AVERČENKO Arkadij Timofejevič 15/27.3.1881-12.3.1925: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 43: | Řádek 43: | ||
'''L:''' W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000. | '''L:''' W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000. | ||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/74604 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jiří Vacek | Jiří Vacek |
Verze z 1. 7. 2018, 22:00
Arkadij Timofejevič AVERČENKO | |
Narození | 15. nebo 27.3.1881 |
---|---|
Místo narození | Sevastopol (Ukrajina) |
Úmrtí | 12.3.1925 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83835 |
AVERČENKO, Arkadij Timofejevič, * 15. nebo 27. 3. 1881 Sevastopol (Ukrajina), † 12. 3. 1925 Praha, spisovatel, dramatik
Pocházel z rodiny malého obchodníka. Začínal jako účetní, 1906–07 vydával v Charkově satirický časopis Štyk. Koncem 1907 přesídlil do Petrohradu, kde se stal redaktorem satirického časopisu Strekoza, přejmenovaného později na Satirikon. Jako vydavatel a autor Satirikonu a 1913 Nového satirikonu si získal pověst jednoho z nejvýznačnějších satiriků na sklonku carismu. Jeho humor navazoval na Marka Twaina a O’Henryho , měl blízko i k ranému A. P. Čechovovi. Když byl jeho časopis v srpnu 1918 zakázán, uprchl nejprve na Ukrajinu a 1919 do Sevastopolu, kde do 1920 působil jako novinář. Současně založil vlastní divadlo nazvané Hnízdo tažných ptáků. V listopadu 1920 prodělal se zbytky Wrangelovy armády evakuaci do Cařihradu, odkud emigroval přes Bulharsko a Jugoslávii do Prahy, kde se v červnu 1922 usadil. Je autorem více než šesti set satirických a humoristických povídek, fejetonů a malých scének zasazených do všedních dnů velkoměsta a kritizujících obecně lidské slabosti. Jeho satira postihovala i život v carském Rusku, mnohem ostřeji však byla zaměřena proti životu za bolševického režimu. Obzvláštní popularitě se těšil v Čechách, kde již od 1910, především však v 1. polovině 20. let patřil k nejpřekládanějším ruským autorům. Vydal i sborníček próz inspirovaných českým prostředím. Vedle četných knižních vydání bylo množství jeho prací otištěno v časopisech a novinách, pravidelně publikoval v Prager Presse. Pohřben byl na pražských Olšanech.
D: Vybrané spisy, sv. 1–12, 1923–25; Praha a Čechové, 1923; Procházka v kopřivách, 1998.
L: W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Vacek