HAY Leopold Jan 1735–1794

	Leopold Jan HAY
	;
Datum narození	22. 4. 1735
Místo narození	Fulnek
Datum úmrtí	1. 6. 1794
Místo úmrtí	Chrast (u Chrudimi)
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎; Osvětový nebo veřejný činitel‎
Významnost	B
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 373–374. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47072

HAY, Leopold Jan, * 22. 4. 1735 Fulnek, † 1. 6. 1794 Chrast (u Chrudimi), královéhradecký biskup

Jediný syn z šesti dětí vrchního správního úředníka. 1751–53 studoval teologii a filozofii v Olomouci, 1758 byl vysvěcen na kněze. Působil jako sekretář olomouckého biskupa Leopolda Egkha a jeho nástupce Maxmiliána Hamiltona. V kariéře mu pomohlo i to, že byl švagrem Josefa Sonnenfelse, profesora vídeňské univerzity a vlivného rádce císařovny Marie Terezie. 1770 se H. stal děkanem kapituly v Kroměříži, od 1775 působil jako probošt kapituly v Mikulově a byl povýšen do rytířského stavu. 1777 ho Marie Terezie jmenovala do čela dvorské komise, která se řadou reorganizačních opatření a díky H. umírněnému postupu podílela na uklidnění náboženských nepokojů na Valašsku. 1780 byl jmenován královéhradeckým biskupem, vzápětí potvrzen papežem, svěcení přijal 1781 ve Vídni.

H. patřil k obdivovatelům císaře Josefa II., stoupencům osvícenství a zednářského hnutí. Ve východních Čechách dokázal čelit odlivu věřících k nekatolickým církvím. Uvítal vydání tolerančního patentu, s jeho obsahem byl srozuměn a jako jeden z mála biskupů v monarchii jej podporoval. 1781 zveřejnil cirkulář ke kněžím své diecéze, v němž obsah patentu vysvětloval, informoval o podmínkách jeho provádění a vybízel duchovenstvo k náboženské snášenlivosti vůči věřícím jiného vyznání. O náboženskou toleranci usiloval také listem adresovaným městské radě v Chrudimi. H. se sice neztotožnil s rušením klášterů nebo snížením počtu kanovníků hradecké kapituly, ale k otevřenému protestu se neodhodlal.

V duchu moderních zásad se zajímal o hospodářskou prosperitu kraje, podporoval rozvoj zemědělství, do vedení panství dosazoval schopné úředníky. Pečoval o rozkvět školství a věnoval se sociálním otázkám. Hluboce vzdělaný H. kolem sebe soustředil okruh předních umělců a vědců. Přátelil se např. s Josefem Dobrovským, kterého 1786 vysvětil na kněze, stýkal se s Gelasiem Dobnerem nebo Františkem Faustinem Procházkou. 1787 dal vybudovat bohoslovecký seminář a založil minoritský klášter v Hradci Králové, následujícího roku nechal barokně upravit královéhradeckou katedrálu Sv. Ducha.

H. se řadil k obratným diplomatům a k duchovním, kteří, vedeni principy osvícenství, nepodporovali vnější okázalost, o to víc však oceňovali hloubku a morální hodnoty víry a humanismu. Byl pohřben v biskupské hrobce v Chrasti.

Eva Novotná

Dílo

výběr: Unterweisung des Hochwürdigsten Herrn Bischofs von Königgrätz, für den löblichen Stadtrath zu Chrudim, über die in Toleranzsachen erlassenen allerhöchsten Verordnungen, Wien–Prag 1782; Korespondence J. L. H., Josefa Františka Hurdálka a Augustina Zippa s Josefem Dobrovským, P. Křivský (ed.), 1970, s. 133–168.

Literatura

Wurzbach 8, s. 103–106
RSN 3, s. 578
OSN 10, s. 999–1000
W. Müller, J. L. von H. Ein Biographischer Beitrag zur Geschichte der Josephinischen Politik, Wien 1892
V. Řezníček, J. L. H. Vypsání jeho života a působení, 1915
BL 1, s. 562
Slezsko 4, s. 44 (s další literaturou)
E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648–1803, Berlin 1990, s. 177–178
J. Pleskot, Osvícený biskup J. L. H. – Církevní a náboženský reformátor? (Příspěvek k dějinám osvícenství v Mezinárodním roce tolerance), in: Sborník prací FF Ostravské univerzity. Historie 3, 1995, s. 135–141
M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 103–106
M. Mičo, Příspěvek k dějinám tolerance a náboženské svobody. J. L. von H., biskup královéhradecký (1735–1794), in: Studia theologica 7, 2005, č. 2 [20], s. 33–45
J. Croÿ, Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence, 2014, rejstřík
D. Novotný, Spory o náhrobky biskupa H. a kanovníka Venuta u kostela v Chrašicích, in: Chrudimské vlastivědné listy 27, 2018, č. 6, s. 5–9
28, 2019, č. 1, s. 11–12.

Prameny

V. Petera, Géniové církve i vlasti 1 (rkp. v knihovně Katolické teologické fakulty UK, Praha), dostupné též na: http://www.cdct.cz/petera/data/dil.I/pet.287.jpeg (stav k 30. 7. 2019).

Reference