BEZECNÝ Emil 16.2.1868-4.1.1930: Porovnání verzí
(BEZECNÝ_Emil_16.2.1868-4.1.1930) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.2.1868 | | datum narození = 16.2.1868 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 4.1.1930 | | datum úmrtí = 4.1.1930 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění<br />77- Hudební skladatel | ||
77- Hudební skladatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 473 | ||
}} | |||
'''BEZECNÝ, Emil,''' ''* 16. 2. 1868 Praha, † 4. 1. 1930 Praha, hudební pedagog, organizátor a skladatel'' | |||
Pocházel z rodiny s dlouhou kulturní tradicí. Jeho děd Josef | |||
B. (? 1803–1871) byl učitelem a příležitostným skladatelem. | |||
Otec Josef B. (1829–1904) vystudoval ve Vídni práva, byl | |||
však současně dobrým pianistou a mecenášem vídeňského | |||
hudebního života. Od 1858 pracoval na ministerstvu financí | |||
a od 1879 zasedal v panské sněmovně. 1885–98 působil jako | |||
intendant vídeňské dvorní opery a zasloužil se o nástup Gustava | |||
Mahlera na místo šéfa opery. Emilův strýc Antonín B. | |||
(1837–po 1907) promoval 1864 na právnické fakultě v Praze | |||
a do 1907 pracoval jako úředník rakouských drah. Poté žil | |||
ve Vídni a věnoval se hudebním zálibám. | |||
B. absolvoval 1892 práva na pražské univerzitě. V Praze se | |||
soukromě učil u Karla Slavkovského hře na klavír, dějiny | |||
hudby pak studoval ve Vídni u prof. Guida Adlera. Od 1896 | |||
vyučoval na německém učitelském ústavu v Praze, od ledna | |||
1908 se stal profesorem pedagogiky na pražské konzervatoři. | |||
Ovládal oba zemské jazyky a byl členem státní zkušební | |||
komise pro učitele hudby. Po zestátnění konzervatoře a uzákonění | |||
českého vyučovacího jazyka přešel 1920 na nově založenou | |||
spolkovou Deutsche Akademie für Musik und darstellende | |||
Kunst, jež byla německou obdobou konzervatoře | |||
a její mistrovské školy. Spolupracoval s církevním cyrilským | |||
hnutím. V ediční řadě časopisu ''Cyril'' vydal několik učebních | |||
textů pro kandidáty učitelství. Vedle pedagogické činnosti se | |||
stal také kvalitním editorem staré hudby. Sám zkomponoval | |||
několik písní a církevních skladeb. | |||
'''D:''' učebnice: Repetitorium dějin hudby, 1. vyd., 1912; Repetitorium dějin | |||
hudby – Klavír, 1918; Repetitorium pedagogiky, 1918; Die Singstunde, 3 sv., | |||
1921–28; skladby: Missa pro defunctis, 1911; edice: 7 svazků staré hudby | |||
vydaných v Denkmäler der Tonkunst in Österreich 1898–1919 (H. Isaac, | |||
J. Gallus, liturgická hudba). | |||
'''L:''' Pazdírek, s. 76 (rodinné vztahy); nekrolog in: Cyril 66, 1930, s. 16; HS 1, | |||
s. 94 (rodina); LDM 1, s. 167n. (rodina, se soupisem literatury a díla). | |||
Jitka Ludvová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
[[Kategorie:1868]] | [[Kategorie:1868]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1930]] | [[Kategorie:1930]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Aktuální verze z 1. 10. 2019, 11:11
| Emil BEZECNÝ | |
 | |
| Narození | 16.2.1868 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 4.1.1930 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 473 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41359 |
BEZECNÝ, Emil, * 16. 2. 1868 Praha, † 4. 1. 1930 Praha, hudební pedagog, organizátor a skladatel
Pocházel z rodiny s dlouhou kulturní tradicí. Jeho děd Josef B. (? 1803–1871) byl učitelem a příležitostným skladatelem. Otec Josef B. (1829–1904) vystudoval ve Vídni práva, byl však současně dobrým pianistou a mecenášem vídeňského hudebního života. Od 1858 pracoval na ministerstvu financí a od 1879 zasedal v panské sněmovně. 1885–98 působil jako intendant vídeňské dvorní opery a zasloužil se o nástup Gustava Mahlera na místo šéfa opery. Emilův strýc Antonín B. (1837–po 1907) promoval 1864 na právnické fakultě v Praze a do 1907 pracoval jako úředník rakouských drah. Poté žil ve Vídni a věnoval se hudebním zálibám.
B. absolvoval 1892 práva na pražské univerzitě. V Praze se soukromě učil u Karla Slavkovského hře na klavír, dějiny hudby pak studoval ve Vídni u prof. Guida Adlera. Od 1896 vyučoval na německém učitelském ústavu v Praze, od ledna 1908 se stal profesorem pedagogiky na pražské konzervatoři. Ovládal oba zemské jazyky a byl členem státní zkušební komise pro učitele hudby. Po zestátnění konzervatoře a uzákonění českého vyučovacího jazyka přešel 1920 na nově založenou spolkovou Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst, jež byla německou obdobou konzervatoře a její mistrovské školy. Spolupracoval s církevním cyrilským hnutím. V ediční řadě časopisu Cyril vydal několik učebních textů pro kandidáty učitelství. Vedle pedagogické činnosti se stal také kvalitním editorem staré hudby. Sám zkomponoval několik písní a církevních skladeb.
D: učebnice: Repetitorium dějin hudby, 1. vyd., 1912; Repetitorium dějin hudby – Klavír, 1918; Repetitorium pedagogiky, 1918; Die Singstunde, 3 sv., 1921–28; skladby: Missa pro defunctis, 1911; edice: 7 svazků staré hudby vydaných v Denkmäler der Tonkunst in Österreich 1898–1919 (H. Isaac, J. Gallus, liturgická hudba).
L: Pazdírek, s. 76 (rodinné vztahy); nekrolog in: Cyril 66, 1930, s. 16; HS 1, s. 94 (rodina); LDM 1, s. 167n. (rodina, se soupisem literatury a díla).
Jitka Ludvová