HORSKÝ Rudolf 1914–2001

	Rudolf HORSKÝ
Datum narození	4. 12. 1914
Místo narození	Vamberk
Datum úmrtí	4. 8. 2001
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎; Náboženský publicista‎; Pedagog‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 94–95. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69799

HORSKÝ, Rudolf (pův. jm. Rudolf Hovádek), * 4. 12. 1914 Vamberk, † 4. 8. 2001 Praha, husitský teolog a biskup, pedagog, esperantista

Pocházel z chudé rodiny. Od 1925 navštěvoval reálné gymnázium v Hradci Králové, 1933 maturoval v České Třebové. 1934 složil zkoušku z latiny na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a začal studovat teologii v Praze na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě, současně se věnoval filozofii na Filozofické fakultě UK. 1938 absolvoval a patriarchou Gustavem Adolfem Procházkou byl vysvěcen na kněze Církve československé (husitské). 1939 se oženil s Annou, roz. Boučkovou, s níž měl tři dcery. Už jako dvaadvacetiletý jáhen vyučoval v Praze náboženství (Dejvice, Bubeneč, Smíchov, Vokovice) a současně působil v duchovní správě (Dejvice, Žižkov, Tmaň /u Berouna/, Dobříš, Přerov nad Labem); během druhé světové války pomáhal členům tamních náboženských obcí překonávat útrapy. Po válce krátce působil jako pražský diecézní tajemník, navštěvoval další přednášky na FF UK a obhájil disertační práci z teologie (ThDr. 1947). V letech 1947–50 zastával místo přednosty duchovní péče o děti při Ústřední radě Církve československé (CČS). 1950 byl jmenován řádným profesorem na nově ustanovené Husově československé bohoslovecké fakultě, 1951 zvolen biskupem ostravské diecéze CČS a v září téhož roku se do Ostravy odstěhoval. Po dvou letech se vrátil na katedru praktické teologie do Prahy. Zároveň působil jako farář v Dobříši, Přerově nad Labem a později v Praze-Záběhlicích a na Spořilově. Když 1961 vážně onemocněl vedoucí katedry praktické teologie Otto Rutrle, stal se H. jeho nástupcem. Organizoval dálkové studium, vedl přípravné kurzy, přednášel na laických kurzech a na domácích i zahraničních konferencích. Zúčastňoval se mezinárodních konferencí a setkávání esperantistů, kde konal i esperantské bohoslužby. 1968 byl zvolen děkanem Husovy československé bohoslovecké fakulty. Po 1980, kdy školu opustil, ještě vypomáhal jako farář v Praze-Spořilově. H., kterého přivedla ke studiu církevní praxe tíživá sociální situace rodiny během dlouhotrvající otcově nemoci, měl nezastupitelný podíl na přípravě tzv. nedělních škol pro děti a mládež. Organizoval a rozvíjel duchovní péči, promýšlel její formy, připravoval materiály, získával spolupracovníky a podílel se na formulování základních pastoračních směrnic. Zanechal obsáhlé teologické dílo, jeho přínos však zůstal především v praktickém uvádění teologie do života církve.

David Tonzar

Dílo

výběr: Jak pracovat s mládeží, 1941; Sebezapření jako sociální zásada, 1946; Dítě v živé církvi, 1947; Rodina – škola – sbor – pilíře výchovy (doktorská disertace), 1947, 1948; Pilíře mravnosti, 1949; Ze života prvotní církve, 1949; Ježíš Pastýř, 1950; Naše liturgie, 1950; Jak pracovat s dětmi, 1951; Úvod do katechetiky, 1955; Bohoslužebné předměty a symboly, 1963; Výbor ze zákonů, nařízení a sněmovních usnesení ve věcech náboženských a církevních, 1965; Jak poskytujeme svátost útěchy nemocným v CČS, 1966; U bran Písma, 1968; Cesta ke světlu, 1970; O svátostech a o křesťanském pohřbu s připojením pohřebních kázání, 1976; Cesta – otázky a odpovědi, 1979.

Literatura

Tomeš 1, s. 502–503
M. Salajka, Profesoru ThDr. R. H. k jeho 65. narozeninám, in: Theologická revue Církve československé husitské 12, 1979, č. 6, s. 161
A. Lukešová, Náš rozhovor s bratrem profesorem R. H., in: Český zápas 75, 1995, č. 3, s. 4
D. Tonzar, Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a Církev československá husitská, 2002, s. 109–112
Biografický slovník Církve československé husitské, M. Jindra – M. Sladkowski (eds.), 2020, s. 166–167 (s bibliografií, literaturou, foto)
cs.wikipedia.org (s dílem a literaturou, stav k 31. 10. 2022).

Reference