GELNAR Jaromír 19.1.1931-25.10.1990

Jaromír GELNAR
Narození	19.1.1931
Místo narození	Ostrava
Úmrtí	25.10.1990
Místo úmrtí	Havířov
Povolání	54- Etnograf
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=74974

GELNAR, Jaromír, * 19. 1. 1931 Ostrava, † 25. 10. 1990 Havířov, etnomuzikolog, hudebník, rozhlasový pracovník

Maturoval na reálném gymnáziu ve Slezské Ostravě. Od mládí se učil hrát na klavír a na varhany, studoval hudební teorii u J. Kvapila. Chtěl se věnovat hudbě, ze zdravotních důvodů se však musel této kariéry zříci. 1955 absolvoval hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě MU v Brně diplomovou prací Lidová nástrojová hudba na Rožnovsku (Příspěvek k monografii moravského Valašska). Pracoval v ostravském rozhlasu jako hudební redaktor (1955–56), poté do 1975 působil jako aspirant a vědecký pracovník v brněnském oddělení Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV (ÚEF), kde 1963 obhájil kandidátskou disertační práci Východomoravský tanec starodávný a jeho vztah k příbuzným typům slovanským. 1975 se vrátil do ostravského rozhlasu na místo hudebního redaktora, dramaturga a hudebního režiséra. Mnoho času zasvětil budování rozhlasového zvukového archivu, v němž se soustřeďovaly nahrávky autentických nositelů i interpretů a folklorních hudebních těles. Této činnosti se věnoval i na akademickém pracovišti, kde vybudoval zvukový archiv pořízený na profesionálním zvukovém zařízení. Shromáždil stovky hodin nahrávek autentického hudebního folkloru z Moravy, Slezska a moravsko-slovenského pomezí. Zdokumentoval mj. hru posledních lidových instrumentalistů v tradiční nástrojové sestavě gajdy a housle (v podání gajdoše P. Zogaty a hudce P. Krenželoka z Hrčavy), o níž napsal rovněž odborné studie (Radostná země 1958; kapitola o lidové hudbě v monografii Těšínsko 4 /s O. Sirovátkou/, 2002, s. 11–82). Usiloval o zpřístupnění zvukových záznamů pro širokou veřejnost. Středem jeho zájmu se stala zvláště goralská kultura Těšínska, Oravy a přilehlé části Polska. Kromě nahrávek, které vyšly na gramofonových deskách nebo které G. využil v rozhlasových relacích, pořídil 1966 unikátní záběry průběhu tradiční lidové svatby v obci Suchá Hora na Oravě. Sestřih vydal 1968 na gramofonové desce pod názvem Svatba v Suché Hoře. Na brněnském pracovišti ÚEF spolupracoval s K. Vetterlem na vytvoření lístkového hudebního katalogu lidových písní založeného na analýze metrorytmické stavby.

V rámci světové organizace International Folk Music Council (dnes International Council for Traditional Music) se zúčastnil teoretických jednání (s odborníky z Rakouska, Maďarska a Polska a dalších zemí) věnovaných katalogizování.

Zabýval se také romskou hudbou, a to folklorem olašských i usedlých Romů. Pořídil četné zvukové záznamy zejména v Ostravě a na východním Slovensku. Spolupracoval s Evou Davidovou, která se soustředila na slovesnou stránku romských písní. Jejich společným výstupem se stala studie Tradiční i současný romský (cikánský) písňový folklór (in: ČL 76, 1989, s. 39–46) a gramofonová deska Romane giľa (1974). Po stopách L. Janáčka se vydal na východní Moravu do Březové pod Lopeníkem, kde podobně jako o několik desetiletí předtím slavný skladatel studoval rytmickou stavbu táhlých písní. Kromě nahrávek ženského skupinového zpěvu zpracoval k tomuto projektu teoretickou práci K typologii táhlé písně v západních Karpatech, která byla uveřejněna 1974 v Českém lidu.

G. věnoval velkou pozornost popularizaci lidové hudby. V době působení na brněnském pracovišti ČSAV připravoval četné rozhlasové relace do cyklu Cesty za folklorem, v této činnosti pokračoval i v ostravském rozhlasu. Spolupracoval s Lidovou konzervatoří v Ostravě při přípravě kursu hry na gajdy, upravoval lidové písně, byl uměleckým vedoucím vokální skupiny sester Žabkových, připravoval školení pro soubory, semináře pro vedoucí cimbálových muzik. V osmdesátých letech se podílel na pořádání národopisných slavností v Dolní Lomné a na tvorbě pořadů pro tento festival. Pro širokou veřejnost vydal Národní zpěvník (od 1965 deset vydání), v němž uveřejnil výběr českých, moravských, slezských a slovenských lidových písní se značkami pro akordický doprovod.

D: výběr: Slezské písně z Třinecka a Jablunkovska (s O. Sirovátkou), 1957; K otázkám písňové katalogizace nápěvů (s K. Vetterlem), in: Zprávy Společnosti československých národopisců při ČSAV a Slovenské národopisné spoločnosti při SAV, č. 1–2, 1961, s. 13–21; Nad katalogy písňových nápěvů (s týmž), in: ČL 49, 1962, s. 241–249; Die Melodienordnung auf der Basis der metrorhythmischen Formgestaltung (s týmž), in: Methoden der Klassifikation von Volksliedweisen, Bratislava 1969, s. 81–90; K otázkám transkripce volně rytmizovaných písní, in: ČL 56, 1969, s. 126–129; Život a tradice Těšínska v minulosti. Kapitolky o životě a kultuře lidu těšínské vesnice v 18. a 19. století (s J. Harokovou), 1971; Analýza rytmického průběhu ve folklórních nápěvech pomocí matematických metod (s L. Švábem), in: Lidová píseň a samočinný počítač III, 1976, s. 242–252. LP desky: Lidová hudba z Hrčavy. Lidové písně a hudba ze slezsko-slovenského pomezí, 1962; Hudební a zvukové nástroje z moravského Valašska, 1963; Muzika Slávka Volavého, 1972; Muzika Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky (s J. Tomšem), 1973; Od Opavy k Těšínu. Hudební folklór slezské oblasti, 1979.

L: HS 1, s. 364–365; J. Langer, K padesátinám J. G., in: Národopisné aktuality 18, 1981, s. 40–41; O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně 2, 1983, s. 37–38; Slezsko 3, s. 37–38; D. Holý, Krédo J. G., in: Národopisná revue 3, 1991, s. 186–187; M. Toncrová, Odešel PhDr. J. G., CSc. († 25. října 1990 Havířov), in: ČL 78, 1991, s. 140–141; táž, J. G. (1931–1990), in: Bibliografická příloha Národopisná revue 4, 1992; Od folkloru k folklorismu, M. Pavlicová – L. Uhlíková (eds.), 1997, s. 32–33; J. Mazurek, Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy A–M, 2005, s. 261; Lidová kultura 1. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, R. Jeřábek – S. Brouček (eds.), 2007, s. 59–60.

Marta Toncrová