BÍLÝ Jan Evangelista 6.12.1819-9.3.1888: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 9.3.1888 | | datum úmrtí = 9.3.1888 | ||
| místo úmrtí = Dolní Loučky u Tišnova | | místo úmrtí = Dolní Loučky u Tišnova | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista | ||
50- Náboženský publicista | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 510 | |||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 3. 10. 2019, 15:22
Jan Evangelista BÍLÝ | |
Narození | 6.12.1819 |
---|---|
Místo narození | Dolní Kounice u Brna |
Úmrtí | 9.3.1888 |
Místo úmrtí | Dolní Loučky u Tišnova |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 510 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41534 |
BÍLÝ, Jan Evangelista, * 6. 12. 1819 Dolní Kounice u Brna, † 9. 3. 1888 Dolní Loučky u Tišnova, římskokatolický kněz
Gymnázium i teologii vystudoval v Brně. Kněžské svěcení získal 1843. Jako kaplan působil na Brněnsku v Židlochovicích a v Tišnově. 1853 získal titul doktora teologie. Od 1859 byl farářem v Předklášteří u Tišnova, od 1872 v Dolních Loučkách. Byl jmenován konzistorním radou v brněnské diecézi; účastnil se národního hnutí na Moravě. Publikoval práce z církevních dějin zaměřených k Moravě; spoluzakládal Dědictví sv. Cyrilla a Methoda v Brně (schváleno 1850). 1848–55 vydával homiletickou sbírku Bibliotéka kazatelská. Přispíval do několika církevních časopisů. Stal se poslancem moravského zemského sněmu a 1861–64 také říšské rady ve Vídni.
D: Děje katolické církve 1–2, 1847, 1854; Dějiny katolické církve v obrazích pro mládež, 1854; Církev a společnost, 1868.
L: OSN 4, s. 72; RSN 1, s. 714; MSN 1, s. 516; ISN 2, s. 308; BOS 2, s. 246; KSN 1, s. 553; BL 1, s. 97; J. Halouzka, Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě, in: Vlast, časopis pro poučení a zábavu, 1910–11, s. 528n., 1128, 1137; 1912–13, s. 120, 123, 420n., 428, 712n., 827, 829, 897; Knauer, s. 70; M. Kudělka – Z. Šimeček – R. Večerka, Česká slavistika, 1995, s. 220.
Eliška Čáňová