BARTEL František 23.4.1841-8.3.1911: Porovnání verzí

	František BARTEL
Narození	23.4.1841
Místo narození	Kostelec nad Černými Lesy
Úmrtí	8.3.1911
Místo úmrtí	Praha
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik; 67- Nakladatel nebo vydavatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 227
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40217

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 25. 9. 2019, 16:28

BARTEL, František, * 23. 4. 1841 Kostelec nad Černými Lesy, † 8. 3. 1911 Praha, dřevorytec, tiskař, vydavatel

Vyrůstal v severních Čechách v Českém Dubu. 1855 odešel do Vídně, kam byl dán do učení. Ve Waldheimově firmě se vyučil dřevorytcem a 1860 se vydal na zkušenou do německého Düsseldorfu. Po šesti letech se vrátil do Vídně a přijal místo v tiskárně. Vedle své práce se živě účastnil spolkového života vídeňských Čechů, stal se také členem českého Sokola. Seznámil se s bratry Grégrovými a na jejich výzvu přišel 1873 do Prahy. Zřídil si samostatný dřevorytecký závod a počal se výtvarně podílet na ilustrování řady předních českých časopisů jako Květy, Světozor, Rodina, Zlatá Praha. Po příchodu do Prahy se zapojil do činnosti vlasteneckých spolků a začal působit rovněž jako vydavatel. Stal se jedním z iniciátorů myšlenky na vydávání sbírky životopisů slavných českých mužů a žen nazvané Slavín, pro mládež vydával sbírku Naše vzory. Nejvýznamnějším B. počinem bylo 1872 převzetí časopisu Obrazy života po dosavadním vydavateli Janu Stanislavu Skrejšovském (od 3. ročníku a 7. čísla), který byl pro tiskové přečiny po chabrusových volbách odsouzen do vězení. Úsilím B., jako jediného vydavatele tohoto časopisu, bylo pozvednout zábavně-naučný ilustrovaný čtrnáctideník na úroveň stejnojmenného periodika vycházejícího v 50. a 60. letech za redakce Jana Nerudy u J. R. Vilímka a navázat tak na známou tradici. Avšak ani B. obnovená verze časopisu neměla dlouhého trvání: B. se nakonec od čísla 19 roku 1875 stal až do zániku časopisu v únoru 1876 vedle svého postavení vydavatele i jediným redaktorem Obrazů. V časopise uplatňoval své výtvarně umělecké nadání jako tiskař a xylograf, ale také vlohy literární. O styku s předními českými osobnostmi doby svědčí dochovaná B. pozůstalost. Svými dřevoryty doprovodil řadu technických prací, mimo jiné 1896 významné vědecké dílo Alberta Vojtěcha Veflíka Stavitelství mostní či 1894 učebnici Kompendium geodésie a sférické astronomie Františka Müllera, podílel se jako ilustrátor též na cestopisném díle arcivévody Ludvíka Salvátora Baleáry (Die Balearen in Wort und Bild, 1897).

L: F. Baťha, F. B., 1963 (inv. č. 12, LAPNP Praha); KSN 1, s. 434; Toman 1, s. 38; OSND 1/1, s. 460; ISN 2, s. 182; J. Zd. Raušar, in: Národní listy 11. 3. 1931.

P: LA PNP Praha.

Marcella Husová

Pohoří na Šumavě, 90. léta 19. století

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba
 | jméno = František BARTEL
-| obrázek = No male portrait.png
+| obrázek = Bartel Frantisek portret.jpg
 | datum narození = 23.4.1841
-| místo narození =
+| místo narození = Kostelec nad Černými Lesy
 | datum úmrtí = 8.3.1911
-| místo úmrtí =
+| místo úmrtí = Praha
-| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />67- Nakladatel nebo vydavatel
-- Nakladatel nebo vydavatel
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>František BARTEL
+| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 227
+}}
+'''BARTEL, František,''' ''* 23. 4. 1841 Kostelec nad Černými Lesy, † 8. 3. 1911 Praha, dřevorytec, tiskař, vydavatel''
+Vyrůstal v severních Čechách v Českém Dubu. 1855 odešel
+do Vídně, kam byl dán do učení. Ve Waldheimově firmě se
+vyučil dřevorytcem a 1860 se vydal na zkušenou do německého
+Düsseldorfu. Po šesti letech se vrátil do Vídně a přijal
+místo v tiskárně. Vedle své práce se živě účastnil spolkového
+života vídeňských Čechů, stal se také členem českého Sokola.
+Seznámil se s bratry Grégrovými a na jejich výzvu přišel 1873
+do Prahy. Zřídil si samostatný dřevorytecký závod a počal se
+výtvarně podílet na ilustrování řady předních českých časopisů
+jako ''Květy'', ''Světozor'', ''Rodina'', ''Zlatá'' ''Praha''. Po příchodu
+do Prahy se zapojil do činnosti vlasteneckých spolků a začal
+působit rovněž jako vydavatel. Stal se jedním z iniciátorů
+myšlenky na vydávání sbírky životopisů slavných českých
+mužů a žen nazvané ''Slavín'', pro mládež vydával sbírku ''Naše''
+''vzory''. Nejvýznamnějším B. počinem bylo 1872 převzetí časopisu
+''Obrazy'' ''života'' po dosavadním vydavateli Janu Stanislavu
+Skrejšovském (od 3. ročníku a 7. čísla), který byl pro tiskové
+přečiny po chabrusových volbách odsouzen do vězení. Úsilím
+B., jako jediného vydavatele tohoto časopisu, bylo pozvednout
+zábavně-naučný ilustrovaný čtrnáctideník na úroveň
+stejnojmenného periodika vycházejícího v 50. a 60. letech
+za redakce Jana Nerudy u J. R. Vilímka a navázat tak na známou
+tradici. Avšak ani B. obnovená verze časopisu neměla
+dlouhého trvání: B. se nakonec od čísla 19 roku 1875 stal
+až do zániku časopisu v únoru 1876 vedle svého postavení
+vydavatele i jediným redaktorem ''Obrazů''. V časopise uplatňoval
+své výtvarně umělecké nadání jako tiskař a xylograf, ale
+také vlohy literární. O styku s předními českými osobnostmi
+doby svědčí dochovaná B. pozůstalost. Svými dřevoryty doprovodil
+řadu technických prací, mimo jiné 1896 významné
+vědecké dílo Alberta Vojtěcha Veflíka ''Stavitelství'' ''mostní'' či
+učebnici ''Kompendium'' ''geodésie'' ''a sférické'' ''astronomie''
+Františka Müllera, podílel se jako ilustrátor též na cestopisném
+díle arcivévody Ludvíka Salvátora Baleáry (Die Balearen
+in Wort und Bild, 1897).
+'''L:''' F. Baťha, F. B., 1963 (inv. č. 12, LAPNP Praha); KSN 1, s. 434; Toman
+, s. 38; OSND 1/1, s. 460; ISN 2, s. 182; J. Zd. Raušar, in: Národní listy
+. 3. 1931.
+'''P:''' LA PNP Praha.
+Marcella Husová
 [[Kategorie:D]]
 [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]]
 [[Kategorie:1841]]
+[[Kategorie:Kostelec nad Černými Lesy]]
 [[Kategorie:1911]]
+[[Kategorie:Praha]]
+<gallery>
+Bartel Frantisek rytina.jpg|Pohoří na Šumavě, 90. léta 19. století
+</gallery>