Zobrazení zdroje stránky BOUDYŠ Jan 13.2.1897-19.6.1972

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan BOUDYŠ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 13.2.1897
| místo narození = Poušť-Záhornice u Poděbrad
| datum úmrtí = 19.6.1972
| místo úmrtí = Jičín
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
48- Politický publicista
63- Spisovatel

| jiná jména = 
}}

'''BOUDYŠ, Jan''' ''(pseud. Ivo Budislav), * 13. 2. 1897 Poušť-Záhornice u Poděbrad, † 19. 6. 1972 Jičín, učitel, básník''

Otec Václav B. a matka Marie pocházeli ze Stříhova u Městce
Králové. B. se narodil jako nejmladší ze čtyř synů, z nichž
dva v mládí tragicky zemřeli. Vychodil obecnou a měšťanskou
školu v Městci Králové a odešel za studiemi na učitelský
ústav v Kutné Hoře. Tam v osmnácti letech po maturitě
1915 narukoval do první světové války k zeměbraneckému
pluku č. 10 do tyrolského městečka Wattenau, odkud byl
pak odvelen na ruskou frontu. Jako raněný se vrátil do Čech
a dlouhodobě se léčil v Praze. Za nemoci se zasnoubil se sestrou
malíře Václava Špály Annou. V nemocnici se nakazil
oční chorobou (trachomem), s níž byl hospitalizován v motolské
a v břevnovské nemocnici. Po skončení války, kdy byl
v důsledku onemocnění superarbitrován jako válečný invalida,
nemohl nastoupit místo učitele. 1920 se oženil a teprve
pak začal učit ve Starých Benátkách a v Hřivně. 1923 byl
ustanoven učitelem v Březně v okrese mladoboleslavském,
kam dojížděl ze Sobotky, kde bydlel tehdy s rodiči a s manželkou
v jejím domku. 1924 vstoupil do sociálně demokratické
strany a do Volné myšlenky. 1928 se po smrti matky
přestěhoval do Března. Tam vedl biograf, obecní kroniku
a knihovnu a přispíval do levicově orientovaného tisku. Stal
se zakládajícím členem Družstevní práce. 1933 vydal v Plzni
svou prvotinu ''Jiskření tmy''. Představil se jako básník nálad
a tichých zážitků, křehké lyriky a tlumených symbolů.
Druhá sbírka ''Píseň života'' (1936) přinesla vyzrálou mužnou
lyriku a motivy rodné krajiny. Ve třetí sbírce citově prosté
poezie z Polabí akcentoval témata domova, země a člověka
(''Zvěstování'', 1940). Básně věnoval F. Šrámkovi, s nímž ho
pojilo životní přátelství. Za okupace se zapojil do ilegálního
hnutí prostřednictvím svého bratra Josefa. Po osvobození
oslavoval ve verších Rudou armádu, 1945 vydal báseň ''Zpěv''
''země'' v knize ''K poctě zbraň praporu''. 1946 působil jako knihovnický
inspektor ve Varnsdorfu, nakonec učil v Sobotce.
Od 1955 (do důchodu 1958) žil v Sobotce.
Psal i verše a říkanky pro děti, články pro krajské a vlastivědné
časopisy. V rukopise zůstal román ''Mládí'', který se při
likvidaci nakladatelství Grafická Unie ztratil.

'''L:''' V. Kozák (ed.), Pojizeřím k Labi, 1940, s. 154; Kulturní adresář, 1936;
LČL 1, s. 281n.; 3/2, s. 1402; KSN 1, s. 59.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha.

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1897]]
[[Kategorie:Poušť]]
[[Kategorie:1972]]
[[Kategorie:Jičín]]