BOROVIČKA Václav 3.5.1925-18.1.1996: Porovnání verzí

	Václav BOROVIČKA
Narození	3.5.1925
Místo narození	Újezd nad Lesy (Praha)
Úmrtí	18.1.1996
Místo úmrtí	Praha
Povolání	85- Filmař nebo filmový podnikatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 66-67
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68341

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 4. 10. 2019, 16:38

BOROVIČKA, Václav, * 3. 5. 1925 Újezd nad Lesy (Praha), † 18. 1. 1996 Praha, filmový dokumentarista a dramaturg

Vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze (1949; titul ing.) a 1956 dokumentární tvorbu na FAMU. 1956–58 působil jako asistent na katedře dramaturgie FAMU, 1958– 60 byl vedoucím redaktorem odborných časopisů Filmové informace a Panorama, 1960–64 zastával funkci vedoucího dramaturga Studia populárně-vědeckých filmů a 1964–70 Studia dokumentárních filmů v Krátkém filmu Praha. Po vyloučení z KSČ (1970) byl v období tzv. normalizace přeřazen na místo referenta odbytu v zakázkové tvorbě Krátkého filmu, kde se pak během 80. let postupně vrátil k vlastní tvorbě. Jako režisér natočil asi 40 titulů, mj. záznamy o hostování přední pražské scény v Itálii a v Paříži – Divadlo za branou (1970), o pařížském životě Paříž (1970) a zejména populárně-vědecké filmy s tematikou přírodních věd a ekologie Mravenci chrání les (1983), O voňavé řeči hmyzu (1984), Biopreparáty (1984), Svět pavoučích sítí (1986), Potkal potkan potkana (1987), O klíšťatech (1988), Člověka nevyjímaje (1989), Perlorodky na dně (1990) a O vstavačích, bagrech a svěží myšlence (1994). Mnohé z nich získaly řadu významných ocenění na specializovaných festivalech (Academiafilm, Ekofilm, Agrofilm, Techfilm, Incheba aj.). Po listopadu 1989 rozšířil svůj zájem (mj. spolupráce s Originálním video-journalem) i na politické a publicistické filmy o neuralgických problémech naší novodobé historie Stíny krutých tváří (1993), Posel lidskosti (1993), Aby národ přežil (1994), Tři příběhy jednoho života (1995) a Hledání kořenů (1996). Byl známý svou spoluprací s Janem Švankmajerem, na jehož filmech se podílel jako dramaturg i jako herec (Zahrada, 1968; Tichý týden v domě, 1969). Pro Československou televizi adaptoval novelu Heinricha Bölla Konec jedné služební jízdy (1970). Po 1989 aktivně působil v obnovené profesní organizaci FITES jako mluvčí výkonného výboru. Jeho portrét natočila Jana Hádková jako televizní pořad Posezení s Václavem Borovičkou (1995) pro cyklus o českých dokumentaristech.

L: M. Čaňková, Zrcadlo nastavené přírodě i člověku, in: Záběr 21, 1988, č. 3, s. 7, 10. 2. 1988; Tomeš 1, s. 120.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Fikejz

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 | obrázek = No male portrait.png
 | datum narození = 3.5.1925
-| místo narození =
+| místo narození = Újezd nad Lesy (Praha)
 | datum úmrtí = 18.1.1996
 | místo úmrtí = Praha
@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Václav BOROVIČKA
+| citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 66-67
+}}
-== Literatura ==
+'''BOROVIČKA, Václav,''' ''* 3. 5. 1925 Újezd nad Lesy (Praha), † 18. 1. 1996 Praha, filmový dokumentarista a dramaturg''
+Vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze (1949;
+titul ing.) a 1956 dokumentární tvorbu na FAMU. 1956–58
+působil jako asistent na katedře dramaturgie FAMU, 1958–
+byl vedoucím redaktorem odborných časopisů ''Filmové''
+''informace a Panorama'', 1960–64 zastával funkci vedoucího
+dramaturga Studia populárně-vědeckých filmů a 1964–70
+Studia dokumentárních filmů v Krátkém filmu Praha. Po
+vyloučení z KSČ (1970) byl v období tzv. normalizace přeřazen na místo referenta odbytu v zakázkové tvorbě Krátkého
+filmu, kde se pak během 80. let postupně vrátil k vlastní
+tvorbě. Jako režisér natočil asi 40 titulů, mj. záznamy o hostování
+přední pražské scény v Itálii a v Paříži – ''Divadlo za''
+''branou'' (1970), o pařížském životě ''Paříž'' (1970) a zejména
+populárně-vědecké filmy s tematikou přírodních věd a ekologie
+''Mravenci chrání les'' (1983), ''O voňavé řeči hmyzu'' (1984),
+''Biopreparáty'' (1984), ''Svět pavoučích sítí'' (1986), ''Potkal potkan''
+''potkana'' (1987), ''O klíšťatech'' (1988), ''Člověka nevyjímaje''
+(1989), ''Perlorodky na dně'' (1990) a ''O vstavačích, bagrech''
+''a svěží myšlence'' (1994). Mnohé z nich získaly řadu významných
+ocenění na specializovaných festivalech (Academiafilm,
+Ekofilm, Agrofilm, Techfilm, Incheba aj.). Po listopadu 1989
+rozšířil svůj zájem (mj. spolupráce s Originálním video-journalem)
+i na politické a publicistické filmy o neuralgických
+problémech naší novodobé historie ''Stíny krutých tváří'' (1993),
+''Posel lidskosti'' (1993), ''Aby národ přežil'' (1994), ''Tři příběhy''
+''jednoho života'' (1995) a ''Hledání kořenů'' (1996). Byl známý
+svou spoluprací s Janem Švankmajerem, na jehož filmech se
+podílel jako dramaturg i jako herec (''Zahrada'', 1968; ''Tichý''
+''týden v domě'', 1969). Pro Československou televizi adaptoval
+novelu Heinricha Bölla ''Konec jedné služební jízdy'' (1970). Po
+aktivně působil v obnovené profesní organizaci FITES
+jako mluvčí výkonného výboru. Jeho portrét natočila Jana
+Hádková jako televizní pořad ''Posezení s Václavem Borovičkou''
+(1995) pro cyklus o českých dokumentaristech.
+'''L:''' M. Čaňková, Zrcadlo nastavené přírodě i člověku, in: Záběr 21, 1988,
+č. 3, s. 7, 10. 2. 1988; Tomeš 1, s. 120.
+'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/922 Bibliografie dějin Českých zemí]
+Miloš Fikejz
 [[Kategorie:C]]
 [[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]
 [[Kategorie:1925]]
+[[Kategorie:Praha]]
 [[Kategorie:1996]]
 [[Kategorie:Praha]]