BERANEK Franz J. 8.8.1902-11.8.1967

Franz J. BERANEK
Narození	8.8.1902
Místo narození	Břeclav
Úmrtí	11.8.1967
Místo úmrtí	Giessen (Německo)
Povolání	55- Jazykovědec 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 417
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41066

BERANEK, Franz J., * 8. 8. 1902 Břeclav, † 11. 8. 1967 Giessen (Německo), filolog, pedagog

Po maturitě na německém státním gymnáziu v Břeclavi studoval germanistiku a slavistiku nejprve na univerzitě ve Vídni, poté na německé univerzitě v Praze, kde byl žákem prof. Ericha Gieracha. Po absolutoriu 1924 působil pro nedostatek volných míst na německých středních školách v ČSR jako učitel němčiny na českých gymnaziích v Rakovníku, Jindřichově Hradci a v Pardubicích. Od počátku své odborné činnosti se zajímal o německá nářečí a dějiny osídlení, nejprve na jižní Moravě. Výsledky svých terénních výzkumů v této oblasti shrnul v disertační práci Die Mundart von Südmähren, vydané 1936. Výzkumy nářečí postupně rozšířil o německé jazykové ostrovy na Slovensku, v Maďarsku, Polsku a sousedních oblastech. Po 1927 se stále intenzivněji zabýval do té doby zanedbávaným studiem jazyka jidiš, specifickým nářečím neasimilovaných aškenázských Židů v Evropě, které vedle německého a hebrejského základu obsahovalo podle oblastí rozšíření řadu dalších jazykových prvků slovanských. Záhy náležel k uznávaným znalcům tohoto nářečí i kultury jidiš a zabýval se jejich významem pro germanistická studia. Své rozsáhlé výzkumy shrnul poprvé 1941 v díle Die jiddische Mundart von Nordostungarn. Již předtím 1938 obdržel cenu Německého kulturního svazu (Deutscher Kulturverband) a byl přijat do německé školské služby. Od 1942 působil krátce v německém vlastivědném ústavu v Kežmarku, 1943 se stal prvním německým členem Slovenské jazykovědné společnosti v Bratislavě. V téže době se habilitoval na německé univerzitě v Praze, kde se 1944 stal soukromým docentem německého národopisu a osídlení na Moravě. Jmenování B. mimořádným profesorem a převzetí připravované katedry se neuskutečnilo.

Za likvidace pražské německé univerzity po květnu 1945 se většina B. vědeckých materiálů ztratila, včetně rozsáhlých podkladů pro sudetoněmecký slovník, shromažďovaných už od poč. 30. let. Po odsunu do Hesenska se nemohl věnovat vědecké práci a učil opět na středních školách. 1952 získal stipendium pro další výzkum nářečí jidiš a 1960 se na univerzitě v Giessenu znovu habilitoval prací o německé filologii se zvláštním ohledem na jidiš. 1962 byl jmenován mimořádným profesorem a vědeckým radou. Vyvrcholením B. nových výzkumů na tomto poli se stalo dílo Westjiddischer Sprachatlas (1966), v němž představil jazyk a kulturu Židů v prostoru od západního Polska po Alsasko. Od 1957 byl jmenován vedoucím nově ustaveného pracoviště sudetoněmeckého slovníku při Collegiu Carolinu. Pozoruhodné výsledky této B. činnosti byly publikovány až po jeho smrti.

D: Die Mundart von Südmähren (Lautlehre), 1936; Die jiddische Mundart von Nordostungarn, 1941; Die deutsche Besiedlung des Pressburger Grossgaues, 1941; Das Pinsker Jiddisch und seine Stellung im gesamtjiddischen Sprachraum, 1958; Westjiddischer Sprachatlas, 1966; Atlas der sudetendeutschen Umganssprache 1, 1970.

L: Sudetenland 9, 1967, s. 222n.; H. Kühnel (ed.), Prof. F. J. B. zum 65. Geburtstag, 1967; E. Schwarz, F. J. B., in: Bohemia 9, 1968, s. 401n.; BL 1, s. 76; MSA 65, 1981, s. 16; tamtéž 108, 1992, s. 6n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Novotný