HORNOF Zdeněk 1910–1973

	Zdeněk HORNOF
Datum narození	28. 6. 1910
Místo narození	Karlín (Praha)
Datum úmrtí	12. 2. 1973
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Lékaři‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 83–84. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/68121

HORNOF, Zdeněk, * 28. 6. 1910 Karlín (Praha), † 12. 2. 1973 Plzeň, lékař internista, pedagog, historik medicíny

Syn poštovního úředníka Aloise H. a Růženy, roz. Kaizlové. Od mládí, kdy cvičil v karlínském Sokole, se zajímal o sport a tělovýchovu, ale také o historii. Po maturitě na gymnáziu v Praze studoval 1929–36 medicínu na Lékařské fakultě (LF) Univerzity Karlovy (MUDr. 1936). Během studií pracoval ve sportovní poradně I. interní kliniky, jejímž přednostou byl prof. Kristián Hynek. V době základní vojenské služby (1936–38) působil H. ve Zdravotnické sekci Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) v Praze, kterou vedl plk. MUDr. Dominik Čapek, první československý letecký lékař a později profesor letecké fyziologie na LF UK. V letech 1938–45 byl H. zaměstnán na ministerstvu zdravotnictví jako referent pro mládež a tělesnou výchovu, podobnou funkci zastával 1945–49 na ministerstvu školství. Po druhé světové válce budoval zdravotní odbor Československé obce sokolské. 1946 absolvoval stáž pro sportovní lékaře v Dinardu (Francie), kterou pořádala lékařská fakulta pařížské univerzity. 1949 přijal místo odborného asistenta v Ústavu tělovýchovného lékařství LF UK v Praze, o jehož vznik se zasloužil v ministerských službách.

Roku 1954 přešel H. na plzeňskou pobočku LF UK (od 1959 samostatná fakulta UK se sídlem v Plzni) a stal se tam vedoucím katedry tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství, později Ústavu tělovýchovného lékařství, na jehož tradici dnes navazuje Ústav sportovní medicíny a aktivního zdraví LF UK v Plzni. H. řídil ústav až do 1973. Po obhajobě habilitačního spisu Úrazy v tělesné výchově a problémy jejich prevence (knižně s P. Sobotkou, 1963) byl jmenován docentem vnitřního a tělovýchovného lékařství. H. se zabýval též funkčními zkouškami a kardiologií (zkoumal srdce československých vytrvalostních běžců). 1966 obhájil kandidátskou disertační práci (CSc.) na téma Vliv sportu na velikost a tvar srdce. Podílel se na publikacích v oboru československé a světové tělovýchovy, např. Tělovýchovné lékařské praktikum (s M. Přibilem, 1968; 2. vyd. s M. Přibilem a J. Novákem, 1972) či Úvod do fysiologie tělesných cvičení (s V. Krutou a V. Seligerem, 1954). Byl autorem nebo spoluautorem vysokoškolských učebnic Hygiena tělesné výchovy mládeže (1947, 1954, 1956), Tělovýchovné lékařství. 1. díl (s J. Králem a V. Krutou, 1952), Hygiena tělesné výchovy (s L. Schmidem a M. Přibilem, 1967) ad. Zasedal v redakčních radách časopisů Acta Universitatis Carolinae Medica či Plzeňský lékařský sborník. H. redigoval Referátový výběr z tělovýchovného lékařství, který začal vycházet z jeho podnětu. Přispíval do zahraničních časopisů (např. Medizin und Sport, Sportarzt und Sportmedizin), publikoval v populárně-naučných periodikách (např. Vesmír). Prosadil se jako historik medicíny; zhruba třetinu z téměř sto sedmdesáti odborných pojednání věnoval dějinám lékařství. Zajímal se o význačné lékaře 19. století z českých zemí. Pro české prostředí objevil prof. Josefa Škodu, spjatého s Lékařskou fakultou Vídeňské univerzity, a jeho bratra Františka Škodu, lékaře a politika spjatého s Plzní. Psal o cholerových epidemiích v dějinách, editoval dílo Jana Evangelisty Purkyně. Stál u zrodu plzeňské pobočky Československé společnosti pro dějiny věd a techniky při ČSAV a 1955–58 zastával funkci jednatele všeobecné sekce Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně v Plzni.

Byl aktivním sportovcem. Angažoval se v tělovýchovném hnutí (zdravotník Československé atletické amatérské unie, jednatel a člen výboru Československé společnosti tělovýchovného lékařství /ČSTL/, člen Mezinárodní federace sportovní medicíny /FIMS/, Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport /SVTVS/ a zdravotní složky ČSTV). Přednášel v kurzech pro tělovýchovné lékaře, trenéry, cvičitele, instruktory apod., sestavoval cvičební příručky. Obdržel řadu tělovýchovných vyznamenání, mj. uznání I. stupně za dobrovolnou činnost v oblasti rozvoje tělesné výchovy v Československu. H. patřil k zakladatelům moderního tělovýchovného lékařství nejen v Československu, ale i ve světě.

Vojtěch Szajkó

Dílo

výběr: Český jazyk ve vývoji našeho lékařství, in: ČLČ 82, 1943, č. 3, s. 84–88; Pěstní zápas ve starověkém Řecku a Římské říši z hlediska lékaře, in: tamtéž 110, 1971, č. 22, s. 520–524; Novější poznatky o životě a díle Josefa Škody, in: tamtéž 110, 1971, č. 25, s. 588–591; Problém světových vytrvalostních výkonů běžeckých po zkušenostech ze Zátopkova treningu, in: Plzeňský lékařský sborník, sv. 1, 1956, s. 99–103; První cholerová epidemie v Čechách 1830–1831 a působení Josefa Škody, in: tamtéž, sv. 27, 1966, s. 127–143; Studium Josefa Škody na lékařské fakultě ve Vídni 1825–1831, in: tamtéž, sv. 31, 1968, s. 131–148; Josef Škoda v konkursu na profesuru v Innsbrucku roku 1834, in: tamtéž, sv. 36, 1971, s. 143–148; První cholerová pandemie v letech 1817–1838, in: Praktický lékař 51, 1971, č. 5, s. 183 až 185; Tělesná výchova mládeže očima lékaře. Fysiologie–hygiena–chirurgie (s L. Schmidem), 1943, 1946, 1950; Biologický podklad vytrvalostních výkonů světového rekordmana Zátopka (s M. Kremerovou), 1952; Úrazy při kopané, 1955 (ed.); Změny funkčního stavu jednorázovým tělesným cvičením, in: Teorie a praxe tělesné výchovy 11, 1963, č. 8, s. 377–380; Základy metodiky léčebné a zvláštní tělesné výchovy (s M. Přibilem), 1965; Jan Evangelista Purkyně. Sebrané spisy, sv. VI – IX, 1954, 1958, 1960, 1965 (ed. s V. Krutou).

Literatura

ČBS, s. 230
Tomeš 1, s. 502
Z. Kavan, Padesát let MUDr. Z. H., in: Plzeňský lékařský sborník, sv. 12, 1960, s. 166
nekrology: L. Schmid, Doc. MUDr. Z. H., CSc., zemřel, in: ČLČ 112, 1973, č. 12, s. 383
V. Kruta, Zemřel doc. dr. Z. H., CSc., in: Praktický lékař 53, 1973, č. 10, s. 406
V. Seliger, Za doc. MUDr. Z. H., CSc., in: Teorie a praxe tělesné výchovy 21, 1973, č. 4, s. 224
encyklopedie.plzen.eu (stav k 30. 11. 2022)
https://www.medvik.cz/bmc/view.do?gid=511419&type=2 (s literaturou, stav k 30. 11. 2022)
https://utl.lf1.cuni.cz/historie-ustavu (stav k 30. 11. 2022).

Prameny

AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Karlín (Kostel sv. Cyrila a Metoděje), matrika nar. (1907–1911), sign. KAR N16, fol. 198

Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, Matrika doktorů UK IX. (1934–1937), inv. č. 9, s. 4357
Archiv města Plzně, osobní fond.

Reference