ARNOLD von Hückeswagen 1189/1190-?1240
| ARNOLD von Hückeswagen | |
 | |
| Narození | 1189 nebo 1190 |
|---|---|
| Místo narození | hrad Hückeswagen u Düsseldorfu (Německo) |
| Úmrtí | po 1240 |
| Místo úmrtí | Starý Jičín |
| Povolání |
Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ Náboženský nebo církevní činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 122-123 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39567 |
ARNOLD von Hückeswagen, * 1189 nebo 1190 hrad Hückeswagen u Düsseldorfu (Německo), † po 1240 Starý Jičín, rádce, diplomat Přemysla Otakara I. a Václava I.
Nejmladší syn hraběte Jindřicha von H., poprvé v pramenech doložen 1208 v listinách z Dolního Porýní a kolínských arcibiskupů. V souvislosti s dějinami českých zemí byl zmíněn jako vyslanec Přemysla Otakara I. na dvoře anglického krále Jindřicha III. 1227–28 zastupoval českého krále na westminsterských jednáních o svatbě Přemyslovy dcery Anežky s Jindřichem III. Do Čech se vrátil 1228 s poselstvem Přemysla Otakara I. Ještě za vlády Přemysla, nebo už jeho syna Václava I., se usadil na Novojičínsku a Příborsku. S jeho osobou je spojováno založení Starého Jičína. Po A. smrti se jeho moravské panství rozpadlo, přestože tam zůstali jeho dědicové, syn Franko a vnuk Jindřich, k němuž se, již jako leníkovi olomouckého biskupa, pojí počátky stavby hradu v Hukvaldech. A. zůstal diplomaticky činný i za svého pobytu na Moravě. Objevil se jako svědek na listinách moravského markraběte Přemysla. Po 1240 se v písemných pramenech dále neobjevuje. Počátkem 14. století hrabata v. H. na Moravě již nesídlila.
L: BL 1, s. 26; W. Blankertz, Schloß Hückeswagen, in: Bergischer Volksbote, Juli 1940; Geschichte der Grafschaft Hückeswagen, in: Bergischer Volksbote, 1935; OSN 2, s. 765; P. Ziegler, Die Grafen von Hückeswagen in Mähren. Ein Beitrag zur Siedlungsgeschichte Nordmährens, in: Zeitschrift für Geschichte und Landeskunde Mährens 45/1943, s. 1n., 81n., 141n.; V. Novotný, České dějiny 1/3, 1928, s. 577, 877; J. Žemlička, Počátky Čech královských 1198–1253, 2002, s. 241, 359, 377.
Eva Doležalová