Zobrazení zdroje stránky BOREK Vlastimil 23.12.1886-21.12.1952

{{Infobox - osoba
| jméno = Vlastimil BOREK
| obrázek = Borek Vlastimil portret.jpg
| datum narození = 23.12.1886
| místo narození = Karlín (Praha)
| datum úmrtí = 21.12.1952
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 48- Politický publicista<br />64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 57-58
}}

'''BOREK, Vlastimil''' ''(též Vlasta), * 23. 12. 1886 Karlín (Praha), † 21. 12. 1952 Praha, novinář, překladatel, vydavatel, politický pracovník''

Narodil se v rodině karlínského uzenáře. 1905 maturoval
na žižkovské reálce a 1912 absolvoval strojnické oddělení
České vysoké školy technické, kde získal titul ing. Za roční
vojenské služby u námořnictva v Pulji (Pula) byl 1910 odsouzen
k desetiměsíčnímu vězení za antimilitaristickou agitaci.
V době středoškolských studií se naučil německy, rusky,
francouzsky a španělsky. Od 1905 byl činný v anarchistickém
hnutí, pro časopis ''Práce'' překládal díla P. A. Kropotkina,
E. Recluse, P. J. Proudhona aj. a vedl rubriku ''Obzory'', zpravující
o revolučním dění v Evropě. Současně se zapojil do
okruhu Olšanské vily S. K. Neumanna. 1912–14 pracoval
v karlínských strojírnách. Politicky se angažoval nejprve ve
Federaci českých anarchistů, později s B. Vrbenským, T. Bartoškem
a M. Káchou spoluzaložil Federaci českých anarchistů-
komunistů na stranickém principu, která se ideově hlásila
k učení P. Kropotkina. Působil mezi severočeskými horníky
a ve sdružení Volná škola, řídil vydavatelství Solidarita
a tiskové orgány anarchokomunistů ''Hornické listy'', ''Proletář'',
''Kalendář Proletáře'' a ''Zádruha''. Psal tam původní příspěvky
a publikoval překlady ruských, francouzských a španělských
anarchistů (např. stati M. Bakunina, P. Kropotkina či F. Ferrerovu
práci ''Obrození školy''), díla často nepodepisovaná a zabavovaná
cenzurou. Po vypuknutí první světové války vydalo
pražské policejní ředitelství 24. 9. 1914 zatykač na představitele
anarchokomunistů a národně sociálních antimilitaristů
a 25. 9. je zatklo. B. byl jako státu nebezpečný internován
v táboře Göttersdorf (Boleboř) u Chomutova. Po červencové
amnestii 1917 byl poslán k trestnému oddílu na jihovýchodní
frontu, kde utrpěl zranění. Do konce války žil a politicky
působil opět v Praze. Na počátku roku 1918 navázal spojení
s B. Vrbenským, M. Káchou, S. K. Neumannem, T. Bartoškem
a manželi Štychovými, podílel se na obnově anarchokomunistické
federace a na jaře 1918 podpořil její sloučení
s národně sociální stranou v Českou stranu socialistickou.
V jejím rámci redigoval periodika ''Mladý průkopník'', ''Socialistický''
''bezvěrec'' a ústřední deník ''České slovo''. Spolupracoval na
sestavení trojjazyčného letáku pražské Socialistické rady k vojákům
z 15. 10. 1918 a výrazně se angažoval na přípravách
vzniku samostatného československého státu. Hájil myšlenky
anarchismu jako sociální svobody, vydal brožury o Kropotkinovi
(1920) a Bakuninovi (1921) a překládal jejich práce. Pro
nesouhlas se zákonem na ochranu republiky byli 1923 bývalí
anarchisté ze strany vyloučeni, založili Nezávislou socialistickou
stranu a 1925 fúzovali s KSČ. B. vedl orgán nezávislých
''Socialista'', od 1925 časopis ''Maják'', dlouhodobě ''Socialistickou''
''knihovnu Solidarita'', 1928–37 působil jako zahraničněpolitický
redaktor ''Rudého práva'', 1930–33 jako odpovědný redaktor
''Meztiskoru'', 1931–32 rovněž jako odpovědný redaktor
''Tvorby''. 1933–37 byl prvním šéfredaktorem ''Haló novin''.
Od 1924 byl členem předsednictva Společnosti pro kulturní
a hospodářské sblížení s novým Ruskem, 1937–39 jejím tajemníkem
a odpovědným redaktorem revue ''Praha-Moskva''.
Po německé okupaci emigroval do SSSR, 1942–45 pracoval
jako tiskový tajemník vyslanectví ČSR, 1943–45 byl sekretářem
redakce ''Československých listů'' a podílel se na činnosti
českého vysílání moskevského rozhlasu. Po návratu do osvobozené
vlasti se mu otevřela cesta k politické kariéře. Působil
na ministerstvu zahraničních věcí, 1945–48 jako přednosta
tiskového odboru, 1949–52 jako náměstek ministra. Od září
1945 zasedal v lektorské radě ÚV KSČ.

B. žurnalistická a překladatelská činnost čerpala z jeho dlouhodobé
práce v českém anarchistickém hnutí. Soustředil se
zejména na antimilitaristickou a proticírkevní osvětu. Svůj
pacifismus, antiklerikalismus a materialismus projevoval ve
všech novinových článcích. Jako překladatel se uvedl časopiseckými
a knižními překlady anarchistických, zvláště ruských
autorů, jako první přeložil Leninovu práci ''Proletářská''
''revoluce a renegát Kautsky'' (1928), orientoval se i na sovětskou
politicko-historickou literaturu. Na popud B. Mathesia překládal
v 30. letech klíčová díla sovětské prózy (Šolochovův
''Tichý Don'', Gorkého ''Matku'', knihy V. Katajeva, J. Janovského,
B. Jasenského, K. Paustovského aj.) a stal se propagátorem
metody socialistického realismu. Po válce byl členem
redakčních rad Malé a Velké knižnice marxismu-leninismu
a Leninových a Stalinových sebraných spisů. Užíval též pseudonym
Vladimír Bolek a šifru Vl. B.

Od 1920 byl ženatý s Heddou Pražákovou-B. (* 1898), překladatelkou
z ruštiny. Jejich jediný syn Ivan zahynul jako
příslušník československé vojenské jednotky na frontě druhé
světové války. B. podlehl srdeční mrtvici, pohřben byl v Praze-
Strašnicích.

'''D:''' bibliografie in: LČL 1, s. 274.

'''L:''' F. J. Havelka, Zápisky z vyhnanství, 1919, passim; OSND 1/1, s. 683;
J. Rybák, S orlími křídly, 1954, nestr.; MČE 1, s. 518; J. F. Franěk, Bohumil
Mathesius, 1963, s. 73; DČŽ 1, s. 250; ČBS, s. 60; PSD 1, s. 57; PSN 1,
s. 249; Kolář Elity, s. 215n.; Knapík, s. 56; J. Vopravil, Slovník pseudonymů
českých a slovenských spisovatelů, 1973, s. 415; L. Štoll, Socialismus
a osobnosti, 1974, s. 180n.; J. Tůma, Bohuslav Vrbenský, 1980, passim;
E. Goldstücker, Vzpomínky 1945–1968, 2005, s. 65; LČL 1, s. 273; Tomeš
1, s. 118.

'''P:''' fragment v Archivu MZV ČR, Praha; Biografický archiv ÚČL, Praha.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/273232 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera, Roman Vondra

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:1886]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1952]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Borek Vlastimil Zaduha.jpg|Bohuslav Vrbenský, Luisa Landová-Štychová, Vlastimil Borek, Vladislav Klement - redakce anarchistického časopisu Zádruha v létě 1914
</gallery>