DEXLER Hermann 1866–1931

Hermann DEXLER
Narození	10. 5. 1866
Místo narození	Teesdorf u Vídně (Rakousko)
Úmrtí	9. 5. 1931
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Zoolog‎ Lékaři‎ Veterinář‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 189-190
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45435

DEXLER, Hermann, * 10. 5. 1866 Teesdorf u Vídně (Rakousko), † 9. 5. 1931 Praha, veterinář, epidemiolog

Narodil se v rodině veterinárního inspektora Josefa D. Po ukončení gymnázia nastoupil jako civilní posluchač Vojenského veterinárního institutu ve Vídni, studium ukončil 1888. Praktikoval v Leobenu (Štýrsko) jako státní veterinární lékař, 1896–98 působil pod H. Schindelkou jako asistent na Institutu pro patologii, terapii a epidemiologii a veterinární kliniky Vysoké školy veterinární medicíny ve Vídni, současně se intenzivně podílel na činnosti Institutu pro anatomii a fyziologii centrálního nervového systému Vídeňské univerzity pod významným neuroanatomem a psychiatrem H. Obersteinerem, což významně ovlivnilo jeho další výzkumnickou činnost.

Ve Vídni se habilitoval 1898 v oboru histologie a embryologie, téhož roku byl povolán na pražskou německou univerzitu jako mimořádný profesor (ordinariát 1925) pro epidemiologii a jako ředitel místního Veterinárního institutu. Zprvu se věnoval především průlomovým neuroanatomicko-patologickým studiím poruch domácích zvířat, např. tzv. jankovitosti u koní. 1901 společně s parazitologem L. Freundem odjel za finanční podpory Společnosti pro podporu německého umění, vědy a literatury v Čechách na delší studijní cestu do Austrálie, jejímž cílem bylo získat především anatomický materiál pro studium do té doby málo prozkoumaného mořského savce z řádu sirén, dugonga (Dugong dugon). O své cestě poutavě referoval v časopise Lotos. D. zkoumal toto zvíře také z komparativně-fylogenetického hlediska.

Světový primát D. náleží v integraci poznatků neuroanatomie a veterinární medicíny. Podílel se na vytváření takřka všech velkých veterinárních kompendií vyšlých po 1900 ve středoevropském prostoru. Jeho poznatky z oblasti neuropatologie domácích zvířat zasáhly i do vývoje psychiatrie (citován např. Kraepelinem). V předválečné době se také angažoval v aféře domněle mluvících a počítajících elberfeldských koní, kdy stanul v čele vědecké opozice vůči antropomorfním schopnostem těchto zvířat. V zoopsychologických pracích anticipoval řadu pozdějších poznatků etologie (K. Lorenz, N. Tinbergen). Významně se též angažoval v otázkách veřejné hygieny a sanitárních opatření.

Založil časopis Das Tierärztliche Archiv (1921; později Prager Archiv für Tiermedizin und vergleichende Pathologie) s cílem integrovat německy hovořící veterináře v ČSR. Podílel se na činnosti učené společnosti Lotos. Zastával řadu veřejných funkcí (člen Zemské sanitární komise pro Čechy, člen zkušební komise pro lékaře ve veřejné službě, vrchní vojenský veterinární lékař). Byl vyznamenán řádem Františka Josefa, titulem dr. h. c. vysokých veterinárních škol v Budapešti a Vídni.

D: výběr: Die Nervenkrankheiten des Pferdes, Leipzig – Wien 1899; Gefahr verdorbener animalischer Nahrungsmittel, 1902; Österreichische Sanitätsgesetze (s A. Netolitzkym), Wien 1907; External morphology of the dugong (s L. Freundem), in: American Naturalist 40, 1906; Der heutige Stand der Lehre vom tierischen Gebaren (Tierpsychologie), in: Lotos 69, 1921, s. 83 až 126; příspěvky ve veterinárních kompendiích, např. W. Ellenberger (ed.), Lehrbuch der vergleichenden Physiologie der Haussäugetiere, Berlin 1920; E. Föhner (ed.), Lehrbuch der klinischen Untersuchungsmethoden für Tierärzte und Studierende, Stuttgart 1923; bibliografie in: Prager Archiv für Tiermedizin und vergleichende Pathologie 6, 1926, s. 1–6.

L: nekrolog: Prager Archiv für Tiermedizin und vergleichende Pathologie 11, 1931, s. 143–145; Prager Tagblatt 12. 5. 1931; Wiener Tierärztliche Wochenschrift 19, 1932 (foto); J. Scherer, Die Deutsche Karl-Ferdinands-Universität, 1889, s. 376–377; Kürschners Deutscher Gelehrten-Kalender, Berlin 1925, 1926, 1931 (s bibliografií); NDB 3, s. 690; BL 1, s. 244; Tomeš 1, s. 233; BLDMF, s. 54; Koerting, s. 255; E. Dahme, Neuroscience and veterinary medicine, in: Deutsche tierärztliche Wochenschrift 101, 1994, s. 423–425; J. Peiffer, Hirnforschung in Deutschland 1849 bis 1974: Briefe zur Entwicklung von Psychiatrie und Neurowissenschaften sowie zum Einfluss des politischen Umfeldes auf Wissenschaftler, Berlin 2004, s. 36, 72, 76, 313, 314, 1065 (biografie), 1136, 1138.

P: Archiv UK Praha, fond Německá lékařská fakulta Praha (osobní složky); Německá univerzita, rektorát K. 2; NA Praha, fond Presidium místodržitelství 1891–1900 K. 2234; Historisches Archiv der Veterinärmedizinischen Universität Wien, VMA–16320, 10127, 15798, 14402.

Marco Stella