AMORTOVÁ Světla 7.1.1911-14.3.1985: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(AMORTOVÁ_Světla_7.1.1911-14.3.1985)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Světla AMORTOVÁ
| jméno = Světla AMORTOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Amortova Svetla portret.jpg
| datum narození = 7.1.1911
| datum narození = 7.1.1911
| místo narození =  
| místo narození = Dobromilice u Prostějova
| datum úmrtí = 14.3.1985
| datum úmrtí = 14.3.1985
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Světla AMORTOVÁ
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 82
}}
 
'''AMORTOVÁ, Světla,''' ''* 7. 1. 1911 Dobromilice u Prostějova, † 14. 3. 1985 Praha, herečka''
 
Dcera sochaře Vlastimila A. (1880–1950). První angažmá
získala v pražském divadle Uranie, pak působila na několika
dalších scénách. Významnou možnost hereckého růstu získala
jako členka Slovenského Národního divadla v Bratislavě
(1932–35), kde k jejím rolím patřila Julie v Shakespearově
dramatu ''Romeo a'' ''Julie'' a titulní role v Shawově hře ''Sv. Jana''.
Pro své levicové zaměření byla za 2. světové války 1944 zatčena.
Po válce působila v Divadle 5. května, kde hrála mj. Gertrudu
(W. Shakespeare, ''Hamlet''), Agátu (N. V. Gogol, ''Ženitba'').
1951–80 našla jako členka Divadla na Vinohradech
v charakterních rolích nejvlastnější prostor pro svůj herecký
projev. Vytvořila titulní roli Vassy Železnovové v Gorkého
stejnojmenném dramatu, Natašu (F. M. Dostojevskij, ''Zločin''
''a'' ''trest''), Buryjovku (G. Preissová, ''Její'' ''pastorkyňa'') a dále i řadu
rázovitých žen z lidu. Navazovala na tradici psychologického
herectví a rozvíjela ho svou schopností zobecňovat. Vynikla
zejména v titulní roli hry J. Patricka ''Podivná'' ''paní'' ''Savegeová''.
Společně s manželem hercem Karlem Beníškem (1908–1975)
zasáhla i do rozvoje českého rozhlasového herectví, hrála rovněž
ve filmu a televizi, působila jako pedagožka na pražské
DAMU.
 
'''L:''' V. Mikolášek, Kdybych měla deset životů, in: Scéna 1977, č. 22–33,
s. 13.
 
Alice Dubská
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:1911]]
[[Kategorie:1911]]
[[Kategorie:Dobromilice]]
[[Kategorie:1985]]
[[Kategorie:1985]]
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:19

Světla AMORTOVÁ
Narození 7.1.1911
Místo narození Dobromilice u Prostějova
Úmrtí 14.3.1985
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 82
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39279

AMORTOVÁ, Světla, * 7. 1. 1911 Dobromilice u Prostějova, † 14. 3. 1985 Praha, herečka

Dcera sochaře Vlastimila A. (1880–1950). První angažmá získala v pražském divadle Uranie, pak působila na několika dalších scénách. Významnou možnost hereckého růstu získala jako členka Slovenského Národního divadla v Bratislavě (1932–35), kde k jejím rolím patřila Julie v Shakespearově dramatu Romeo a Julie a titulní role v Shawově hře Sv. Jana. Pro své levicové zaměření byla za 2. světové války 1944 zatčena. Po válce působila v Divadle 5. května, kde hrála mj. Gertrudu (W. Shakespeare, Hamlet), Agátu (N. V. Gogol, Ženitba). 1951–80 našla jako členka Divadla na Vinohradech v charakterních rolích nejvlastnější prostor pro svůj herecký projev. Vytvořila titulní roli Vassy Železnovové v Gorkého stejnojmenném dramatu, Natašu (F. M. Dostojevskij, Zločin a trest), Buryjovku (G. Preissová, Její pastorkyňa) a dále i řadu rázovitých žen z lidu. Navazovala na tradici psychologického herectví a rozvíjela ho svou schopností zobecňovat. Vynikla zejména v titulní roli hry J. Patricka Podivná paní Savegeová. Společně s manželem hercem Karlem Beníškem (1908–1975) zasáhla i do rozvoje českého rozhlasového herectví, hrála rovněž ve filmu a televizi, působila jako pedagožka na pražské DAMU.

L: V. Mikolášek, Kdybych měla deset životů, in: Scéna 1977, č. 22–33, s. 13.

Alice Dubská