitské zájmy, po vydání Majestátu na náboženskou svobodu nechal vytisknout spis Konfesí katolická (1609). Po Rudolfově smrti 1612 se stal hejtmanem mělnického panství a od 1616 jeho zápisným držitelem, což bylo pravděpodobně splátkou dluhu, který u něj císař měl. Na panství prováděl rekatolizaci. Během druhého stavovského povstání podporoval katolíky, proto byl 1618 mělnickými měšťany zajat a uvězněn, následně vyměněn za císařského zajatce Jana Jessenia a 1619 vypovězen ze země. Vrátil se po bitvě na Bílé hoře a žil na mělnickém panství, kde 1621 utrpěl úraz při pádu z koně. Zemřel patrně na jeho následky. Pohřben byl v areálu jezuitské koleje v kostele u sv. Salvátora v Praze, své jmění padesát tisíc zlatých a zápisné právo na Mělník odkázal koleji. Byl vlastníkem Voynichova rukopisu (dnes uložen v Beinecke Library of Yale University, MS 408).

Eva Jarošová

Literatura

RSN 3, s. 871
Stručný všeobecný slovník věcný: (Malý slovník naučný) 3, J. Malý (ed.), 1877, s. 626
OSN 11, s. 569–570
MSN 3, s. 286–287
KSN 5, s. 231
MSB 1, s. 222
J. Vávra, J. H. z T., 1895
K. Pejml, Dějiny české alchymie, 1933
B. Wurm, Rudolf II. a jeho Praha, 1997, s. 123
Alchymie a Rudolf II., I. Purš – V. Karpenko (eds.), 2011, passim, a zvl. s. 303–307.

Reference