HOREČKA František 1894–1976

Z Biografický slovník českých zemí
František HOREČKA
Datum narození 25. 3. 1894
Místo narození Frenštát pod Radhoštěm
Datum úmrtí 25. 2. 1976
Místo úmrtí Nový Jičín
Povolání Pedagog‎
Spisovatel‎
Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 68–69. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47702

HOREČKA, František, * 25. 3. 1894 Frenštát pod Radhoštěm, † 25. 2. 1976 Nový Jičín, učitel, spisovatel, výtvarník, vlastivědný pracovník

Pocházel z deseti dětí obuvnického pomocníka Rajmunda H. (1865–1915) a Terezie, roz. Krištofové, dcery tkalce z Kunčic pod Ondřejníkem (1867–1943). Již v dětství se H. pokoušel o první verše, s otcem maloval a stavěl betlémy. Otec 1908 onemocněl tuberkulózou a rodina se dostala do finančních problémů. H. mohl vystudovat jen díky stipendiu a kondicím, ze svých výdělků zároveň podporoval rodinu. 1913 maturoval na učitelském ústavu v Příboru a záhy se seznámil se spisovatelem Vojtěchem Martínkem, který se stal jeho literárním patronem a později mu zprostředkoval spolupráci s ostravským tiskem. H. začal učit v Kunčicích pod Ondřejníkem, kde jako farář tehdy působil spisovatel Bedřich Konařík-Bečvan (lektor H. literární prvotiny Drsný živel, 1915). Do nedaleké Čeladné docházel za básníkem Josefem Kalusem. Seznámil se s výtvarníky Stanislavem Lolkem, Oldřichem Lasákem, Břetislavem Bartošem či Ferdišem Dušou. 1914 ve Frenštátě (od 1924 Frenštát pod Radhoštěm) poznal Františka Tučného, zakladatele a ideového vůdce uměleckého sdružení Koliba (1914–23). Brzy nato H. přijal členství v tomto převážně výtvarném sdružení. 1914 získal místo učitele na škole v Tiché (u Frenštátu). Jako jednoroční dobrovolník nastoupil 1915 službu v rakousko-uherské armádě. Během ní vykonal 1916 zkoušku učitelské způsobilosti, vzápětí ale odjel coby kadet aspirant na haličskou frontu. Později povýšil na praporčíka. Na jaře 1918 byl jeho pluk převelen do dolnorakouského města Wiener Neustadt, v létě dostal H. rozkaz k přesunu do Tyrol. Zbytek první světové války strávil v Itálii, kde vstoupil do československé legie. Dosáhl důstojnické hodnosti, na jaře 1919 přijel do Československa. Konal strážní službu v Liberci a Děčíně (hlídal přístav a sklad s americkou potravinovou pomocí). V létě téhož roku byl na základě demobilizace učitelů propuštěn do civilu.

Po návratu do Frenštátu se staral o ovdovělou matku a sourozence, udržoval dům a splácel rodinné dluhy. Na podzim 1919 začal opět učit v Tiché. Zároveň tam pracoval pro Národní jednotu (v oblasti zábavy, divadla a přednášek) a vstoupil do Sokola (1919 náčelník tamní jednoty). Byl jednatelem Pohorské jednoty Radhošť. Z titulu okresního funkcionáře Učitelské jednoty Komenský se podílel na jejích turistických aktivitách. 1920 získal učitelskou způsobilost z českého jazyka, zeměpisu a dějepisu a následně vyučoval na měšťanských školách a na Živnostenské škole pokračovací ve Frenštátě. Od 1926 zasedal v Kulturní radě pro širší Ostravsko. 1928 se stal členem a posléze funkcionářem Moravského kola spisovatelů, ve stejném roce stál u zrodu časopisu Naše Valašsko. Od 1931 spolupracoval s ostravským studiem Československého rozhlasu. Ve Frenštátě pod Radhoštěm H. 1932 zřídil Klub přátel umění (kterému od 1933 předsedal), 1934 uspořádal Krajinskou výstavu moravskoslezského Pobeskydí, podílel se na činnosti Okrašlovacího spolku a Okresního osvětového sboru. 1935 založil časopis Moravský východ (vycházející do 1937), jejž redigoval s bratrem Janem H.

Roku 1940 H. vyšetřovalo gestapo poté, co na výstavu Frenštát včera a dnes umístil obraz B. Bartoše, bývalého československého legionáře. Kvůli konfliktům s protektorátními úřady byl H. zbaven funkce ředitele měšťanské školy a 1942 přeložen do Šenova (u Ostravy). Na tomto místě působil až do konce druhé světové války, pak se vrátil k pedagogické a společenské činnosti ve Frenštátě pod Radhoštěm. Zasloužil se o vznik frenštátského reálného gymnázia, na němž tři roky vyučoval. Stal se členem Zemské rady osvětové v Ostravě, Syndikátu českých spisovatelů v Praze, Slezského studijního ústavu v Opavě či Slovanského ústavu v Brně. Aktivně se zapojil do činnosti Valašské družiny ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ve školním roce 1957/58 vedl okresní pedagogický sbor. 1958 odešel s manželkou do důchodu. Stále však spolupracoval s rozhlasem, přednášel a publikoval v časopisech Radostná země a Červený květ, byl členem redakčních rad časopisů Valašsko, Novojičínsko a Hlasy okresního musea ve Frenštátě pod Radhoštěm a připravil výbor z díla J. Kaluse pod názvem Písně (1958).

H. umělecká tvorba měla především literární charakter. V básnické sbírce Drsný živel představil Valašsko jako prostor, v němž je reálný život mytologizován. S naturalistickou otevřeností si všiml negativních stránek regionu (chudoby, brutálního zacházení se zvířaty, alkoholismu apod.). Mytologizaci reálného valašského života prohloubil další sbírkou Radhošť. Báje a život (1924). Největšího tvůrčího vzepětí H. dosáhl ve sbírce Den a noc (1928), plné intenzivních zrakových dojmů. První prozaické dílo, povídka Žena knězova (1919), čerpalo námět z Haliče za první světového války. Román Ševci (1944, 2., přeprac. vyd. 1973 s titulem Třínožka s vavřínem), do něhož promítl rodinné zkušenosti, lze pokládat za vrchol H. prozaické tvorby. Psal také dramata (např. Sebevrah, 1923; Blesky nad gruněm, 1936), pohádky (např. Pohádky pro velké děti, 1921; Pohádky letního slunovratu, 1967) a popularizační příručky (např. Břetislav Bartoš, malíř národní tradice, 1928). Zabýval se osobností a dílem básníka Petra Bezruče (např. v osmi studiích pod souhrnným označením Ohnivý květ, 1947). Cenné jsou jeho práce vlastivědné a dialektologické (např. Kniha o památném Radhošti, ed., 1931; Frenštátský národopis a přírodopis, 1940; Nářečí na Frenštátsku, 1941). V souboru vzpomínek Frenštátský literární salón (1969) podal svědectví o literárním životě v Pobeskydí. Uveřejnil stovky časopiseckých studií a pronesl několik set veřejných přednášek. Věnoval se malování (prakticky i teoreticky) a užité grafice. Maloval akvarely a olejomalby s beskydskou tematikou, ilustroval své knihy, psal o výtvarném umění.

Na náměstí Míru ve Frenštátě pod Radhoštěm se nachází pamětní deska na domě, ve kterém H. žil. Roku 1924 se oženil s Julií, roz. Fialovou (* 18. 2. 1900, † 19. 9. 1983), povoláním učitelkou. V manželství se narodili tři potomci: Mojmír (* 8. 6. 1926 Frenštát pod Radhoštěm), učitel, jazykovědec a regionální historik, a v Ostravě dvojčata Svatopluk (1929–2006) a Dalibor. Dalibor absolvoval VŠCHT v Praze (Ing. 1953) a stal se chemikem.

Zdeněk Smolka

Dílo

výběr, literární: Den a noc, 1928; Uloupená věčnost, 1931; Daň z lásky, 1936; My z hor, 1939; Kouzla noci svatojánské, 1947, 2. vyd. 1990; Samorosty, 1972.

Literatura

Prameny

ZA, Opava, sbírka matrik, řkt. f. ú. Frenštát pod Radhoštěm, matrika nar.(1886–1896), sign. P IV 40, inv. č. 1427, fol. 315

  • Památník Petra Bezruče, Opava, osobní fond.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOREČKA_František_1894–1976&oldid=711282“